California Uber Alles

-10-

Ráno je krásný den. Sluníčko svítí, akorát že je mrazivo, nic na motorku. Zvedám kotvy a vydávám se na pospas mrazu, říkám si, že to je pouze ráno a většinou, když slunce vyleze výše dost se oteplí, čekám na to velmi dlouho, nic takového, jak si vykresluji, se neděje, jedu směrem na jih a první odbočku beru do leva na východ, směr Nevada. Mohl bych jet i směrem rovně dále na jih, ale říkám si, že hned, jak se dostanu na Nevadskou poušť, už musí být teplo se ohřát. Takže odbočuji a je krutý mráz, nejede žádné auto, příroda nádherná, nedotčená, skvostné stromy, ale je takový mráz, že nezastavuji, abych se co nejdříve dostal na vytoužené teplé místo, které si myslím, že už musí být za rohem. Slunce sice svítí, ale teplo není. Dostávám se do civilizace jménem Benton, čepuji benzín aniž bych to potřeboval, ale mám chuť na snídani a kafe, tak to vezmu za jedno. Snídaně byla hnusná a drahá, podle toho v jaké díře plné rednecků jsem to byl, ale kdybych nebýval načepoval ten benzín, nebyl bych dojel do dalšího města jménem Tonopah. To už je Nevada, poušť taky, ale chladný vítr pořád foukal, i když bylo tepleji než ráno. Tonopah, benzínka, čepuji, tak tak jsem dojel. Dávám si i kafe na zahřátí, ano v papírovém kelímku. A ptám se, kde a jak daleko je další pumpa, prodavačka se začne vychvalovat, jak není bílá, nebo lépe řečeno bělošská a evropská, jmenujíce všechny národnosti svého pokolení, jako Irsko, Ukrajina, Německo a už si nevzpomínám. Uzemním ji tím, že se ale narodila v Americe a tím to skončilo. Dojdeme k tomu, že když moje motorka udělá 100 mílí, jsem sejf a dojedu k další pumpě do Beatty. Tonopah bylo nějaké hornické městečko tak před sto lety a dnes asi jen žije z minulosti a existence křižovatky hlavních cest, jinak je to díra. Tady to vlastně stáčím na jih a už se pomalu otepluje. Cesta je 150 km bez zatáčky. Ke konci jedu kolem solitérní budovy, prostě nic, nic, nic a najednou barák. Byl u toho i nápis Shady Lady Ranch, tedy Usedlost Stinné Dámy. Jedu se tam podívat, co by to mohlo být. No bordel, no. Stojím před vstupními dveřmi a čtu nápis: Nemáme: vodu, drinky, benzín, ubytování, prosíme, neptejte se. Ne, že bych neměl chuť, ale jedu dál. Nedaleko narážím na další zajímavost. Placka lesklá jako zrcadlo, tak se k tomu jedu podívat, je to ale celé oplocené a u brány stojí auto SUV. Říkám: “Škoda, že se tam nemůžeme projet, že?“ A on: „kdo říká, že nemůžeme a jde otevřít bránu. Vjíždím dovnitř a je to super projížďka, obrovská plocha jen pro tebe, úplně hladká, můžeš jet, jako kdybys bruslil na obrovském rybníku sám. Dělám pár fotek a vracím se k cestě. Ten řidič prý odkud jsem, když zaděláváme bránu a já z ČR a on, já z Maďarska. A ptám se anglicky, jestli umí něco slovensky a on, né, já Maďar, nerozumíš, žádná slovenština, Maďar, dělá ze mně debila. Tak mu vysvětluji, že spousta Slováků na Slovensku mluví maďarsky. A on, že už je ve Státech dlouho, tak si říkám, že ho to tedy omlouvá. Dojedu do Beatty, čerpám benzín a počítám, že to střihnu přes Údolí Smrti (Death Valley, když mám rád ten Death Metal), že benzín musí vyjít. V Údolí Smrti snad byla naměřena nejvyšší teplota na zemi, no vjedu tam a fakt bylo krásné teplíčko, že jsem si ohřál všechny kosti a to jsem ani nemusel zastavovat. I když o tomto místě kámoši z Vegas mluvili pohrdavě, jako že, co by tu člověk měl vidět, musím toto místo doporučit. Nejdříve z výšky vidíte planinu pod vámi, která je pod hladinou moře pomyslně, je to obrovský kus roviny vsazený mezi horami, unikátní přírodní scenérie. Připadal jsem si tam jako na jiné planetě. Večer jsem dorazil do Vegas, pln zážitků.

-11-

Už to zkrátíme, ačkoliv jsem ještě plánoval objet Grand Canyon, ten jsem nestihl, namísto toho jsem si udělal takové 2 side tripy: jeden byl na Red Rock Canyon, kde byla krásná červená skála, dalo se to objet motorkou, nebo autem, byly to nádherné šutry a mnohem zajímavější, což mě tehdy napadlo, by bylo to tam projít pěšky po těch obrovských kamenech různých barev, tvarů a vzorů, ty fotky by byly úžasné a stejně mě už motorka nudila. Byl ale neskutečný vítr a tak chladný, že když jsem si sundal helmu na focení, slzelo mne oko a nedalo se to vydržet, mít ho otevřené, takže, když jsem sesedal z motorky, že se projdu kolem skalisek, helmu jsem ani nesundával, pouze, když jsem chtěl fotit. Takže jsem vypadal snad jako pochodující kosmonaut. Do toho navíc svítilo krásně sluníčko, které vytváří dojem, že je krásný, příjemný den. Pak jsem vyjel z objížďkové trasy a jel se podívat z druhé strany, kde jsem objevil jednu oázičku, vyvěrala tam voda u skály a všude okolo byla jen poušť kromě místečka u vody, kde byly stromy a vegetace. Byla tam i vybudovaná pěšinka z dřevěných latí, takže se to dalo i projít a prohlídnout. V tomto neskutečně chladném větru jsem tam narazil na holčinu tak 17 let v plavkách, dobrá kost, dělali tam asi nějaké focení na modeling, tak jsem prohodil, že to je sakra drsná práce. Jdu dál a narazím na červený písek a kameny, na kterých se skvěly malůvky od praobyvatel, kteří to místo asi obývali. Kde je voda, tam je život prostě. Toto místo je pouhých pár km mimo Vegas a bylo nádherné. Do této kapitoly ještě zahrnu další výlet kousek za Vegas, místo se jmenuje Mt: Charleston, pár desítek km z centra, jede se dost do výšky a z pouště se dostanete do přírody alpského nebo tatranského typu, jedle, smrky, chladný vzduch. Nejdříve jsem to vzal mimo cesty, abych si zajezdil na teréňáku, jel jsem furt dál po šutrech mezi kaktusy, až jsem ztratil původní hlavní cestu, no nějak jsem ji poté zase našel a vzhůru do výšin. Po cestě jsem dále viděl bombastické dřevěné chaty s obrovským prosklením, jaké se znají z amerických filmů. To vše zasazeno do krásné alpské přírody se skalami a jehličnany. Objíždím horu a narazím na lyžařské středisko, sníh je určitě umělý, nicméně je to sníh a pro snoby z Vegas stačí. Když tu horu sjíždím, naskytává se mi obskurní podívaná a to, jak zpoza lesů severského pásma se díváte na poušť dole v povzdálí. Pomaličku to sjíždím a smrky střídají kaktusy, tak během 4km. Cestou ještě vidím divoké osly a na cestě objíždím tarantuli. Zastavuji, abych si ji vyfotil z blízky, ale mám respekt. Co kdyby mi vyskočila za límec? Dojíždím do Vegas a už jen relax pár dní před odletem. Jdu do kasin, Corona zdarma, krupiérky přívětivé a spoluhráči také. Navíc vyhrávám pár set dolarů navíc v kostkách a Black Jacku, takže totální spokojenost. Ještě pár nákupů za levný peníz a hurá domů. Motorku nechávám u kámoše v garáži, poněvadž čekám na značky a velký techničák, abych si ji mohl nalodit a přivézt domů. Takže celkové resumé, stálo to za to, viděl jsem obrovský kus rozmanité přírody, chtělo by to nějaké parťáky, či čky. Nebýt ceny letenky, bylo to za pakatel. Přílet do Mnichova v pohodě, auto bylo taky v pořádku, vzal jsem to nejkratší cestou do Ostravy tentokrát přes Šumavu a České Budějovice. Šumava mě taky příjemně překvapila, ani jsem nevěděl, že máme takovou krásnou přírodu i v Česku. Projížděl jsem podzimní mlhou a i na trochu toho mrazu na stromech zbylo. Po překročení hranic však vyvstala myšlenka, že pokud přijede kámoš z Vegas na návštěvu ke mně, budu se stydět za tu Ukrajinu tady, oprýskané domy a rozbité silnice. I když se USA zmítá v krizi, nic takového jsem tam neviděl. Další šokec byl po půlměsíčním pobytu v Americe, když zastavím u restaurace, že si dám nějaké kafe do auta, vidím nějaké reklamy u cesty, tak tam vlezu a NEVÍTÁ mne okamžitý úsměv a přímý pohled do očí a pozdrav a milá otázka „Jak se máte dneska?“, ale prvotní nezájem, koutkem oka všimnutý příchod někoho, stojím před barem a čekám asi minutu, zatímco číšník se drbe v rozkroku, pak přichází číšnice, odměřujíce mne svým pohledem, když přijde blíž, akorát mne počastuje tázavým pohledem bezeslovně i idiotovi jasným nevyřčeným „Co chceš?“ Tak to vyslovím skromným a oddaným „kafíčko do auta“. „Vůbec!,“ říká naštvaně a otráveně, že se za mnou musela plazit dlouhých 10 metrů přes bar zbytečně. Tak to je taky ten rozdíl mezi Západem a Východem. Beru to jako fakt, to jeden člověk nezmění. Večer dojedu domů do Ostravy, pes vyrost o dost a poznal mě, jsem rád, skákal metr vysoko, tak jsem taky skákal půl metru vysoko, jdu ho vyvenčit, nikdo jiný nebyl doma, za těch 14 dní hodně opadaly stromy, což si všimnu i ve tmě. Pak se vrátí moje ex a přichystá mi steak, fakt dobře udělaný i s oblohou a červené vínko atd. A zazvonil zvonec a výletu je konec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE