Aprilia Shiver 750

U Aprilie to žije světovým superbikovým titulem, který továrně vydřel černý korzár Max Biaggi. Proto se může zdát, že se v Noale všechno točí kolem nabroušené superbikové královny RSV4. Z linky však vyjíždí inovovaný Shiver. Kdo ho zahlédl, asi uzná, že motosport je u Aprilie bezesporu numero uno.

Aprilia Shiver 750

Kapitoly článku

To proto, že design inovovaného Shivera je o něco víc racing, než tomu bylo u starší verze. Dokazují to třeba zubaté kotouče, jedovatě červené lakování nebo drsně se tvářící přední maska s miniaturním větrným štítkem. Výrazně se zapracovalo i na pozici jezdce, která je nyní naladěna více sportovně. Celkově prostornější a u nádrže užší sedlo s tvrdším polstrováním se sice položilo o cenťák níž, nicméně naproti tomu se stupačky posunuly více dozadu a řidítka směrem vpřed. Desítkový Shiver dostal o půl palce zúžený zadní ráfek nazouvající stoosmdesátkovou pneumatiku. To by se mělo podepsat na lepším gripu v náklonech.
Chlapíci z A-Spiritu nám šoupli pod zadek Shivera v červenostříbrném ohozu. Kromě této barevné kombinace můžete na showroomu narazit ještě na červen černou verzi, která mě bere asi nejvíc (na oficiálním webu Aprilia.com se můžete pokochat ještě sněhově bílou variantou). Šmrncovní červený příhradový rám je částečně zakryt spojlírkem ve stejné barvě s dominantním logem Aprilia. Této jedovatě červené neměl šanci uniknout ani přední blatníček. Všechny ostatní plasty řezaných tvarů pak dostaly stříbrnou metlu. Sakra přísnej výraz dodává nahaté Italce přední trojúhelníková maska s čirým světlem a drobným větrným štítkem. Krásným detailem je dvojička výfukových koncovek pod sedlem, ale i asymetricky uložený tlumič zadního odpružení vystavený pěkně světu na odiv. Shiver se rozhodně nemá za co stydět, a tak hrdě odhaluje svoje čtyřtaktní véčko uložené v kombinovaném rámu.
Není tajemstvím, že si tenhle dvouvál V90˚ vypiplali Taloši úplně sami v apriláckém vývojovém středisku a pochopitelně jsou na něj náležitě pyšní. Kapalinou chlazené sedmsetpadesátkové véčko se čtveřicí ventilů na hrnek disponuje vrtáním 92mm a zdvihem 56,4 mm. Maximální výkon 95 koníků se hlásí o slovo, jakmile véčko rozdráždíte pomocí elektronického plynu Ride-by-Wire na devět tisíc otáček, a maximální kroutící moment 79 Nm nastoupí už při 7250 ot./min. Záleží však na charakteristice zvolené mapy zapalování. Podle gusta totiž můžete nakládat se základní naprogramovanou trojičkou Sport, Touring a Rain. Je jasný, že režim „Sport“ nabídne plnou palbu výkonu bez jakýchkoliv servítek, „Touring“ projev véčka lehce utlumí a „Rain“ ho přidusí pěkně natvrdo.
Suchá hmotnost Aprilie Shiver je výrobcem udávána 189 kg a provozní pak o jednadvacet kilíček víc. Tak i onak si s těmito kilíčky musí poradit přední čtyřpístkové radiální brzdy, které mají tu čest svírat dvojici třistadvacítkových plovoucích zubatých kotoučů. Na zadku jednopístek laškuje se zubáčem o průměru 240 mm. Aprilia Shiver se prodává také se systémem ABS bez možnosti deaktivace, ovšem náš testovací kousek touhle brzdařskou „vychytávkou“ vybaven nebyl. Odpružení předního kola obstarává vidlice Upside Down o průměru 43mm se zdvihem 120 mm. Nutno dodat zásadní informaci, že se nedá dále nastavovat a vystačit si budete muset s továrním set-upem. Zadní asymetrická hliníková kyvka je odpružena asymetricky uloženým hydraulickým tlumičem kotvícím na kombinovaném rámu s dominantní trubkovou konstrukcí a odlitky z lehkých slitin. Odpružení zadku disponuje možností nastavovat předpětí pružiny a zpětný útlum. Zdvih zadního kola dělá maximálně 130 mm.
Nuluju počítadlo denních kilometrů a vymejšlím, kam vezmu Shivříka prolítnout. Řeknu vám, ten multifunkční displej je fakticky bedna. Kromě běžných informací, jako je třeba rychloměr, počítadlo kilometrů, teplota vzduchu i chladící kapaliny, hodiny atd., si můžete během jízdy omrknout také zvolený režim charakteristiky motoru, průměrnou spotřebu, ale i zařazený rychlostní stupeň. Především tyto údaje by mohl nahaté Aprilce závidět lecjaký supersport, co říkáte? Listování mezi kupou informací probíhá skrz tlačítko „Mode“ na levém řidítku. To je umístěno nad ovladačem blinkrů a vůbec nepochybujte o tom, že si je vzajmně párkrát nespletete… prostě věc zvyku a nějaké doby dostávání pod kůži. Skrz tlačítko „Mode“ si můžete pohrát s nastavením limitu otáček, kdy se rozbliká signalizace ideálního řazení.. Pokud zatoužíte změnit některý z režimů charakteristiky motoru, budete se muset obrátit na tlačítko startéru. Z toho vyplývá, že při prohazování režimů Rain/Touring/Sport musíte mít mašinu nastartovanou. Proto neváhám a nechávám Shivera promluvit.
Po stisknutí startéru na mě Talián vyrukuje s až nečekaně hrubým tenorem. Dokonce začínám pochybovat o sériových výfukových koncovkách a okamžitě začínám pátrat po otevřených bandaskách. Samozřejmě během pár sekund zjišťuji, že parádní zvuk mají fakticky na triku „obyčejné“ homologované laufy. Hážu nohu přes sedlo a startérem vybírám režim Touring, který by mě měl zodpovědně vyvést ven za město. Sedlo je skutečně oproti předchozímu modelu pocitově užší a položeno krapet níž. Naopak stupačky se usadily o kousek výš směrem dozadu. Proto se může zdát, že posed má hodně společného s racingovým, ale ve skutečnosti tomu tak není. Mnohem blíže má ke klasickému vzpřímenému, tak jak tomu je u ostatních naháčů, pominu-li nového Monstera. Všechny ovládací prvky jsou u Shivera na svém místě a fungují jedna báseň. Zpočátku mám problém pouze s přepínačem blinkrů a tlačítkem ovladače multifunkčního displeje „Mode“, ostatně tak jak jsem předpokládal.
Opouštím Vrbovku a prodírám se nehezky zacpanou odpolední Prahou. Motor v režimu Touring funguje poměrně uhlazeně a netrpí nepříjemným škubáním. Cirka do pěti tisíc otáček je Shivřík hodnej jak beránek a teprve nad pěti tisíci začíná pouštět hrůzu. Odpružení v sériovém nastavení se ve městě jeví jako rozumný kompromis. Pochvalu určitě zaslouží hydraulická spojka s možností nastavení páčky podle libosti. Její chod je jemný, a proto se zápěstí neozývá ani po delší úmorné proplejtačce kolonami aut. Přední brzda se také ukazuje v dobré formě a pro festovní brzdný účinek skrz stavitelnou páčku bohatě stačí jeden prst. Mile jsem překvapen slušným výhledem ve zpětných zrcátkách, ve kterých se mi pomalu ztrácí silueta rušné metropole. Proto se už těším na klikatice za městem, kde bude možný Shivera důkladněji proklepnout.
Na pohodu valím směrem Slapy-Neveklov, kde se vždycky rád a dobře sklouznu. Místní silničky totiž nabízí kvantum nejrůznějších zatáček s nejrůznějším klopením. V klidnějším tempu si počíná Aprilka velice dobře a všechno šlape jak hodinky. Dál není na co čekat, přichází čas dát skrz tlačítko startéru prostor řežimu Sport a trošku přitopit pod kotlem. Otáčkoměr neustále atakuje devítku, pravej vinglík střídá levej… prostě ráj na zemi. No a pak ten zvuk! Hotová provokace pravačky na plynové rukojeti. Akcelerace ze zatáček za mohutnýho dunění véčkového dvouválu se rychle stává návykovou záležitostí. Jakmile však vlítnu do zatáček poněkud svižnějším tempem, začínám mít nedobrý pocit z předního kola, které se zdá poněkud neklidné. Asi by nebyla od věci vidlice s tvrdší pružinou. Motor v režimu Sport je citelně živější a neodpouští si racingové manýry, kdy při reakci na plyn lehce zaškube. Děje se tak hlavně v nízkých otáčkách kolem 3500 ot./min. Po nějaké chvilce si na tento jev zvykám a v zatáčkách se nenechávám zbytečně rozladit. Festovní zátah devadesátistupňového véčka přichází někdy mezi 5000 a 6000 ot./min. a lineárně pokračuje až do hodnoty 9500, kdy nekompromisně zasahuje omezovač. I přes neklidnější předek v náklonech se dá na klikatých silničkách vyřádit do sytosti a užít si výkon devadesátistupňového véčka na plný pecky. Někdo by mohl namítnout, že 95 koníků není ničím závratným, ale věřte, že ani jednou jsem koníky nepostrádal a v pohodě držel tempo s o půlku silnějšími mašinami. Na rovinkách není ochrana proti proudícímu větru nijak výrazná, ale na tak malej větrnej štítek funguje až nečekaně dobře. Dokonce se dá ještě celkem rozumně upalovat kolem rychlosti 150 km/h , ovšem ve vyšším kalupu to už tolik o pohodě není. Ale na jakém naháči je, že? Plusové body zaslouží brzdy, protože odvádějí svůj džob velmi dobře a ani při ostřejším tempu neztrácejí na účinku. Docela by mě zajímala verze vybavená systémem ABS, kterou Filip vyzkoušel v rámci světové prezentace Shivera ve Francii.
Na zpřevodování šestistupňové převodovky nemůžu říct ani popel a na její bezproblémový chod už vůbec ne. Zvědavost mi nedala, a tak jsem si vyzkoušel během jízdy točit všechny tři režimy charakteristiky motoru. Rozdíl mezi nimi je opravdu propastnej. Stále nemám úplně jasno, jestli by si Aprilka nevystačila pouze s dvojicí režimů Sport a Touring a jestli „vyčichlý“ režim Rain není zbytečností. Jenže pak se sám sebe ptám, jestli by mi nepřišel vhod třeba při cestovačce po alpských průsmycích, kde se počasí dokáže změnit rychlostí blesku? Sami to znáte, ve zmrzlých prstech nazutých do promočených rukavic pak člověk nemá žádnej cit a nechtěné vrknutí by mohlo přijít pěkně draho. V těch chvílích by se režim Rain mohl pravděpodobně šiknout… A režim Touring? Ten se mi osvědčil především v městském nahuštěném provozu. Na vodě se mi Aprilku povodit nepoštěstilo, ale myslím si, že režim Touring by nezklamal ani za deště. Program Sport jsem během několikadenního testíku využíval asi z 90% všech najetých kilometrů. Tak nějak jsem v něm našel nejlepší zpětnou vazbu.
Závěrem musím konstatovat, že mě Shiver opravdu bavil. Docela si ho dovedu představit jako dennodenního parťáka, který mě spolehlivě doveze ucpaným městem do rachoty, zrovna tak po práci za zábavou, no a když bude chuť se trošku sklouznout, nedostanu košem ani na zakroucených okreskách za městem. Možná by pak nebylo od věci lehce poladit přední vidlici, aby rychlejší průjezdy zatáček získaly na jistotě. Italskej design nemá ve světě konkurenci a Shiver tenhle fakt jen potvrzuje. Barevná kombinace, které dominuje aprilácká červená barva, dodává tomuhle sedmsetpadesátkovému naháči dost racingový výraz. Ostatně pohled kolemjdoucích mě přesvědčil, že také je nenechává chladné. Na Shiveru se mi líbil multifunkční displej chrlící moře důležitých informací. Mezi nimi se našla informace o průměrné spotřebě. Během testíku mi hlásila 5,1 l/100 km. V reálu jsem si ale spočítal, že jsem jezdil kolem šesti na sto. Nicméně si myslím, že cena 189 900 Kč za které se nyní Aprilia Shiver prodává, není vůbec zlá, protože ta motorka za to stojí. Konec konců, mašiny z dílen Aprilia mě poslední dobou hodně chytly. Kromě Shivera to bylo třeba „obyčejné“ superbikové nářadíčko RSV4...

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.35
Známkováno: 20x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist