Testovali jsme nové Husky 2016 na Budds Creek

FC 250 - 100,1kg, 46 koní

Čtyřtaktní dvěpade platí za uživatelsky příjemnou a velice poslušnou mašinu, která vyniká skvělou ovladatelností a dobře dávkovatelným neagresivním výkonem. Prostě motorka, která člověku nedá za uši a nechá ho příjemně povozit po motokrosových tratích nejrůznějších úrovní. Bude tohle platit také o Husqvarně FC 250 modelového roku 2016?

Na to odpovídají dvě rundy po krásné, ovšem velice náročné trati Budds Creek. Zatím co první runda je spíš o rozkoukání a zažití si okruhu, druhá už něco o malém čtyřtaktu napovídá. Jelikož pro vás připravujeme seriál motokrosových začátků ve společnosti Husky FC 250 modelového roku 2015, mám ho celkem pod kůží a snažím se vnímat rozdíly. Posed je kupodivu poměrně podobný a nebudu lhát, že jsem šestnáctku čekal o něco užší. Sedlo je příjemně neklouzavé s velkým prostorem pro pohyb dopředu i dozadu a pocitově položeno o fous níže. 

Na trati je hodně znát, že nová generace prošla odtučňovací kůrou a nějaké to kilíčko shodila. Díky tomu se mnohem lépe vodí zatáčkami, vzduchem i ve vyjetých kolejích. Po stránce ovladatelnosti je FC 250 zase o kus dál a jen potvrzuje pověst přátelské a mrštné kočičky, která to má nejraději ve vysokých otáčkách. Rozsah motoru je neuvěřitelný, stejně jako nejvyšší možné otáčky na hranici čtrnácti tisíc. Je fajn, že motor funguje poměrně lineárně a v celém rozsahu otáček neservíruje žádný kopanec. Spojka Magura se ovládá poměrně dobře a oproti patnáctkovému modelu o chlup lehčeji. To ale neznamená, že bych si u hydrauliky nedokázal představit o něco lehčí chod.

Podvozek a pérování WP s předními čtyřkomory 4CS a novým zadním tlumičem Monoshock mi ve fabrice nejspíš naklikali na míru. Maximálně sedí mému tempu, ale i váze sedmdesát kilo. Bez problému filtruje rozbité rovinky, rolety a v klidu si poradí s doskoky lavic. Sáhnout mi někdo na sériový set-up, asi bych ho plácnul přes prsty! 

FC 350 - 101,7kg, 58 koní

Třicetiminutovka ve společnosti třistapadesátky mluví jasnou řečí. Jde o nabroušenou hadimršku, která se v mnohém podobá menší dvěstěpadesátce, ovšem jede o kus víc a je mnohem použitelnější od spodu. Podobně jako na dvěpade je potřeba využívat střední a vysoké pásmo otáček, často řadit a sem tam si brnknout o spojku. Motor FC 350 má výkonu až na půdu, což příkladně dokazuje výjezd prudkého kopce s plynovou rukojetí na max. Třipade letí jako smyslu zbavená a kopec vylítne dřív než stačím říct borůvkový koláč.

Oproti dvěpade je příjemnější, že dokáže ostřeji zareagovat na plynovou rukojeť, což se šikne například před lavicí ležící bezprostředně za vinglem. Opět musím pochválit výkonovou křivku při standardní mapě, protože ta se podařila hezky vyčistit a třinda díky tomu funguje plynule v celém rozsahu otáček. Průběh výkonu na druhou mapu není také vůbec špatný, nicméně na můj vkus je už poměrně agresivní a prudký. Příjemné je zjištění, že jednotlivé rychlosti zapadají do převodovky jako němci do krytu a poměrně jednoduše se hledá neutrál.

Tak jak už se stalo dobrým zvykem, také modelový rok 2016 vyniká skvělými brzdy. Předek je  ostrý, ovšem není to tak, že by se nedal rozumně dávkovat a bál bych se páčky přední brzdy dotknout. Líbí se mi, že zadní brzda nastupuje hezky plynule a málokdy se stává, že bych si nechtěně hodil zadní kolo do smyku nebo dokonce motorku zašlápl. Na třipade se občas přistihuji, že botou šmejkám o hranu pravé boční tabulky a říkám si, jestli by nebyl lepší plynulejší plast bez ostré hrany. 

Podvozek WP ví co má dělat a s tratí nejvyšší americké „motokrosové ligy“ AMA si dokáže poradit s klidem chladného seveřana. Těžko říct, jak bude sedět motokrosovým profíkům, každopádně za mě naprosto v pořádku a dovolím si tvrdit, že 90% hobíků, kteří si Husku koupí pěkně „za své zlaťáky“, budou mít na pérování velkou rezervu a jen horko těžko ho dostanou na lopatky.

FC 450 - 102,4kg, 63 koní

Velký čtyřtakt zaujme hodně příjemnou váhou, čitelným výkonem a celkově dobráckou povahou. I tak ale není radno podcenit fyzickou přípravu, protože nářadí královské třídy MXGP s výkonem víc než šedesát koní není žádným ořezávátkem a člověka dokáže pěkně potahat. Nemůžu si pomoct, ale čtyřipade modelového roku 2016 mi přijde o něco více učesaná a jak amíci říkají „user-friendly“. 

Prostě není tolik vzteklá a protivná, jako některé čtyřistapadesátky dokáží být a výkon se nechá dobře dávkovat. Pružný motor funguje plynule od nízkých otáček a hladce přechází přes střední pásmo až do nejvyšších, kde je to velikánský cvrkot. Na trati není motor potřeba zbytečně točit, ba naopak, chce to lupnout o kvalt výš a plynulou jízdou drtit jeden okruh za druhým. Přesně tohle Husce FC 450 v rukou hobíka maximálně sedí a ukazuje se v pravém světle.

Oproti předchozím čtyřtaktům není potřeba tak často řadit, ani spojkovat a před skoky zběsile nahánět rychlost. Aby motorka dostala potřebnou rychlost, stačí vrknout a už se letím vzduchem. Podobné je to na výjezdech ze zatáček, kdy čtyřipade pokaždé vystřelí jako z praku. Příjemné je, že motorka působí poměrně lehce a netrpí těžkopádností. Z tohoto pohledu mi připadá rozdíl oproti patnáctkovému modelu nejmarkantnější.

TC 125 - 89,1 kg, 40 koní

Modelová řada 2016 jasně říká, že dváca má v nabídce své pevné místo a to je jedině dobře. Osobně si myslím, že by všichni junioři, kteří to s bahnem myslí vážně, měli do světa dospělého motokrosu přicházet z malého dvoutaktu. Díky tomu vypilují řazení a brzdění, což se jim pak na malém čtyřtaktu hodně hodí.

Necelých devadesát kilo vážící dváca je lehoučká hadimrška, která miluje technické pasáže a výlety do vzdušného prostoru. Jasně, chvíli si musím zvykat a adaptovat se z větších čtyřtaktů, nicméně už po pár kolech mám pusu od ucha k uchu a vejskám do přilby. Motorka dělá přesně to co chci a bez odmlouvání se pokládá se do vyjetých kolejí nebo odlepuje kola od země a sviští vzduchem.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE