BMW K1300GT vs Yamaha FJR1300

Jak lépe otestovat cesťáky, než nacpat kufry, vzít partnerky a vyrazit aspoň na pár dní za hranice? Za čtyři dny v sedle tak člověk pozná řadu vlastností a rysů, které by si jinak ani neuvědomil. Samostatné testy předchozí verze BMW GT i Yamahy FJR  již na Motorkářích vyšly, takže teď se můžeme soustředit spíše na srovnání a dojmy z krátké dovolené v Alpách.
Hlavní novinkou letošní sezóny v oblasti velkých cesťáků je inovované čtyřválcové GT německé značky BMW, která je jinak doslova synonymem pro cestovní mašiny. „Bavoráci“ na podzimní výstavě představili inovovanou řadu modelů začínajících písmenem K, což znamená stroje využívající řadový čtyřválec. U všech tří modelů K1300S, K1300R a K1300GT došlo na zvětšení zdvihového objemu z 1200 na 1300 (přesně je to 1 293 cm3) a na lehkou inovaci celkového designu a malá vylepšení v konstrukci.
U modelu BMW K1300GT se designový vývoj projevil o něco modernějším výrazem předního světlometu, ale hlavně změněnou boční kapotáží, která byla opticky rozdělena pomocí prolisu s emblémem. Tahle změna gétéčku jednoznačně přidala na líbivosti, protože bok předchozí dvanáctistovkový verze přeci jen trochu připomínal dveře od auta. Jinak se hlavní změna odehrála právě v motoru, který díky většímu objemu nabízí o osm koní více.
Druhým modelem v dnešním testu je Yamaha FJR 1300, první stroj, který nabídl pořádný výkon blížící se hranici sto padesáti koňů i pro vyznavače cestování. Přestože v průběhu let do této kategorie kromě BMW GT přibyla ještě Kawasaki GTR1400 (tu se do testu bohužel nepodařilo sehnat), nemá Yamaha problém držet s novější konkurencí krok. Vnější podoba s dvěma výraznými světlomety zůstala nezměněná, proč také měnit povedený sportovní image, který si i nadále získává spousty zákazníků. Před několika lety se objevila zajímavá verze s automatickou spojkou (viz test), no a letošní model se vyznačuje jedinou drobnou inovací - vylepšenou spojkou s lehčím chodem.
Při přípravě na výlet do Alp jsme ještě museli na poslední chvíli řešit problém, protože novinářské FJR dorazilo bez kufrů. To se nakonec podařilo díky obětavosti pracovníků Marimoto, dealera Yamahy, kteří nám půjčili nové kufry ze skladu a ještě pomohli s montáží zámků. Originální kufry u obou strojů patří ke špičce cestovatelské výbavy, oba se dají snadno odemknout, otevřít či sundat a odnést do hotelu (nejlépe aspoň čtyřhvězdičkového).

Design, přístroje

Oba cesťáky na horním parkovišti před Vrbovkou působí impozantním dojmem. Yamaha zaujme barevným provedením se sportovním pruhem na boku a zrcátkům v barvě kapotáže, německý soupeř vsází spíše na decentnost a hlubokou temně modrou metalízu. Bavorák je kvůli vysokému světlometu opticky rozrostlý víc do výšky, Yamaha je proti němu víc přikrčená k zemi.


K tomu přispívají i dva výfuky po stranách proti jedné mohutné bambitce BMW, která ovšem zase nechává vyniknout jednostrannému zavěšení zadního kola bavoráku. Pocit pořádné výšky BMW vás neopustí ani po nasednutí - výška sedla u Yamahy je 80,5 cm, u báwa je to 82-84 cm, u obou strojů je sedlo výškově nastavitelné. Yamaha má také řídítka o dost níž a víc vepředu, takže na ně jezdec přesune část váhy. Řídítka BMW lze výškově nastavit, my je nechali ve vyšší poloze, která je hlavně na dálnici sice pohodlnější, ale zase v zatáčkách nedává tak dobrou odezvu od řízení.
Při porovnání obou přístrojovek najdeme dvojici budíků, displej a nutné kontrolky. Oba stroje plní informační funkce na jedničku, ovšem po stránce ovládání palubního počítače jednoznačně vede BMW díky tlačítku na řídítkách. U Yamahy je nutné pustit řidítko a mačkat tlačítka na přístrojovce, což si při rychlejší jízdě radši rozmyslíte. Oba stroje mají na displeji užitečnou věcičku - ukazatel zařazené rychlosti.
V oblasti ovládání došlo letos u BMW doslova k revoluci - němečtí konstruktéři opustili specifické ovládání směrovek pomocí tlačítek na obou řídítkách a přešli na klasický systém ovládání levým palcem. Skalní příznivci a majitelé starších BMW asi budou zděšeni, ovšem z pohledu novináře střídajícího desítky strojů jsem přechod na standard docela uvítal. Navíc si vybavuji, že při testu předchozí verze K1200GT bylo ovládání směrovek na pravé ruce hodně nešikovné a dost překáželo při opatrné manupulaci s plynovou rukojetí. Potud tedy pochvala, ovšem nebylo by to BMW, aby i tento ovladač neudělalo tak trochu „po svém“. Těžko se to popisuje, ale tlačítko směrovek se po zatlačení doleva a doprava jen jakoby ohne a v palci není cítit žádná odezva a často jsem si nebyl jistý, zda jsem směrovku skutečně domáčkl.
Dalším viditelným rozdílem je provedení nádržek hydrauliky brzdy a spojky - Yamaha má hydrauliku v pěkných kovových krabičkách, BMW v plastovejch kelímkách. Oba stroje mají vyhřívané rukojeti. Co se týče zrcátek, z Yamahy je o něco luxusnější výhled a zrcátka na dvojitém držáku jsou moc pěkná, na druhou stranu ale jdou jen málo sklopit a kvůli tomu jsme FJR vůbec nedostali bočními dveřmi do garáže. Zrcátka BMW jsou klasická a co se týče funkce, v pohodě stačí, navíc se dají bez problémů sklopit.
Poslední záležitostí, která na vás čeká v kokpitu, jsou uzamykatelné odkládací schránky - Yamaha má zamykání přes elektriku a dostanete se do ní jen při zapnutém zapalování, schránka BMW je klasicky na klíč a proto se do ní dostanete naopak jen při vypnutém zapalování a zasunutí klíčku do schránky (ale můžete si ji samozřejmě nechat odemčenou).