Motokrosové KTM 2012 představeny v Německu

Hlavní hvězdou offroadových oranžád modelového roku 2012 se bez debaty stalo třistapadesátkové enduro. Proto se může zdát, že se poslední dobou všechno točí jen kolem něj. Jenže ani motokrosové modely SX nezahálejí a na motokrosové tratě vyrážejí s řadou novinek. My jsme nabroušené dvanáctky zajeli oťuknout do Mnichova, kde se nám předvedly v plné síle.

Motokrosové KTM 2012 představeny v Německu

Kapitoly článku

Vůbec největší novinkou motokrosových oranžád modelového roku 2012 je přepákování u dvoutaktních modelů. Od této chvíle mají všechny čtyřtaktní i dvoutaktní motokrosové kátéemky zadní kolo odpruženo „wépéčkem“ s přepákováním, což pro dvoutakty znamená i nový ocelový rám a hliníkovou kyvku.
Rám je víceméně stejný pro celou motokrosovou řadu SX a liší se jen různou geometrií a úchyty motorů. To si pochopitelně žádalo i další úpravy, takže byl změněn například tvar Airboxu dvoutaktních hadimršek. Odpružení předního kola obstarává u dvanáctkových motokrosů USD vidlice WP s uzavřenými cartridgemi o průměru 48 mm. Oproti loňským modelům byl zpevněn zadní blatník, který dříve pod větším nánosem bahna praskal. Všechny SX modely dostaly jednotnou nádrž, která pojme 7,5 litrů paliva a změnám se nevyhnula ani pumpa zadní brzdy.
Pokud se blíže podíváme na oranžové čtyřtaktní motokrosy, určitě nás zaujme dvěpade, která v sérii přichází s elektrickým startérem. Na tomto řešení má jistý podíl Ken Roczen, který startér používal už během závodění za velkou louží v prestižní supercrossové sérii AMA. Mladý německý závodník si pochvaloval hlavně rychlost nastartování po menších pádech, a možnost vrátit se díky tomu rychle do závodu. Pokud si dvěpade nedovedete představit bez „nakopávačky“, můžete si ji pořídit ve formě speciálního kitu. Demontáž elektrického startéru a následná montáž kitového kick startu ušetří čtyřtaktní dvěstěpadesátce 1,5 kilo váhy. Úplně stejně je to v případě třistapadesátky, která s modelovým rokem 2012 se změnami zásadního charakteru nepřichází.
Vstřikování 250 SX-F a 350 SX-F dostalo lepší a hlavně odolnější chránič snímače škrtící klapky a další palivový filtr, který eliminuje problémy, které způsobují nečistoty v palivu. Aktualizovalo se také mapování vycházející vstříc lepšímu kroutícímu momentu a použitelnosti středních otáček. Díky speciálnímu přepínači z nabídky PowerParts se dá volit mezi dvěmi přednastavenými mapami přímo na řidítkách, přičemž charakteristiku map si může poladit každý sám na svém noťasu.
Čtyřipade 450 SX-F i nadále pokračuje s karburátorem, takže největší změnou je její spojka. Dala totiž sbohem hliníkovému koši a místo něj vsadila na ocelový materiál. Díky tenčímu ocelovému obložení se snížila její tlušťka. Mimo hliníku se zbavila také spojkových pružin, které nahradil kónusový ocelový pružící talíř. Čtyřipade se startuje pomocí elektrického startéru, ostatně, tak jak tomu bylo už loni.
Dvoutaktní motokrosové modely 125 SX, 150 SX a 250 SX se po celém světě stále těší velké oblibě a především stopětadváca je velmi horkým zbožím. Podle slov managerů KTM je vůbec tím nejdůležitějším dvoutaktním motokrosovým nářadíčkem. Proto „cvajtakty“ dostaly nový rám, přepákování a zapracovalo se i na dalších vychytávkách, jako je lehčí kick start (o 80 g), držák hlavy motoru a v případě stopadesátky nový výfuk.
Po seznamovačce „na sucho“ přichází na řadu polet na motokrosové trati sousedící s mnichovským letištěm. Ve stupačkách dvanáctkových oranžových motokrosů se musíme o vzdušný prostor podělit s obrovskými Boingy a Airbusy … řeknu vám, že skákat lavici proti vzlétajícímu Jumbu je fakt pecka. Každopádně areál u letiště není po všech stránkách vůbec špatným řešením a osobně bych něco podobného poblíž ruzyňského letiště přivítal všemi deseti! Zpět ale k mnichovské trati, která má svou charakteristikou mnohem blíže k superkrosu, než klasickému motokrosu. Lavice kopají hodně do vzduchu a záludné rolety se vůbec s nikým nemazlí. Abychom to neměli úplně zadarmo, část trati je suchá a tvrdá jako kámen a část zase festovně rozmočená.

250 SX-F

První vyvolenou je čtyřtaktní dvěstěpadesátka, která mi přijde nejpřijatelnějším nářadím na naučení neznámé trati. Tahle mašina padne rychle do ruky, je velice příjemně ovladatelná a přísně netrestá nechtěné vrknutí plynovou rukojetí. Člověka tak rychle neutahá, a tak se dá poměrně dlouho valit ve velice slušným kalupu. Hezky se mi na ní projíždějí utažené zatáčky a dobře skáčou dlouhé lavice. Pro rychlou a plynulou jízdu je potřeba sem tam zaspojkovat, motor stále držet rozmotaný ve vyšších otáčkách a mít přesně zařazeno. Nízká hmotnost a štíhlá stavba jsou vedle výborně fungujícího motoru další devízou čtyřtaktní dvěstěpadesátky. 
Docela fajn mi přijde nový elektrický startér. Osobně nemám sebemenší problém s nárůstem váhy o 1,5 kila… popravdě, kolik z nás takový rozdíl na motokrosové trati pozná? Daleko více smrtelníků ocení jeden stisk červeného tlačítka, než zběsilé rajtování na kicku, což bývá hlavně v závěru závodu pekelně vysilující. Také díky tomuto řešení jde 250 SX-F ještě o něco více na ruku motorkářům pronikajícím do tajů motokrosového lítání. Testovací kousek měl přímo na řidítkách namontován přepínač map. Jednička znamenala plný výkon a dvojka trošku okleštěný. Samotné přepínání funguje výborně, ale tuhle vychytávku bych pravděpodobně ocenil spíš u větších objemů, u kterých se hodí mohutný výkon v půlce závodu trošku utlumit. 


350 SX-F

Po dvěstěpadesátce sedám na třiapůli. Motorka funguje parádně, ochotně se nechává vytáčet a hezky se vodí do zatáček. Na dnešní náročné trati mi připomíná větší čtyřistapadesátku. Na plynovou rukojeť je potřeba dávat mnohem větší bacha než u malého čtyřtaktu. Ovladatelnost je na vysoké úrovni a zejména podvozek WP odvádí skvělou práci. 
Pochvalu zaslouží brembácké brzdy. Ty mi připadají rok od roku ostřejší a ostřejší… je fakt, že si na jejich festovní nástup musíte chvilku zvykat, ale pak to rozhodně stojí za to! Motor působí velice vyrovnaným dojmem a je použitelný v celém rozsahu, nicméně nejlépe mu je ve vyšších otáčkách. Všeobecně si myslím, že třistapadesátka bude slavit úspěch především u hobby riderů, kteří si chtějí motokros hlavně užívat a zůstat v sedle o nějakou tu chvíli čerstvější, než za hefty čtyřistapadesátky. Její podrobný test můžete shlédnout zde.

125 SX

Do polední pauzy si ještě píšu dvoutaktní dvácu. Tahle mašina je prostě pořád stejná hadimrška a evokuje pocit jízdy na BMX. Člověk musí zapomenout na návyky ze čtyřtaktu a mnohem více využívat brzdy a spojku. Bez ní by to prostě nešlo. Po několika minutách adaptace si jízdu začínám maximálně užívat. Parádně se mi trefují vyjeté koleje v utažených zatáčkách a průlet vzduchem si skvěle koriguji tělem. Při nájezdech na nabroušené lavice je potřeba mít dobře zařazeno a motor stále držet ve vysokých otáčkách, protože jinak se nemáte šanci dostat do potřebné výšky a lavici zdolat úplně ideálně.
To platí pro průjezd zatáček a kopírování rolety o šesti hrbech, která se optimálně skáče na třikrát. Čím více se blíží konec jízdy, tím více se těším na silnější dvoutaktní stopadesátku, které by to mohlo jít v technických pasážích ještě o něco lépe. Osobně si myslím, že je stopětadváca naprosto ideálním nástrojem pro získání základních návyků motokrosového ježdění. To proto, že jezdce donutí používat brzdy a nespoléhat se pouze na brzdění motorem a zrovna tak maximálně využívat akcelerace při výjezdu ze zatáček. Přestup na čtyřtakt je pak daleko jednodušší a jízda na něm o kus temperamentnější.


150 SX

Víceméně všechno platí jako u menší stopětadváci. Motorka je ale pocitově o chlup silnější na spodku a zvládá i lehké podtočení. Nicméně bez spojkování se jízda samozřejmě neobejde. Stopadesátka je parádně ovladatelná, zatáčky proklouzne jako úhoř, a když se rozmotá do plnejch, jede jako splašená. 
Pérování funguje výborně, pohodlně filtruje všechny nerovnosti tratě a s ledovým klidem zvládá dopady po divokých doskocích lavic. Pokud někdo zatouží po dvoutaktu a stopětadváca je mu málo a divoká dvěpade je na něj zase ostrá až moc, má šanci skočit po stopadesátce. Rozhodně to nebude krok vedle a na motokrosových tratích zažije moře dvoutaktní zábavy. Je jasné, že při rozhodování bude hrát svou roli i váha jezdce. Stopadesátka vyjde oproti dváce vstříc také těžším motokrosařům.

250 SX

Tahle mašina se nedá nazvat jinak než nezkrotnou divoškou. Její výkon je obrovský a nastupuje už od středních otáček s obrovskou razancí. Díky tomu se dají parádně skákat lavice s pekelně ostrou hranou. Na hraně stačí lehce vrknout a jste přesně tam, kde potřebujete být. Už je mi jasný, proč většina FMX riderů skáče na dvoutaktních dvěstěpadesátkách… 
Reakce na plynovou rukojeť je okamžitá, což je dobré mít na paměti zejména při průjezdu rolety, protože nechtěné vrknutí dvoutaktní dvěpade tvrdě trestá. Na motokrosové trati superkrosového charakteru dvěstěpadesátka těží ze své nízké hmotnosti, úzké stavby a skvělého podvozku. Zatáčky projíždí s velkou chutí a je jí fuk, jestli jde o ty utažené nebo rychlejší táhlé. Nicméně stále platí, že na dvoutaktní dvěstěpadesátku by měli sedat pouze ostřílení motokrosaří, kteří už mají něco natrénováno a hlavně disponují výbornou fyzičkou. Rychlost, jakou vás tahle divoška obere o všechny síly je až neskutečná.

450 SX-F

Dvoutakní dvěpade střídá čtyřtaktní čtyřistapadesátka. Holky spojuje společná třída MX1. Ovšem to je asi tak všechno, ten kontrast při přesednutí je totiž obrovský. Čtyřistapadesátka působí daleko těžkopádnějším dojmem. Každopádně na plynulý nástup výkonu s mohutným spodkem se člověk rychle a rád adaptuje. Do utažených zatáček s vyjetou kolejí to chce mašinu více nutit, ale naproti tomu se rychlé zatáčky dají projíždět pěkně pod plynem v nekonečným driftu. Pohodový je také průjezd šestihrbé rolety, tam stačí na hraně brnknout o plyn a mašina skočí přes dva hrby jako nic. Všechno v klidu ustojí výborný podvozek WP, jež je optimálně nastaven už v továrním set-upu. Oproti předchozí dvoutaktní dvěstěpadesátce je při doskocích lavic znát větší hmotnosti čtyřtaktu, stejně jako v utaženém esíčku s hlubokou kolejí.
Po několika kolech přicházím největšímu motokrosovému čtyřtaktu na chuť a jízda začíná nabírat na tempu. Zejména výjezd ze zatáčky na cílovku s předním kolem v luftu nemá chybu! Každým kolem se mi 450 SX-F dostává víc pod kůži a prsty v tom má především parádní průběh čtyřtaktního jednoválce. Výkon se dobře dávkuje a motorka působí hodně čitelným dojmem. Myslím si, že oranžová čtyřipade po boku třistapadesátky jen tak neuvadne a stále si najde spousty příznivců. Kombinace velice povedeného podvozku a skvělého motoru s elektrickým startérem dělá KTM 450 SX-F hodně atraktivním motokrosovým nářadím, které si do sytosti užijí jak hobíci, tak ostřílení borci.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist