BMW R nineT Racer: Ocelové město?

Na vzhledu vždycky záleží a BMW se s tím v případě Racera moc nemazala. Přidala na klasické R nineT velký kus kapoty a k tomu dodala pár úprav. Svět rázem spatřil nový retro závoďák. Takových motorek nebude nikdy dost a potkat něco podobného na silnici chce už větší dávku štěstí. Dát skoro 400 000,- za motorku, která není moc praktická je zkrátka ranec. V každém případě ale doufám, že mezi vámi je stále dost srdcařů, co nekupují motorky jen kvůli cestovním řídítkům. A po přečtení článku nás možná bude ještě víc.

A když už jsme u těch řídítek, tak ty jsou na Raceru pěkně dole, jsou sportovní a skoro v jedné lajně se sedlem. Takže teď určitě chcete slyšet, že motorka je nepohodlná. Noo, ano i ne. Každé malé dítě už z obrázku pozná, že tu nejde o cesťák. Takže brečet nad tím, že mě tahle motorka ohne v zádech je jako říct svojí babičce, že za mlada vypadala líp. Tohle je zkrátka fakt. Takže si pod článkem v sekci "plusy/mínusy" přimyslete mínus za nepohodlnou jízdní polohu. Já si mezi tím dám další rundu 130 kilometrů do práce a zpět domů a to jak po městě, tak na okreskách i na dálnici. A víte co? Bavím se královsky a nohy, respektive kyčle, které se ozvaly po první porci kilometrů, už čtvrtý den skoro neřeším.

Racer chce čas, stejně jako vaše nohy, aby si zvykly. Spodní část těla je tu největší problém a to proto, že sedlo je relativně nízko a stupačky vysoko. Vzdálenost mezi těmito dvěma body je malá a to vám zákonitě sevře nohy v kolenou. Z důvodu nízkých řídítek se pak natáhnete dopředu, ohnete se v zádech a při zalehnutí si zmáčknete kyčle. Čekali jste něco jiného? Tahle motorka se přece jmenuje Racer. Je to zkrátka motocykl postavený pro radost. Pokud tedy přistupujeme k testu a k tomuto motocyklu správně, tak musí být jasné, že praktičnost půjde stranou a není potřeba se v tom šťourat. Já si po týdnu stráveném v sedle dovedu představit mít Racera jako jediný motocykl ve své garáži a používat jej denně. Při veškeré honbě za semi-aktivními podvozky, nastavitelnými řídítky, stupačkami, lepivými pneumatikami a bezpečnostními asistenty je tady Racer v relativně čisté nahotě. Bez palivových map, pouze s vyhřívanými rukojeťmi, informacemi nabitým přístrojovým panelem a s vypínatelným ABS i kontrolou trakce. A s vašima ohnutýma nohama, samozřejmě :).

BMW servíruje zajímavý stroj, kde je koncept jednoduchý. Za prvé vzhled motocyklu. Líbí-nelíbí? Mě napoprvé přišel nic moc, ale po týdnu už se kochám. Ne, že bych nacházel detaily, to vůbec, ono totiž není na boxeru co objevovat. Jde tu o to, že se povedlo sladit velkou kapotu a malej bobek na místě pro spolujezdce v jeden celek. A doprostřed ještě napasovat velký motor a řidiče. Náš Racer je navíc vybaven doplňky od Rolanda Sandse v podobě krytu motoru, hlav motoru a závažíček, což vzhled opět o něco vylepšilo a jedná se navíc i o poctivé kusy materiálu. Tlusté plasty taky vypadají, že dost vydrží a přední kapotáž rozráží vzduch celkem obstojně. Je to celé takové jednoduché, triviální až to působí v dnešní době nemístně nerozbitně. Paráda!

Zmiňovaná kapota vás ochrání i v dešti, takže další plus, tentokrát v oblasti praktičnosti. Jezdec musí udělat jen jediné, ohnout se. Abyste dostali trochu té praktičnosti, musíte udělat pro jízdu něco vy a nečekat, že zmáčknete čudlík a máte to. Takže jsem nízko a koukám kolik placu tu ještě mám. Hlava nedrhne o plexi, na budíky vidím a pokud budete mít víc jak přes 185 cm, tak zkrátka poposednete dozadu, místa je tu dost.

Ležím a otáčím heftem na doraz. Racer jde do útoku rychle, přesto s rozvahou a lehčí zdrženlivostí. Dopředu vypálí se svojí poctivou hmotností a nutno dodat, že i výbušností ragbyového prvořadníka. To je ten typ bez krku s váhou přes 100 kilogramů, ale s atletickou pohyblivostí. A stejně tak oba klamou tělem. Racer sedí na silnici jak přikovanej, rytmicky se pohupuje v bocích, ale rychloměr přitom ukazuje hodně přes limit. Dálnice mu sedí, v přímce je jednička. Baví mě jak je stabilní, jak si nerušeně razí cestu. Těžiště má nízko a váha okolo 220 kilogramů je ideální pro ty, kterým dělá radost poctivý materiál, ale zároveň je baví svižná jízda.

A nutno dodat, že BMW k tomu naladilo zajímavě i podvozek. Ten je při volbě stopy pevnej v kramflecích. Z předního kola jde dost informací a Metzelery Roadtec jsou na suchém povrchu hodně stabilní. Po dešti při deseti stupních už to chce ale trochu odvahy, informací z předku není tolik a s hlavou nízko za budíkem to na jistotě nepřidá. Naštěstí dostal Racer tlumiče s měkčím naladěním. To vás v rychlém tempu sice zpomaluje při přehazování motorky z jedné strany na druhou, ale při běžné jízdě se s těžší váhou báječně doplňuje. Pokud i přesto pojedete na hulváta a fláknete s Racerem na koleno, tak není vůbec proti. Možná se ozvou patrony a to dřív než dáte kolínko, nicméně problém s tím nemá. Pravý charakter Racera se projeví, až při výraznější nerovnosti, protože tady se zhoupne jak loďka na vlně. A to se může někomu líbit, jinému zas ne. Tlumení je tedy pro sportovní jízdu vláčné, spíš do pohodlí, rozhodně není tvrdé a nepoddajné. Já za tohle nastavení dávám plusové body. Tvrdých motorek bylo už dost a hlavně u nás nejezdíme po vyžehlených silnicích. S trochou nadsázky lze říct, že Racer zvládá i české silnice a to už je slovo do pranice..

Ubírám na tempu, vykouknu zpoza kapoty a posunu se dopředu. Chytám nádrž mezi stehna a vnímám, že i kolena mají dost místa. Ruce mám hodně dole, ale na namožené zápěstí si zatím nemůžu stěžovat. Tvar řídítek, respektive jejich úhel natočení je totiž v pořádku a krásně se do nich můžu opřít. Záda nejsou tak ohnutá a ani za krkem mě nebolí. Na to, že má být Racer závoďák, se mi sedí zatím dobře. Lekce z ergonomie, jak vytěžit z minima maximum. Takže raději zkouším načapat vzduchem chlazený boxer v nízkých otáčkách a nechávám ho klesnout až ke dvěma tisícům, ale ani tady nezaváhá a jde stále krásně jemně. Vstřikování ani elektronika nejsou proti a dávkují přesně tolik, kolik se po nich chce.

Takže s klidem, že mě nemůže nic překvapit, najíždím do města a konečně povolím sevřené nohy. Stupačky jsou sportovní, takže tenké a pro moje právě teď uvolněné nohy ve sportovních botách ledabyle na patách i kluzké. Nicméně, je tu dost místa a se svojí velikostí bot 42 mě nic v pohybu a volby pozice nepřekáží a to ani výfuk. Výfuk! Racer má špičkovej zvuk a nepamatuju několik let zpátky, že by byla některá motorka lepší. Brumlák na volnoběh, kterej se po přehoupnutí přes tři tisíce otáček usadí v hromovém dunění aby okolo 4 000 přiletěl německej bombardér a všechno šlo do luftu. Zvuk par excellence a přitom žádnej laďák, ale origoš kotel!

Sleduju lidi okolo a vnímají to stejně. Koukám i do zpětných zrcátek, ve kterých je obraz silničního provozu za vámi čistý a bez vibrací. Tedy pokud nemáte motor podtočený a nebo naopak nejedete palici. Pro někoho bezpředmětná, pro druhého důležitá informace. V době, kdy se slovo bezpečnost stalo modlou, se stále setkávám s motorkama, které tuto důležitou věc, tedy pohled za sebe nemaji absolutně zmáknutou. Hlavně, že máme palivové mapy pro jízdu v dešti a jiný ptákoviny. Racer ale dostává další menší plus do kolonky praktičnosti nebo bezpečnosti chcete-li. Obraz v zrcátkách je občas tak dobrý, že když za mnou na dálnici jede Jeep, poznám, že to je Jeep. Borci si to v něm přihasili se staženýma oknama vedle mě, zrovna když jsem usadil Racera na hodnotě okolo 4 500 otáček a rychlosti 120 km/h, abych vám řekl kolik paliva si v tuhle chvíli bere. Kouknu na ně a spíš než úsměv se jim do tváře vloudil úžas, kterej podpořili palcem nahoru. Ubírám plyn abych nechal bago pěkně nadechnout a zahraju klukům německou symfonii a mizím pryč. Bliknou mi na pozdrav a já věřim, že jsem dneska udělal dobrej skutek.

