Přes Passo dello Stelvio do Švýcarska a zpět

4. a 5. den – úterý a středa 2-3/7/2013

Dva dny volna. Vzhledem k tomu, že toto je motorkářský cestopis, nebudu se o těchto dnech rozepisovat. Původně jsme plánovali jenom jeden den volna, ale protože celou středu propršelo, využili jsme nabídky našich hostitelů, abychom zůstali „dokud nepřestane“. Tímto bych jim chtěl poděkovat za pohostinnost a laskavost, kterou nám věnovali. Strávili jsme zde 2 příjemné dny spojené s koštováním místního vína, čemuž jsem se věnoval obzvláště rád :-).

6.den – čtvrtek 4/7/2013

Vstáváme krátce po šesté hodině. Předpověď byla, že deštivá fronta během středy přejde k východu a dnes už mělo být jasno. Pohled z okna však naznačuje, že ani švýcarští meteorologové nejsou neomylní. Pro mlhu není vidět na krok, je mokro a mrholí. Ale čas je neúprosný, přes nabídku hostitelů už déle zůstat nemůžeme a tak se chystáme na cestu. Zpět jedeme už jen ve dvou, protože Tomáš se pár dní zdrží v kruhu rodiny.
Kolem osmé vyrážíme. Mlha už se zvedla, pořád lehce mrholí, ale na nepromoky to není. Dnes pojedeme až do Innertkirchenu po stejné trase, po které jsme v pondělí přijeli. Jen ve Forelu se na doporučení našich hostitelů zastavujeme v malém soukromém minimuzeu, kde kromě 2 automobilů Renault stojí 3 motorky, a jednou z nich je Jawa 125 z roku cca 1962. Je hezké vidět náš stroj hned vedle BMW R65 a dalšího stroje značky Puch. Škoda toho, jak Jawa dopadla.
Mezitím přestalo mrholit a silnice dokonce usychá, vypadá to nadějně :-). S Martinem se domlouváme, že dnes přejedeme určitě Sustenpass a Klausenpass k jezeru Walensee  a pak se uvidí podle situace. Jedeme tedy po známé cestě do Innertkirchenu, kde opuštíme již známou silnici a odbočujeme doleva a po silnici č.11 stoupáme údolím Gadmental k průsmyku Sustenpass. Bohužel mlha se ještě nezvedla tolik, kolik bychom si přáli, a tak se od cca 1500 mnm výhled kazí. Na vrcholu potkáváme partu cyklistů, kteří se právě převlékají do suchého na cestu dolů. Jó, to znám :-). My ovšem pokračujeme dolů údolím Meiental do Wassenu, odkud pokračujeme po silnici č.2 do Altdorfu a dále doprava údolím Schachental na Klausenpass. Bohužel je tady mlha ještě hustší, než na Sustenpassu, a místy není vidět na krok. Jen matně tuším, že silnice je zaříznutá ve strmém svahu a že za dobré viditelnosti to musí být krásná cesta. Nám bohužel není dopřáno si této krásy užít a jedeme pomalu dál vidíce maximálně 10-20 metrů dopředu. Škoda. Překvapivě na samotném vrcholu je to s viditelností trochu lepší, ale pořád nic, co by nám umožnilo rozhlédnout se dál kolem sebe. Zklamaně tedy pokračujeme dolů a přes Linthal a Glarus až k jezeru Walensee. Je teprve půl třetí a tak se rozhodujeme pokračovat dál. Jedeme podél Walensee po silnici č.3 na Flums a Sargans na Bad Ragaz a dále po silnici č.28 údolím Prattigau na Klosters. Celý tento úsek od Walensee je poměrně frekventovaný a tudíž nepříliš záživný. Za Klosters najednou provoz utichá. Auta zřejmě využívají tunelu Vereina a nechávají se převézt do údolí dolního Engadinu po železnici. To jim pochopitelně chválíme a pokračujeme za mnohem příjemnějších podmínek přes Wolfgangpass do Davosu. Počasí se definitivně umoudřilo a umožňuje nám krásný rozhled i ve vyšších polohách.
Davosu se jen lehce dotkneme, protože hned na jeho začátku odbočujeme doleva a údolím Fluelatal pokračujeme nahoru na Fluelapass – 2383 nmn. Tohle po poměrně příjemný kus cesty. Silnice je kvalitní a nabízí řadu rychlých otevřených zatáček. Na vrcholu průsmyku je sice ještě mokro, ale viditelnost dobrá. 
Závěrečná poznámka:
Cestopis z Tomášova pera (klávesnice) si můžete přečíst zde.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE