Motoráj 1+2/2007

Průzkumník made in Motoráj

Skvělý ceny za pár minut vašeho času
Pokud vezmete do rukou tenhle dotazník a vyplněný ho pošlete na naši adresu, máte celkem solidní šanci vyhrát jednu z mnoha hodnotných cen, které jsme pro vás připravili.

Motocykly

Tak kolik? Co je pro pohon roadstera lepší? Dva, tři, nebo čtyři válce?

Aprilia Tuono vs. Benelli TNT vs. Yamaha Fazer
Výše položená otázka jistě trápí část motorkářského lidstva již odedávna. Někteří z nás jsou zastánci dvouválců, protože jedině dva válce mají tak nádherně chytlavý zvuk, pro druhé je zase okouzlující jekot jejich do nebes vytáčeného čtyřválu. Ale co takoví fandové tříválců? Ti jen stojí opodál a potutelně se usmívají. Díky tomuto testu už taky víme proč!
Napadlo nás totiž porovnat mezi sebou tři stroje zaměřené na stejnou cílovou skupinu zákazníků, ale používající k pohonu rozličných konstrukcí motoru. K tomuto laboratornímu pokusu jsme za dvouválce povolali Aprilii Tuono, za tříválce jede bojovat Benelli TnT1130 a čest „čtyřhrnků“ zachraňuje Yamaha FZ1 Fazer.

Polární expres

Kawasaki ZZR 1400
Poprvé jsem tenhle koráb viděl předloni v Paříži a jednoznačně pro mě byl to „nej“ z celý výstavy. Mohutnej čumák, světla jak na lokomotivě, nápaditá kapotáž, prostě motorka s velkým M. Po přečtení základních údajů se navíc dostavil i respekt, sakra, ona není jen hezká, je i silná... to bude zajímavý rande, jen to chce hned ze začátku netlačit na pilu – naštvat kulturistku není zrovna dobrej nápad.
Pubertu už mám X let za sebou, takže z toho, že se dá nějaká mašina postavit na zadní, se mi skutečně nedělaj bubliny u nosu, a i honba za co nejvyšším výkonem mě víceméně nechává chladným. Na druhou stranu bych kecal, kdybych řekl, že mi dvě stovky koní a krouťák 154 Nm v útrobách ZZR 1400 neimponují – jasně, že jo, na tak silný mrše jsem ještě nejel, a tak jsem byl přirozeně zvědavej, jestli vůbec ten výkon poznám...

Koník z Apeninského poloostrova

Aprilia Pegaso 650 Trail
Psát o něčem tak notoricky známým, jako je Aprilia Pegaso, není žádnej med. Co taky psát o léty prověřený mašině, která si už dávno našla svý místo na slunci a hrdě zastupuje značku v kategorii nízkoobjemových cestovních endur...
Naštěstí se jedná o produkt made in Italy, a tak je jasný, že neustále prochází vývojem – Ital prostě nikdy není spokojenej a neustále musí něco vylepšovat nebo upravovat. A jak to dopadlo tentokrát, konkrétně u verze Pegaso 650 Trail, jsme si vyzkoušeli na vlastní kožku.

Ojetina

Yamaha TRX 850
Byl jednou jeden dvouválec obalen cestovním strojem a ten se strašně trápil. Jeho domov se mu nelíbil a nemohl naplno ukázat, co v sobě skrývá. Až jednou přišel mladý a nadějný japonský císař s nápadem dát mu volné ruce. Vznikl zprvu podceňovaný, nicméně velice agilní motocykl, který se těšil oblibě skutečných fajnšmekrů a který nenápadně potrápil ostatní motocykly. Vznikl srdcařský dvouválec Yamaha TRX. Stroj, který útočil na city rytířů, kteří ho sedlali. Tahle pohádka bohužel skončila špatně a po čtyřech letech byl sportovní dvouválec zabit. Legenda však žije dál.

Šestikilo s historií

Honda CBR 600 Dragster
Ne všechny motorky mají tak zajímavý osud jako šestikilo Tomáše Čížka. Ten se na ní stal v patnácti letech mistrem republiky ve třídě National Dragster a dva roky předtím na ní ukončil svojí kariéru Jaroslav Bičiště.
Motorka vznikla v děčínské dílně Švadrag a stavbu motorky má na svědomí Radim Švanda se svým tátou Jiřím. Raketa v barvách chlumeckého Bikers Crownu se na start postavila poprvé koncem sezony 2002 a v jejím sedle seděl Jaroslav Bičiště, do té doby známý a úspěšný krotitel divokých jednoválců. O rok později drak s hondím motorem odjel celý seriál Czech Drag Serie a Jarda Bičiště se na něm stal vicemistrem republiky v kategorii Dragster 600.

Techmánie

Udělejte si radost do velikosti vaší peněženky
„Frkačky za kačky“ jsou minulostí, ale protože tahle rubrika, resp. její obsah, byla mezi vámi populární, rozhodli jsme se v ní – i když v trochu jiné podobě – pokračovat. V čem spočívá změna?

Cestujeme sportovně

Výlety za hranice na zmrzlinách
Máš sportovní mašinu a rád si zastřílíš? Popravdě, jsem na tom podobně, ale jak všichni víme, míst pro pořádný svezení je u nás pomálu, okruhy jen dva a ještě věčně přecpané. Není tedy divu, že stále víc z nás inklinuje k výletům za hranice, aby si sjeli Dolomity, Alpy či jen tak někam kolem jezera. Jasně sportovní turistika, to je to téma, o kterém bude řeč.
Nepotřebuješ křižník, abys mohl cestovat. Hovadný pohlcovači kilometrů sice usnadňují práci na dálnicích, ale na ostatních kroucených cestách se tváří celkem líně a neposkytují tolik radosti jako sportovně založený biky. Takže ideální stroj na sportovní cestování je takový, který ti poskytne pohodlí a bude dost praktický na to, abys překonal vzdálenost k vytouženému místu, a dost sportovní na to, aby sis to užil, až tam dorazíš. To jsou přesně sportovní mašiny.

Poradna – baterky

Volty od Travolty
Kdyby John věděl, že si ho tu beru do pusy, tak by mi nejspíš dal do nosu, protože on sám ví o baterkách maximálně akorát to, že je má v autě a v letadlech jeho soukromé společnosti. No možná ještě víc by mi dali pánové Volta a Galvani, kteří se v historii dost napracovali na výrobě baterky metodou pokus-omyl, pokus-úspěch. Prostě tak, jak to u vědců většinou bývá…

Redakce testuje

Helma Givi
Jak už v našem časáku bývá zvykem testovat bajky a hodnotit jejich přednosti i slabosti, tak nezapomínáme ani na věci, který k motorkám neodmyslitelně patří. Tentokrát testem prošla „plastová hlava“ od Givi…

Jsem tvoje…

…antihoppingová spojka
Název „antihoppingová spojka“ nevypovídá bohužel nic o její funkci, lépe by se hodil pojem klouzavá spojka. Má dvě základní funkce – klouzat a neklouzat. Stejně jako normální spojka se skládá ze dvou základních sestav, které jsou k sobě tlačeny pružinami. Pokud pružiny tlačí obě části k sobě, rotuje spojka jako jeden celek a přenáší výkon od motoru k převodovce – prostě ti dovolí jet, nebo v případě neutrálu stát, aniž bys musel viset na páčce spojky. Pokud zmáčkneš páčku spojky, napětí pružin držících obě části pohromadě se zredukuje a tím dochází k rozdělení obou částí a jejich vzájemně nezávislému rotování. Ale na rozdíl od normálně konstruovaných spojek nepotřebuje tato klouzavá spojka čekat na pokyn řidiče, kdy klouzat a kdy ne.

Sezona 2006 očima testriderů

Jak vidí uplynulou sezonu
Určitě jste to sami zažili na vlastní kůži mockrát – sedíte v hospodě, venku je hnusně, plácáte pátý přes devátý o všem možným, ale protože jste závisláci, nakonec stejně skončíte u mašin. Jaká která je, co se vám na ní líbí nebo nelíbí, jaký to bylo, když jste na ní jezdili, co se na ní sypalo a co vás naopak nadchlo, co se vám na uplynulý sezoně líbilo a na co byste raději zapomněli.
Redaktoři Motoráje nejsou výjimkou, snad jen v tom, že těch mašin mají pod zadkem za rok víc, takže je na konci sezony co hodnotit. A protože jsme každej jinej, jeden preferuje lítání po okruzích, druhej je ve svým živlu na zakroucenejch okreskách a další tráví dlouhý zimní večery plánováním několikatýdenní dovolený, zajímalo nás, jak vidí uplynulou sezonu oni.

Sport

Čaj o páté

Nad startovními listinami WSBK
V sobotu 24. února zahájí mistrovství světa Superbike a Supersport na okruhu v Losailu, týden nato pokračuje o světadíl dále na australském Phillip Islandu a 1. dubna se při třetím závodě v anglickém Donnington Park přiřadí i FIM Cup Superstock 1000 ccm a European Championship Superstock do 600 ccm.
V dosavadních startovních listinách (které ovšem nemusí být ještě definitivní) je uvedeno celkem sto třiatřicet závodníků ze šestadvaceti států světa, kteří pojedou na motocyklech šesti značek. Potěšitelné je zejména to, že na seznamu je i šest českých jezdců a tři cizinci startují v českých týmech. Málo? Vězte, že se tímto počtem řadíme do top ten. Nejvíce je, jak se ostatně dalo očekávat, Italů (35), za kterými je s velkým odstupem Francie (13) a Španělsko (12), následuje Austrálie (9), Velká Británie (8), Nizozemsko (7) a my společně s Belgičany po šesti jezdcích, Němci mají jezdců pět a desítku uzavírají Švýcaři se čtyřmi závodníky.

Kolotoč

Obsazení stájí MotoGP
Snad každý šouklař, předtím než vyrazí ke svému dalšímu klasickému kolečku štací, potřebuje aspoň jednou za rok pár týdnů na to, aby si dal aspoň pár věcí do pořádku. Občas je nutné na „kolotoči“ tu a tam něco opravit, promazat, nebo aspoň jen vyměnit trochu „jeté“ sedačky.
Zkrátka a dobře, chcete-li, aby o váš „kolotoč“ byl na poutích zájem, musíte obrazně řečeno provést nějaké ty změny. Jinak vás konkurence prostě „sundá“. Tím samozřejmě není myšleno jezdecké obsazení jednotlivých stájí, to je už hezkých pár týdnů dobře známé, teda alespoň, co se týká té největší atrakce – MotoGP. Ale bavme se pro začátek třeba o těch drobných neviditelných změnách, které mají nakonec ten velký výsledný efekt. Jsou to změny, které občas nejsou viditelné nebo se prostě o nich nemáte možnost dozvědět nebo třeba ani netušíte, proč a za jakým účelem nastaly. A že jich je vždy na úvod nové sezony a v čase předsezonních testů MotoGP opravdu požehnaně.

Bayliss - trik

Jen tak přišel a vyhrál. Co za tím je?
Není přece možný, aby jen tak přišel a vyhrál! Za tím musí být zcela určitě nějaký trik... lámali si novináři hlavu po senzačním vítězství Troye Baylisse při posledním závodě MotoGP ve Valencii. Jenže za tím nebylo nic jiného než notná porce zadostiučinění a pořádně vychlazenej škopek.
Přisoudit „Baylissticovi“ na jaře nálepku nejvážnějšího kandidáta na korunu krále letošních Superbiků by rozhodně nebylo považováno za troufalost. Vyslovit však jeho jméno před posledním závodem sezony MotoGP coby nejžhavějšího kandidáta na vítězství, by byla asi hodně velká drzost. Jenže když pak „náhradník“ za zraněného Seteho Gibernaua stál v nedělním španělském slunci na stupni nejvyšším, bylo to nejen neuvěřitelné, ale pro pár lidí i velice trpké. A věřte, nebo ne, bylo to trpké i pro Ducati!

Ducati rodinka

Představení nového závodního speciálu Ducati GP7
Snad každý člověk prožije ve svém životě pár okamžiků, které se velmi silně vryjí do jeho paměti. A až s jistým časovým posunem a rekapitulací běhu předešlých událostí si posléze uvědomí, že to, co zažil, evokovalo svou vlastní vnitřní silou úspěšnou budoucnost již v samém prvopočátku. A tohle by klidně mohl být jeden z nich.
Wroom 2007 – a představení zcela nového závodního speciálu továrny Ducati s označením Ducati GP7 pro zcela novou třídu MotoGP do 800 ccm by klidně mezi takové nesmazatelné „zářezy“ do šedé mozkové kůry lidského myšlení mohl patřit. Osobně jsem o tom přemýšlel až při cestě lanovkou na jeden z vrcholků italských Dolomit, ale u Ducati o tom zcela určitě přemýšlejí dennodenně. Možná však ještě více sní. Jenže takové snění by nemuselo být vůbec daleko od reálné skutečnosti. Vždyť objektivně řečeno k takovému naplnění Ducati neměla zase tak daleko ani v loňském roce, když se čtyřmi vítězstvími na kontě skončil Loris Capirossi v celkové klasifikaci třetí. Ale letos by to mohlo být něco jiného.

Zpátky do budoucnosti…

MČR 2006 v obrazech
… bo teda vlastně do minulosti. Jsem se takhle začal hrabat ve fotkách z loňska. Rád bych řekl z nudy, ale bylo to spíš z nostalgie, protože to, co bylo, se už nikdy nevrátí a čekají nás pořád věci nové a nové. Nejinak tomu je i na obrázcích, které potkáte pod těmito řádky. V sérii snímků vylepené na následujících stranách naleznete ve fixovaných pozicích zachyceno několik málo milionů mikrosekund, které by vás měly povzbudit před koncem okurkové sezony a nabudit vás pro blížící se start nového racingového ročníku.

13 střípků á la Dakar

Česká účast na jedné z nejtěžších rallye
Každý z dakarských dobrodruhů musel ujet skoro o dva tisíce kilometrů méně než v minulosti, ale i tak, když se kteréhokoli z nich zeptáte na 29. ročník Rallye Dakar, sdělí vám jen malé střípky zážitků. Zážitků, které mnohdy nejsou ani nikterak výjimečné. Vlastně se není ani čemu divit, při obvyklé rychlosti 100 km/h, kterou se na Dakaru jezdí, urazíte jeden kilometr za 36 vteřin. Za tu dobu se krajina a dění tak změní, nebo spíš nezmění, že si nic nezapamatujete. Proto vám reportáž z Rallye Dakar 2007 poskládám z několika zážitků, co mi utkvěly v paměti.

Speedway info

Pořád dokola
Co nového na plochodrážních oválech? Vtipálkové, kteří chtějí být za každou cenu moc a moc humorní, s úšklebkem připomínají, že na plošině nemůže být nikdy nic nového, protože je to tam pořád dokola. Je sice pravda, že když se sem tam jede na šest kol (jako třeba na pardubické Zlaté přilbě), už toho začínají mít závodníci z kroužení dokolečka dost, ale vyskytují se i delší rozjížďky: v americké Kalifornii se jezdí i na 12 kol a v anglickém Ipswichi je dokonce finálová jízda na 16 kol – a to už se palice pořádně jezdcům zamotají!

Kde jsou draci jako doma

Představení a porovnání tří dragsterových závodů
O tom, že jsou dragstery zajímavou podívanou, nemůže být pochyb, a ani o tom, že úroveň strojů, které se postaví na startovní čáru, je rok od roku vyšší. Tytam jsou časy, kdy se speciály proháněly po okresních asfaltkách nebo na periferiích měst. V motorech přibylo koní, maximálky se zvýšily, časy zkrátily a šíleným strojům nezbylo nic jiného než se uchýlit na speciální tratě nebo letištní plochy. V kombinaci s rozrůstající se tržní ekonomikou to mezi pořadateli zapůsobilo jako pád meteoritu a následné vyhynutí dinosaurů. Vhodných míst pro závody je jako šafránu a spolehlivých zkušených pořadatelů ještě míň. Zadáme-li tyto podmínky do filtru pro vyhledávání, vyskočí pouze jedno místo…

Retro

Solitude

Historie okruhu
Velká cena Německa během své existence vystřídala celou řadu okruhů. Jezdila se na Nürburgringu, na Hockenheimu, na Schottenringu, na Sachsenringu a také na okruhu se jménem Solitude, které dostal podle zámku, jenž stál v blízkosti tratě. Zámek stojí dál, ale trať už neexistuje. Podívejme se tedy, co se na ní událo a jak se zapsala do historie motocyklových závodů.
Napřed se však seznámíme s prostředím. Jméno Solitude a samotný zámek již pamatují několik století. V roce 1763 dal vévoda Carl Eugen von Württemberg zřídit lovecký zámek, který dostal jméno Solitude.

Gary Hocking

Další z pánů jezdců
V historii silničního sportu patří závodníci z britského Commonwealthu v poválečné době na nejpřednější místo. Jejich skvělým výsledkům sluší i vynikající výkony v mistrovství světa. K úspěšným jezdců té doby patřil i Gary Stuart Hocking z Jižní Rhodesie. Jeho první evropské starty jsme viděli i v Brně, později to dotáhl až na mistra světa.
Gary Hocking se narodil 30. září 1937 v Newportu ve Walesu. Ještě než odrostl dětským střevíčkům, tak se celá rodina vystěhovala do Jižní Rhodesie (dnes Zimbabwe). Když se měl o několik let později rozhodnout, zda se vrátí do svého původního domova ve Walesu, rozhodl se mladý Hocking přijmout Rhodesii za svůj domov. Jeho první setkání s motocyklovým sportem bylo v motokrosu, kde startoval s prastarým Triumphem Tiger.

Indian

Historie továrny
Vývoj světové motocyklové výroby je poznamenán řadou mezníků a zůstává s podivem, že zde tradice v řadě případů nehraje tak významnou roli, jak by se dalo očekávat. Současné slávy se totiž dočkaly povětšinou značky relativně nové, naopak značky s padesátiletou či osmdesátiletou tradicí buď zcela zanikly, nebo stojí jen na okraji současné výroby. Mezi ty s horším osudem patří i kdysi slavná značka Indian.
Všechno začalo už v minulém, vlastně dokonce předminulém století. V roce 1899 měl jistý pan Oscar Hedstrom k dispozici jeden z motorů De Dion, sice bez karburátoru, ale ten si k němu zkonstruoval a vyrobil sám.

Cestománie

Zelení sloni na sněhu

51. Elefantentreffen
Grüne Elefant, speciální verze slona, vyskytujícího se pouze v Bavorsku a pouze poslední lednový víkend. Tak by se dalo popsat toto zvířátko, jehož příznivci se za ním sjíždějí každý rok do údolí u Thurmansbanku-Solla. Letos již pojedenapadesáté.
Když v šestapadesátém Ernst Leverkus sezval dvacítku známých na Zündapech KS 600, ani netušil, jakou zakládá tradici. Oni se v té únorové zimě opravdu sjeli na armádních motocyklech důvěrně přezdívaných Zelený slon. Opravdu trefné přirovnání, kdo tuto obludku zná, jen to potvrdí. V ’58. už byli tolerovány poprvé i jiné motocykly. No a letos stál na sněhu jeden jediný pravý zelený slon. Zato všelijakých šedých, plyšových bylo k vidění požehnaně. Jednoho jsem nosil na hlavě i já, prostě bez slona to tam nejde.

S Motorájem Českým rájem

Tip na výlet
Kdysi, v dávných dobách Motoráje (ještě s klasickým logem) jeden z prvních TIPů vedl částí této bezesporu motorkářsky atraktivní oblasti naší republiky. Dneska se vrátíme do sousedících končin, abychom se projeli a navštívili to, na co se poprvé jaksi nedostalo.
Letošní zima (která vlastně skoro nebyla) byla zatím k ubohému motorkářskému kmeni, do kterého buší mainstreamová média jako hluchej do vrat, neobvykle příznivá. Jestli se takto jeví globální oteplování, tak ho beru všema deseti! Tož můžeme vyrazit!
Česká odnož kmene zamíří na severovýchod, ta z Moravie či Silesie se dá směrem západním či severozápadním. Zatímco minule jsme měli za pomyslný střed Jičín, v tomto vejletíku se budeme držet na dohled Jizery.

Kam s mašinou za jídlem?

Restaurace Hamštejn
Je fakt jedno, zda patříte mezi brusiče sliderů, co jezdí pilovat vingly do svého oblíbeného úseku zatáček, nebo se naopak rádi brodíte neprostupnou krajinou v terénu. Dokonce i ti z vás, kteří milují cestování na mašinách, by si na tomto místě měli přijít na své. Určitě to znáte. Užíváte si skvělé pohody za řídítky vašeho vypiplaného miláčka, sluníčko svítí, policajti jsou někde zalezlí a k dokonalosti už chybí jen jediný krůček. A tím je, dát si po cestě něco dobrého na zub. Jenže kde?

85 let italské krásky

Sraz v Mandellu del Lariu - cestopis
V polovině září se na 10 000 obdivovatelů značky Moto Guzzi sjelo v Mandellu del Lariu, krásném městečku na úpatí Alp, omývaném mystickým jezerem Como.
Taky z Česka se vydalo na 60 guzzistů s košíkem, bábovkou a vínem přes černý les a vysoké hory do rodné továrny.
Aktuality
Shop
Komiks

Titulka časopisu Motoráj 1/2007

V prodeji od 8.2.2007

Cena:

60,50 Kč (100,- Sk)

Předplatné:

půlroční: 330,- Kč

roční: 615,- Kč

možno objednat na emailu: asistent@motoraj.cz

Více informací: www.motoraj.cz

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)