Spotřeba se na konci testu ustálila na 6 litrech na 100 kilometrů. Dálnici jsem si ale užíval plnými doušky, takže průměrnou spotřebu zmáknete s přehledem i o litr menší a to se nebudete výrazněji omezovat. Vibrace se u boxera zákonitě dostávají, ale to už jsme ve vodách přestupkového zákona z pohledu rychlosti a vysokých osmi tisíc otáček. Cítíte je jak ve stupačkách, tak v rukojetích. Nejsou ale vyloženě nepříjemné a nikdy nepřejdou v mravenčení. Pokud budete boxer podtáčet, tak přijdou také vibrace a ty už se přenášejí i do zrcátek a fajnový obraz je rázem pryč. Takže ideál je někde uprostřed. Lepší je bombit vyšší rychlosti dřív a nechat se táhnout kroutícím momentem a to nejen na rovném úseku. Zprvu se do zatáčky hrnu jak Janek, abych nakonec zjistil, že je lepší nechat motor v nízkých otáčkách a pak můžu vybrumlat krásně ven s větším rozsahem otáček. Stejně jako podvozek, který když na něj netlačíte a zklidníte svojí jízdu na nějakých osmdesát procent, dává nejvíc. Ideální stav kdy zaútočit na vingl je někde mezi čtyřmi a pěti tisíci otáček. To pak necháte vyniknout na výjezdu i tlumič řízení, který okolo maximálního kroutícího momentu, na hodnotě 6 000 otáček, maká na sto procent. Ve městě vás neomezuje a netaháte se s nim. Při tvrdé akceleraci se pak o něm málokdy dozvíte, že by nestíhal srovnat odlehčené přední kolo a to nepatrné zachvění řídítek si zamilujete.

Zalovím tedy vyšší kvalt a to v převodovce, která je poněkud strohá a pokaždé komunikuje trochu jinak. Odezva od řadičky je krátce po nastartování jiná a po hodině jízdy taky. Zařazený neutrál při sklepnutí z druhé rychlosti necvakne a to jak zvukově tak ani pocitově na řadičce. Spoléhám se tedy na kontrolku na budíku. Jednička vám po studeném startu někdy nechce zaskočit, ale stačí nepatrně popojet a je tam. Vždy je lepší dát motorce lehce impuls popostrčením. Kam však nemusíte posílat víc impulsů jsou brzdy, které fungují tak jak bych od motorky tohoto typu očekával. BMW se tady podařilo dostat na hranu mezi sportem a příjemným užvatelským pojetím. Dva prsty, které máte na páčce jsou akorát. Stabilní síla nastoupí ihned, ale nechce vás zastrašit. Přední vidlice se lehce ponoří a třmen nepolevuje. Brzdící moment je stejně razantní se stálým přísunem informací i na konci brzdícího manévru. Občas jsem si pomohl nepatrně zadní brzdou, která Racera krásně sklidnila, právě při zhoupnutí na nerovnostech.

BMW přihrálo klasické mrštné R nineT a pojmenovalo ho Závoďák. Jednoduchý recept na to, jak si udělat radost, mít doma neokoukaný stroj a zároveň se netrápit na tvrdém podvozku. Pocit jako na retro-supersportu tu však je, tedy pokud vám stačí dlouhá kapota, nízko posazená řídítka a charakterní motor. Racer mě nadchnul a to z několika důvodů, které v článku zmiňuji. Ani jednou se mi nestalo, že bych na něm nechtěl alespoň kousek popojet, protože by byl nemotorný do města nebo příliš nepohodlný pro jízdu do práce. Není holt závoďák jako závoďák a prosím víc takových motorek a bude na silnici líp. Jo a fotil jsem v kombinéze jen proto, že barevně ladí. Lepší je asi kokos, kožená bunda a kalhoty. Stejně budete všude stát a každýmu Racera ukazovat.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE