World’s fastest MONKEY

1.9.2009 Druhý den závodu

Ráno o půl sedmé vyjíždíme z kempu, kde přebýváme v našem obytném voze, na závodiště. Slunce právě vychází nad rozlehlou solnou pláň, vane vlahý vítr. Už při prvním doteku solné pláně, je patrné, že podmínky jsou daleko lepší než první den. Sůl je tvrdá, stále ještě ale tvoří velké hrudky, které motocykly brzdí. Jeden ze švýcarských závodníků tvrdí, že ideální podmínky budou tak ve středu ve čtvrtek.
Rozbalujeme stan a vykládáme motocykl. Chceme se dostat na řadu co nejdříve, než začne pálit polední slunce. V devět hodin se postavíme do fronty, před námi je v naší skupině pouze jeden motocykl, tak to vypadá nadějně. Z ničeho nic přijde komisař a řekne nám, že máme dnes jet z mezinárodní tratě z třetí míle – což je krátká trať, jsou tam pro nás prý mnohem lepší podmínky. Ivo si nejprve není zcela jist, ale pak se vydá na start ke třetí míli. Já s Terezkou jedeme s našimi kolegy, Petrem Podroužkem a spol., kteří sem přijeli více méně kvůli Ivošovi jako novináři.

Na třetí míli jsou před námi jen dva motocykly, jako první na trať vyjíždí streamliner, což je motocykl, který jak trefně nazvala Terezka, vypadá jako raketa. Najednou do vysílačky hlásí, nehoda – asistenční vozidlo závodníka se vydává jej posbírat z trati. Vše trvá asi půl hodiny, než je na řadu puštěn další závodník, respektive závodnice. Drobounká dáma na motocyklu značky Buell. Jen těžko se orientujeme ve všech třídách a kubaturách, je jich totiž desítky. Konečně se na řadu dostává Ivoš. Komisař mávne zeleným praporem a opět všichni netrpělivě čekáme na ortel z vysílačky. „Eightynine“ osmdesát devět. To už je o mnoho veselejší než včera.
Vyrážíme do depa za Ivošem, ten už stojí v uzavřeném parkovišti, kde musí motocykl zůstat do druhé potvrzovací jízdy, aby byl rekord uznán. Dolít se může jen palivo ze specielní cisterny, kde nádrž zase zaplombují a udělat běžná údržba, nic se nesmí měnit. Jedeme tedy natankovat, protože vůbec netušíme, kolik máme paliva a do nádrže se podívat nemůžeme. V nádrži chybí jen půl litru, chlapík od cisterny nám stejně dotankuje, zapečetí nádrž a jedeme zpět do uzavřeného parkoviště. Komisař AMA zkontroluje motocykl a upozorní nás, že pokud chceme rekord oficielně stanovit, musí po závodě zkontrolovat skutečný obsah motocyklu. Chce sundat hlavu a válec. Nemáme, ale náhradní těsnění a rozdělávat motor na solné pláni je značně riskantní pro další závod. Domluvíme se na variantě zapečetění, nebo značení spojů, a následné kontrole až po skončení závodů. Je to ideální varianta.
Ivo vyráží na potvrzovací jízdu, která se jede na stejné dráze, ale v opačném směru. Musí jet stejnou nebo vyšší rychlostí, rekord je pak stanoven průměrem obou jízd. Před námi jsou opět dva motocykly, ale naštěstí se žádná nehoda nestane, tak Ivo nemusí dlouho čekat. Opět zelená vlajka a pár minut napětí. Devadesát….. přesně tedy 90,699 mil/h.

Ivo stanovil nový rychlostní rekord v kategorii motocyklů 175 ccm MPS UG. Hodnota rekordu je 90.29 mil/h což je 144.47 km/h.
Úplně spokojeni nejsme. Pokusíme se rekord překonat a atakovat hranici sto mil. Na celé věci je v podstatě nejkurióznější fakt, že Ivo v obou jízdách jel pouze na třetí rychlostní stupeň, takže se dá říct, že ještě nezařadil čtyřku. Pětku a šestku řadit nehodlá, protože v převodovce zkrátka nejsou. Po dojezdu Ivo opět musí ke kontrole do uzavřeného parkoviště, kde je mu označen motor, respektive spoje. Druhou jízdu tento den už nestihneme, na zítřek vyzkoušíme jiný, co nejlehčí sekundární převod – 16 zubů přední a 19 zubů zadní, snad se čtyřka roztočí na plné obrátky a překonáme hranici sto mil. Určitě jste stejně napjatí jako já, ale na výsledek si musíte počkat do zítřka.
Pár zajímavostí z města, kde přebýváme. Jmenuje se Wendover a leží přesně na hranici mezi státy Utah a Nevada. Je to v podstatě takové malilinkaté Las Vegas – město v poušti, kde za hranicí státu Utah jsou samá kasina a herny. V Utahu totiž tyto podniky nejsou dovoleny. Žije zde jen pár desítek stálých obyvatel, zato je zde nespočet hotelů, na informačních tabulích se uvádí, že je zde přes 2200 pokojů a asi 1100 luxusních apartmánů. Vlastně zde krom Lake Bonneville, které se nenachází asi dvě míle od města a zmiňovaných kasin není vůbec nic zajímavého.
Počasí. Teploty jsou stále mezi třiceti a čtyřiceti stupni, slunce pálí, venku je příjemně jen před a po západu slunce.Zítra se pokusíme o vyšší rychlost, změníme převody. Povrch snad ještě více uschne a tím ztvrdne. Náš cíl je 100 mil.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE