Motodovolená s bratránkem 2023

Ráno, raníčko, dva pánové vstali, snědli snídani, nastrojili motorky, zamávali sledující omladině a v 9 h. vyrazili z krásného letoviska směr slovinské, motorkářské nebe, zvané Mangart. Kus opětovně po dálnici do Udine, sjezd, mýtnice, opětovně škola smyku pro bratránka u placení :-), měl smůlu, jel druhý a moji motorku nezaznamenalo čidlo při odjezdu a pro bratránka začaly tím pádem víc než 5minutové komplikace s platbou mýtného, komplikace s pocením se do helmy, termoprádla, ponožek, rukavic, vystavením se troubení nedočkavých dederonů, jedoucích za ním v Mercedesech a BMW, komplikace s mluveným slovem s příchozí pracovnicí mýtné brány...no, nezáviděníhodná situace.., ovšem pro sledujícího motorkáře vrstvený smích, spojený s pocením se do helmy, termoprádla, rukavic...atd. atd. Následný přejezd Tarcenta v lehké koloně a pak pomalé stoupání do šera skal, silnicí snad 3. třídy, ale s kvalitním povrchem...začíná NIRVÁNA. Ciao Italia. Skály, hory, potoky a řeky, zatáčky, minimum lidí...jedeme směr Bovec. Myslím, že o těchto lokalitách bylo napsáno už hodně a myslím si, že je stále hodně těch, kteří zde nebyli..., stejně jako já a bratránek. Stojí to za to. Následný výjezd na Mangart je třešnička na dortě, okořeněná kozíma bobkama všude na asfaltě, kam se podíváš (to ale vůbec nevadí), ticho, pouze mekot stáda koz, chladněji o asi 10 st. než "dole"..a serpentinová nádhera. Znovu se opakuji, tohle stojí za to. Vysekané tunely ve skalách, do kterých najedete a okamžitě oslepnete :-), ticho, ticho, sledujete jen letící ptactvo pod vámi...a plačící mimčo v kočárku nervózní mladé maminky. Co s ním tady dělá, proboha!

Se strnulým ksichtem v křeči z té krásy sjíždíme zpět do Bovece a se stejně strnulým, prázdným žaludkem s křečemi jedeme směr Kr. Gora, podél řeky Soči...jooo, jooo, čistá, průzračná voda. Cesta na Vršič krása, cesta z Vršiče - tzv. Ruská cesta, už tak hezká není, proč asi..., protože je ruská, to je jasný. A protože jsou v zatáčkách kamenný kostky, drncá to jako ...

Krajnska Gora, čevabčiči. Dáváme pozdní oběd a co jiného, než..čevabčiči. Objednávám a přemýšlím o kočičích hlavách na ruské cestě..čevabčiči..čiči.. No, musím uznat, že jídlo bylo skvělé, ba co víc, vynikající. :-). Káva a jedeme směr Bledské jezero....moment, začíná pršet. Sakra, mokne mně mašina...oblékáme nepromoky, jsme přece motorkáři. Jedeme dál a dál, cestou, necestou a hle ..Bled. Jezero nevidím. Ubytování máme v části Bledu zvaném Zasip..s měkkým i. Úsměvné.No, nepotřebujeme žádný zásyp a hned po vybavení ubytka s příjemnou paní domácí, vyrážíme na hrad u jezera Bled. Hrad je pro nás absolutně nezajímavý, omlouvám se všem, ale ani jsme nešli dovnitř. Bylo zavřeno. :-) . Vzhledem k pokročilé denní době a vzhledem k tomu, že jsme neviděli ani jezero, opouštíme záměr obohatit naši fotodokumentaci o fotografie hradu a vyrážíme podle navigace směr Bohinské jezero.., při cestě se nám krásně otevřelo panorámo na Bledské jezero, vypadá fakt jako Jedovnický rybník. :-) . Ani omylem. Je překrásné, stejně jako Bohinské jezero, které je asi 25 km vzdálené od Bledu. Za téměř tmy dorážíme na Zásip, jdeme na jedno s palačinkama a do hajan. Je po dešti a 20 st...cesty zase rychle oschly. Asi zázrak... Najeto 330 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE