Jak na motokrosové začátky - pozice těla

Tímto seriálem určeným především pro úplné začátečníky budeme proplouvat ve společnosti profíka Radka Tomana, který se stal naším profesorem a bude dohlížet, aby se vše ubíralo správným směrem. Jelikož se Radek věnuje blátivému vyučování už pěkně dlouho, má bohaté zkušenosti s tréninkem motokrosařů nejrůznějších věkových i výkonnostních kategorií a dobře ví, co je v začátcích nejdůležitější.

Na začátek je potřeba říct, že se s motokrosem dá začít úplně v každém věku. Je fuk jestli se zrovna učíte násobilku nebo vám teprve zasychá razítko na občance a nebo jestli už máte nějakej ten křížek na pažbě. Nejdůležitější je chtít, zatnout zuby a mít trpělivost. Potom jde všechno samo a zažijete kupu legrace. Dobře, úplně samo ne, ale rozhodně je pak všechno o kopec jednodušší a veselejší. Osobně jsem přesvědčen, že se motokrosem člověk musí bavit a jezdit ho pro radost, protože pokud tomu tak není, je to jednak vidět a pak to vlastně nikam nevede. Neodpustím si to a musím říct, jak mě dokáží nadzvednout tatínci, kteří na své ratolesti řvou a za každou cenu z nich chtějí udělat větší borce než je Everts či Cairoli.

Ale zpátky k našemu seriálu, který se snaží motokrosovým hobbíkům začátky usnadnit a alespoň trošičku je nasměrovat správným směrem. Každý sport má svoje a když vám někdo řekne jak na to, ušetří vám spoustu času a leckdy i modřin. Sám si vzpomínám, když jsem se učil na snowboardu. Po prvním dnu jsem byl otlučenej jak píšťala. Teprve potom mi někdo poradil, ať si prohodím nohy, ať se na to trošku jinak postavím a světe div se, během chvíle jsem začal drtit kopce o stošest... a s motokrosem to není jiné. 

Kromě chuti se chtít něco naučit, je dalším veledůležitým faktorem fyzická kondice, bez které to prostě nejde. O získání fyzičky a tréninku na sucho si povíme někdy v dalších dílech. Teď jen připomeňme, že motokros je neskutečná dřina a počítejte s tím, že to občas docela bolí.

Při motokrosu se většinu času stojí ve stupačkách a při hobby úrovni se do sedla usedá hlavně při průjezdu zatáček.

Než vyjedete na trať, vyzkoušejte si postoj hezky na sucho a nestyďte se několik prvních tréninků absolvovat někde na volném prostranství, jako je louka, pole či tréninkový plac u trati. Sami později uznáte, že právě tohle vás dokáže posunout a vlastně také eliminovat špatné návyky. Sám za sebe musím říct, že se zlozvyky později horko těžko odbourávají a v některých případech je to předem prohraný boj.

Nyní vezmeme základní postoj pěkně od spodu nahoru. Stupačka musí být na středu chodidel před patou boty. V žádném případě se nesmí stát na špičkách nebo patách. Kolena by měla být lehce pokrčená a zároveň motorku pevně svírat. Od kolen dolů, tedy od kolene až po kotníky, byste měli být s motorkou dokonale spojeni. Schválně si vyzkoušejte takové cvičení. Někdo vás podrží za blatník, vy se následně pustíte řidítek a v tu chvíli s vámi dobrovolník zamele ze strany na stranu. Pokud jste nespadli z hrušky dolů a dokázali se na motorce udržet pomocí kolen, je všechno v lati. Na tohle konto koluje historka, kdy se toto jednomu žáčkovi stále nedařilo a tak si na boty a rám nalepil suchý zip…  

Zadek by měl být lehce vystrčen a tělo mírně nakloněno nad řidítka. Hlava se dívá dopředu a zrak míří několik metrů před motorku. Nikdy se nekoukejte těsně před přední kolo. Prostě koukejte tam, kam chcete jet a kde chcete být. Důležité jsou ruce a pozice loktů, protože tady se velice často dělají největší chyby, kdy jsou ruce „silničářsky“ u těla. Lokty musí být nahoru! Když to přeženu, tak se dá se říct, že předloktí a paže svírají úhel devadesát stupňů, podobně jako trup a paže. Díky této pozici motorku daleko lépe řídíte, ustojíte nerovnosti a dokážete měnit pozici například při brzdění či akceleraci.

A to už jsme u akcelerace. Vycházíme ze základního postoje a celým tělem se posouváme nad řidítka. Pozor na přehnaně vystrčený zadek a tendence jít ve stupačkách na špičky.

Naopak při brzdění, kdy opět vycházíme ze základního postoje, jsou ruce téměř propnuté a zapírají se o řidítka, stejně jako nohy ve stupačkách. Celé tělo přesouváme nad zadní část sedla. V ten moment brzdíme jak přední, tak zadní brzdou a snažíme se nedostat kola do smyku. Trénink brzdění je kapitolou samou o sobě a více si o tom povíme hned v příštím dílu.

Je fakt, že během motokrosového veselí toho moc nenasedíte, ovšem když už tomu tak bude, je nutné dodržovat několik důležitých pravidel. Už když si na motorku sednete v depu, mělo by být automatické, abyste se usadili v nejnižším bodě sedla, tedy v jeho přední části. Na fotce níže je tahle pasáž vyznačena zelenou barvou. V žádném případě nesedejte do zadní části sedla, která je vyznačena barvou červenou. Přesně tenhle špatný posed se u začátečníků dost často vídá a je potřeba s ním bez milosti zatočit. Opět pamatujte na držení loktů, které nesmí být nalepeny na trupu, takže lokty pěkně nahoru a držet řidítka ze široka.

Oranžově je vyznačena část sedla, kam se přisouváte při průjezdu zatáčkou. Zde je potřeba jít váhou těla nad řidítka, čímž se zatíží přední kolo, vnitřní nohu vykopnout dopředu proti směru jízdy a vnější mít od kotníku ke kolenu stále nalepenou k motorce. Vnitřní nohu za žádnou cenu netahat za sebou nebo ji vyklápět dovnitř zatáčky jako stojan. Při případném zalehnutí hrozí zranění kolene, kdy se koleno vyvrátí a nebo se rotací poškodí vazy. Jak trénovat zatáčky ať už v sedle nebo ve stoje si řekneme v některém z dalších dílů.

Ještě několik maličkostí na konec. Při trénování základních pozic není potřeba lítat po motokrosové trati, ale stačí v klidu vyzkoušet nejdříve „na sucho“ na stojánku a pak na volném prostranství, jak už zaznělo dříve. Snažte se vždy být uvolnění a v klídku dýchat.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE