Evropské mistrovství přestaveb: Český motocykl opět na pódiu!

Termín příštího světového šampionátu AMD World Championship of Custom Bike Building zatím není známý (poslední proběhl v roce 2018!), a i když se světová a evropská customová scéna opět dostala „do obrátek“, je jeho dočasná absence citelná. Alespoň co se týká možnosti vidět naživo motocyklové kreace i z těch nejodlehlejších koutů světa. Nicméně customy v Evropě se staví! A ne málo, protože evropské přehlídky v Bad Salzuflenu se účastnilo 240 soutěžních motocyklů v 15 kategoriích! A že je aktuálně tato akce tou největší a nejprestižnější na světě (po čtveřici výstavních hal s plochou 22 000 m² se za ty tři dny prošlo přes 22 tisíc návštěvníků), o tom vypovídá i takový detail, jako že každý soutěžící byl povinen před umístěním na určené stanoviště nalepit na svůj stroj samolepku se zněním: Official Competitor At The World´s Largest Custombike-Show. Už jenom tohle je pro každého účastníka příjemné, být součástí něčeho takového… Ale tomu pochopitelně předchází spousta práce a úsilí. A ačkoliv zde to pravidla jednoznačně nenařizují, jednotlivé exponáty zde nejsou vystavovány opakovaně. Prostě chodíte, zíráte a kolem sebe máte nálož cca tisícovky staveb, přestaveb i nových sériovek, které jste zde v minulých ročnících neviděli. Pochopitelně že převažují němečtí stavitelé, ale dále byly k vidění kreace z Holandska, Itálie, Polska, Slovinska, Švédska, Litvy a dva kousky také z Česka.

Česká výprava

Naše barvy letos reprezentovali Tomáš Pitlík a Aleš Vodvářka. Sice maličko jinak, než bylo oficiálně deklarováno, nicméně způsobem legálním :-) To „jinak“ spočívalo v tom, že na Tomáše Pitlíka byl zaregistrovaný modifikovaný motocykl TnorF, na jehož realizaci se podílel právě Aleš Vodvářka, a na něj byl naopak zaregistrovaný motocykl Wild Cat, který přestavoval Tomáš Pitlík. V podstatě to byl takový manévr s účelem zvýšení šance pro přijetí alespoň jednoho stroje do soutěže, protože po registraci následuje ještě selekce, kdy si pořadatel vyhrazuje právo některé motorky nezařadit. Přihlášena měla být původně jiná dvojice exponátů, a to zmíněný Wild Cat, což je stroj ve stylu sprintera na základě předválečného motocyklu NSU 250, společně s konceptem Eczentric, který znáte i z našich stránek. „Jenomže jsem se před výstavou rozhodl Eczentrica výrazně předělat,“ vysvětluje Tomáš Pitlík. „A najednou mi chyběl čas a netroufl jsem si odeslat pořadatelům fotografie motocyklu rozpracovaného. A tak mi hlavou blesknul nápad přihlásit TnorFa. Toho jsem sice v minulosti už prezentoval na několika přehlídkách, ale zde ho ještě nikdo neviděl. Avšak abych to neměl tak jednoduché, vytáhl jsem ho z depozitáře a ještě na něm odpracoval asi 200 hodin. Změny nakonec nejsou úplně zásadní, nicméně když porovnáte fotografie „před“ a „po“, najdete dost rozdílů především v detailech. Ale nakonec si nejsem jistý, jestli to bylo nutné, tedy kromě změny převodu do pomala kvůli případnému předvádění funkčnosti.“

Napětí do poslední chvíle

Česká výprava měla obrovské štěstí, protože její motocykly získaly jedno z nejpříznivějších umístění. Výstava totiž probíhá ve třech velkých halách a Wild Cat s TnorFem „zdědily“ loňské místo po Markovi Foltisovi blízko hlavního vchodu, takže fotekchtiví natěšení návštěvníci dostali obě motorky (stály vedle sebe) přímo „na stříbrném podnose“ pod nos. A bylo to asi zásadní, protože pokud se probloudíte do druhé, potažmo třetí haly a všude motorky, motorky, motorky… tak trošku s fotografováním polevíte.

Ale divácké nadšení a přízeň poroty jsou záležitosti, které spolu ani trochu nesouvisejí. „Užívali jsme si s Alešem výstavu a tajně si přáli, aby alespoň jeden z exponátů porotu upoutal. Popravdě řečeno, sázel jsem víc na NSU. A to z několika důvodů. Jednak je to vrchový čtyřtakt, výrobcem byla jedna z nejstarších a nejvýznamnějších motocyklových značek v Německu a v neposlední řadě nebyl v této podobě zatím ještě prezentován. A vlastně ještě musím dodat, že jsem byl dost překvapený tím, že ačkoliv Německo bylo historicky motocyklová velmoc (přes 660 výrobců a značek!), zde to vypadalo tak, že Němci znají pouze BMW, ty byly v drtivé převaze, a dále jen MZ nebo Simsony. To, že jsem tedy do Německa dovezl jediný exponát NSU, byl prostě kulturní šok,“ směje se Tomáš Pitlík.

Situace se nakonec vyvinula příznivě, ale trochu jinak. „Protože hodnocení customů je zcela v pravomoci organizátorů a protože vyhlášení je až na samém konci soutěže, neměli jsme do poslední chvíle ani tušení, jak to dopadne. Když favorizovaní italští kolegové z vedlejší sekce začali svoje stroje přemísťovat k pódiu a u našich stanovišť nic nenapovídalo tomu, že by se nám mohlo stát něco podobného, poněkud jsme klesli na duchu, ovšem jen do momentu, kdy se jeden z organizátorů v nestřeženém okamžiku chopil TnorFa a jal se ho také stěhovat. Nejdříve jsem se opatrně dotázal, jestli jede do studia fotit, ale odpověď zněla Nein, jedu na stejdž,“ popisuje Tomáš. Jednou zásadní odlišností oproti jiným soutěžím je výjezd na pódium. Většina pořadatelů totiž striktně zakazuje či omezuje přítomnost paliva v nádrži (celkem pochopitelné bezpečnostně-požární opatření). Zde ale prostě start patří neodmyslitelně k celé akci. „Sám se vždycky také těším nejen na to, co uvidím, ale i na to, co uslyším. Ovšem po přemístění naší „předokolky“ nastal problém. V nádrži nebyla (kvůli přepravě v dodávce) ani kapka. Naštěstí Aleš stihl doběhnout do auta pro lahev s mixem. Vynechám anabázi se startováním, protože mezinárodní ostuda se naštěstí nekonala. ČZ po venkovní domluvě roztlačováním chytla na první šlápnutí. Spíše nás pobavilo, že jsme poněkud znejistěli soudruhy z NDR, protože po našem vzoru začali také vyjíždět ven zkoušet startovat svoje zweitakty značek Simson a MZ. Prostě z kouře do kouře,“ směje se už dnes při vzpomínce Tomáš.

S pohárem domů

Nejprestižnější je pochopitelně titul Best Of , který je i celkem zajímavě finančně ohodnocen, konkrétně 5000 eury. Dalším zásadním oceněním (především kvůli tomu, že nespadá do kategorií) je Best Engineering, což je cena, kterou získal loni Marek Foltis za Bistellu a která se uděluje obvykle za nejkomplikovanější konstrukci motoru nebo celého stroje. No a cena, která je „ušitá“ přímo Tomášovi na míru a která je rovněž mimo kategorie (voleno ze všech exponátů), se jmenuje Craziest Bike, tedy Nejšílenější motorka. Ta se uděluje motocyklovým konceptům, které mají nejodvážnější a nejneobvyklejší designové a technické řešení. „Mám-li být upřímný, myslím, že v tomto ohledu mě dost překonal motocykl slovinského stavitele, který měl asi třímetrovou přední vidlici a spoustu dalších naprosto originálních řešení. Ale protože parametry vyhovoval i kategorii Chopper, získal trofej tam. A já jsem si odvezl domů vítězství mezi šílenci!“ spokojeně konstatuje Tomáš Pitlík. Koho v Bad Salzuflenu uvidíme příští rok? Zatím se podívejte do obsáhlé fotogalerie, třeba se necháte inspirovat…

Vítězové jednotlivých kategorií

Best Bobber Harley-Davidson FL Shovel, stavitel Volker Löhning (D)

Best Café Racer Benelli 750 Sei, stavitel Markus Tellenbrock (D)

Best Chopper Harley-Flathead, stavitel Vito Klemencic (SLO)

Best Clubstyle Harley-Davidson Road Glide, stavitel Dainius Suckelis (LT)

Best Engineering V8 vlastní výroby, stavitel Otto Nijs (NL)

Best Fighter Spondon-Suzuki GSX-R, stavitel René Lippmann (D)

Best Moped Simson Schwalbe, stavitel René Fiedler (D)

Best of Show Harley-Davidson JD, stavitel Mirko Perugini (I)

Best Oldschool Harley-Davidson Ironhead, stavitel Kevin Almlöf (S)

Best Paint Job Ural, stavitel Waldemar Obiala (PL)

Best Radical V2 vlastní výroby, stavitel Jimmi Mannaia (I)

Best Roadster Royal Enfield Interceptor, stavitel Thomas Bläsing (D)

Best Sportsbike Ducati 916 SR, stavitel Simon Belke (D)

Craziest Bike TnorF, stavitel Tomáš Pitlík (CZ)

Rookie of the Year MZ-Streamliner, stavitel Sebastian Brandt (D)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE