Rumunsko 2014

30.8.2014 sobota (Rasnov – Calnic – 297,8 km):

Vstáváme v 8 hodin. Posnídáme chleba a paštiku a kolem 9:45 hod už sedíme na motorkách natěšení na hrad Bran.
V okolí hradu je obrovské množství stánků se suvenýry. Lidí je tu zatím přiměřeně. Prohlídka hradu stojí 25LEI za osobu. Opravdu to stojí za vidění. Nám se líbil nejvíc. Po naší prohlídce už jsou parkoviště plná a jen těžko se prodírá mezi turisty.

Hrad Bran

My pokračujeme dál směr klášter Sinca Veche. Bohužel je tam ale spousta věřících, tak nechceme zbytečně dělat rozruch a raději jedeme dál přes město Fagaraš
Na začátku uděláme alespoň památnou fotku u cedule Fagaraš a už zdáli vidíme, jak se někde hrozně leskne střecha. Je to střecha opravovaného kostela. Střecha je celá z kovu a zlaté barvy, proto tak září do dáli.

Před městem Agnita na nás čeká objížďka. Není dlouhá, ale o to horší cesta. Přes Biertan pokračujeme do města Medias, které nám přijde abnormálně hnusné a špinavé. Pozdní oběd (až kolem 15 hod.) si dopřáváme v obci Axente Sever. Dál pokračujeme přes Sibiu po dálnici. Dálnice jsou zde nové, ani v GPS je ještě nemáme. Z hlavní silnice odbočujeme do města Calnic, prohlédnout si Catatea Calnic a pokud možno, někde tam i přespat.

Catatea Calnic

Klášter je zamčený, ale jsou tam cedule, kde je možné dostat klíč. Paní umí dobře anglicky, čehož využíváme a ptáme se na možnost ubytování. Buď můžeme jet kousek do obce za 50LEI na osobu, nebo můžeme spát přímo v klášteru za 100LEI na osobu. Ukazuje nám pokoje a je rozhodnuto. Navíc nám bude celý klášter k dispozici. Dostáváme klíče od všech prostor a můžeme si jej prohlédnout dle libosti.

Ještě si skočíme do města nakoupit a jdeme si klášter pořádně prošmejdit. Děláme asi 100 fotek. Bohužel zjišťujeme, že nabíječka na Jirkův foťák (EOS 500D) není stejná jako na náš (EOS 600D), v což jsme doufali, ale neodzkoušeli. Takže nemáme jak nabíjet foťák a focení bude už jen na Jirkovi.
 

31.8.2014 neděle (Calnic – Novaci – 318,3 km):

Budíček máme v 8 hodin, ale stejně už jsme vzhůru dřív. K snídani si dáváme chleba a výbornou místní marmeládu. Spalo se výborně, byl to opravdu zajímavý zážitek.
Jako každé ráno, naložíme motorky, rozloučíme se a valíme dál vstříc novým zážitkům.

Po cestě směr hrad Corvin

Ve městě Hunedoara jdeme na prohlídku hradu Corvin. Dle průvodce, ze kterého jsme čerpali, nejkrásnější hrad v Rumunsku. Vstupné stojí 25LEI za osobu. Prohlídka nám zabrala asi hodinu, hrad je sice rozlehlý, ale zase v něm není nic moc k vidění. Shodujeme se, že jednoznačně nejhezčí byl Bran. V jednom místě nacházíme parádní podmínky na focení, a tak si chvilku hrajeme s foťákem.

Hrad Corvin

Po prohlídce se domlouváme, že dáme někde po cestě něco k snědku. Jedeme opět horšími cestami. Je to daň za opravdový venkov. Přijíždíme k restauraci a objednáváme si polévku a řízek. Nejhorší jídlo za celou dovolenou. Takový mini masíčko by nestačilo ani 5 letému děcku. Navíc odporně mastný, brambory byly rádoby ochucené něčím, jako je u nás Podravka. Hnus, cena 15LEI za osobu.

Náladu nám naštěstí vylepšuje vědomí, že nás čeká silnice 67c Transalpina. Ze začátku je to nuda, ale postupně se to zlepšuje. Rozhodně lepší zážitek jak Transfagaraš. Kazí to jen místy šíleně rozmlácené cesty.

Nejde nám na rozum, jakým způsobem se tady opravují silnice. Kdo to sakra vymýšlí a řídí. Je tu normální, že jedete 2km po krásným novým asfaltu a pak z ničeho nic offroadový úsek. Zase třeba 2km offroad a pak zase 2km nový asfalt a takhle pořád dokola.
Po cestě vidíme spoustu dodávek plných hřibů. Prodávají toho tady obrovské množství.Na vrcholku Transalpíny je zima jako … a mlha, že by se dala krájet.

Transalpina

Vzhledem k počasí a k tomu, že už jedeme 60km na rezervu, se dlouho nezdržujeme. Po dalších 5km přijíždíme na benzinku, ale ta nemá benzín. Jen naftu. Další benzinka je až za 3km. Ve městě se ubytujeme, platíme 60LEI za 3 osoby. Jdeme nakoupit, uvaříme večeři a dopřáváme si parádní sprchu v masážním sprchovém koutě.

Málem bych zapomněl. Po cestě vidíme kromě prodeje hřibů, spoustu prodavaček lásky. :-D
 

1.9.2014 pondělí (Novaci – Eselnita – 267,2 km):

Spalo se parádně. Jen v noci byl venku asi 2x kravál. Soused byl pro dřevo. Nejspíš jim byla zima a potřeboval si zatopit. Budíme se všichni chvilku před 8 hodinou.
Kolem 10. hod už sedíme na motorkách. Počasí vypadá krásně, tak se nám honí hlavou myšlenka, dát si znovu Transalpínu. Ale nakonec tak nečiníme.

Jedeme se podívat do Horezu na místní klášter. Z dálky vypadá krásně. Bohužel se ale opět opravuje a tak nám prohlídku kazí zase lešení. Na parkovišti potkáváme Čecha se zlínskou značkou a tak prohazujeme pár slov. Má zde švagrovou, tak je tu prý každý rok.


Další parádní prohlídkou je Etnografický park Curtisoara. Opravdu nádherné starobylé místo. Občas máme strach, že se pod nám schodiště propadne. Je tu spousta starých saní, pracovní náčiní atd. Do všech domečků není přístup, ale i tak to bylo velice příjemné místo. Prohlídka nám zabrala jen 45 minut. Venku bylo velké vedro, tak se nám nechtělo moc se loudat.

Etnografický park Curtisoara

Na kraji města Targu Jiu si dáváme oběd. Konečně přišla změna a ochutnáme zase něco typického Rumunského. Dáváme si 3x menu za 10LEI. Vůbec netušíme co dostaneme :-) Obsluha je velice ochotná a usměvavá, je jí jasné, že ani nevíme, co si dáváme. Jídlo bylo výborné (polévka, hlavní jídlo, dezert). Po cestě ještě prohlédneme sloup v Targu Jiu, který nám nestál ani za to zastavit. Město je ucpaný a tak si ho prohlídneme z kolony. Vyměníme si EURa za LEI a pokračujeme asi 70km dál s úmyslem najít ubytování a zůstat přes noc.

Nedaří se nám a tak projíždíme městem Drobeta Turnu Severin. Na kruhovém objezdu jsou nějaké zbytky starého mostu. Po levé straně máme Dunaj a za ním už je Srbsko.
Silnice jsou ucpané a je šílené vedro.

Pokračujeme stále dál kolem Dunaje. Ubytování nalézáme asi až na 10.pokus. Všude je plno. Pokoj je malý a cena není nic extra, 120LEI za 2 osoby. K večeři si dáme aspoň polévku. A chvilku ještě pokecáme a natěšení na zítřejší Svatou Helenu jdeme spát.
 

2.9.2014 úterý (Eselnita – Svatá Helena – 90,2 km):

Budíček mám nastavený na 8.hodinu. V 7 hodin už Jirka pochoduje pod okny. Říkám si, proč sakra nespí. A ouha, ono je sice 7 hodin, ale v Srbsku. V Rumunsku je 8 hodin. Telefon se mně v noci přehlásil do Srbska.
Snídáme z vlastních zásob a všichni na nás divně koukají. Až jeden pán, který umí aspoň trochu anglicky, nám sdělí, že dole máme snídani. No což, tak se najíme ještě jednou :-D

Po příchodu k motorkám nevěříme vlastním očím. Kus od motorek místní pálí bordel. Přiběhne paní a naháže tam pet láhve a další bordel a tak pořád dokola i z ostatních penzionů. Po cestě zastavujeme u sochy Decebaluse. Jeho tvář je vytesaná ve skále.

Decebalus
 

Tricule

Potkáváme tady nezvykle spoustu policejních hlídek. Provoz je tu klidný. Silnice opět rozmlácené. Kousek před Svatou Helenou pouštíme ještě stádo ovcí.U cedule Svatá Helena uděláme památeční fotky. U „Pepsiho" samozřejmě taky.

Svatá Helena

Ubytováváme se naproti v domě číslo 6. U Hánů.

Parkování na dvorku

Převlékneme se a jdeme se projít po okolí. Venku je pod mrakem a fouká vítr. Naštěstí neprší. Krajinu úplně kazí spousta větrných elektráren.

Po 16.hodině ještě zajdeme nakoupit do obchodu „u Barušky“. S paní se dáváme chvilku do řeči.

Večeři máme luxusní. Břicha nacpané k prasknutí. Paní Hánová je skvělá kuchařka.
Poznámka: nejlepší je vše platit v CZK

3.9.2014 středa (Svatá Helena – 0 km):

Dnes jsme měli v plánu výlety po okolí. Podívat se do dalších českých vesnic. Jenže jak by řekl klasik...“chčije a chčije“.

Počasí se nelepší a dle předpovědi se to ani zlepšit nemá. Den bohužel trávíme hraním karet, koukáním na filmy přes Youtube atd.

Ke svačině dostáváme domácí rohlíčky plněné čokoládou a želém. Odpoledne i přes déšť, jdeme ještě nakoupit do obchůdku a ke Kunům nakoupit ještě sýr a med. Cestu nám zpříjemňuje pan Kuna (nejstarší) historkami, jak to bylo za jeho mládí, co všechno dělal, kde atd...

4.9.2014 čtvrtek (Svatá Helena – Domov – 799,9 km):

Venku chvílemi prší. Vyrazit chceme dnes brzo. Má totiž zase pršet, tak tomu chceme zkusit ujet. Snídaně byla opět výborná. Dostáváme pár čerstvých rohlíčků na cestu. Pan domácí nám říká, že včerejší deště strhly i nějaký most. Naštěstí to není našim směrem. Dá se ale očekávat, že cesty nebudou nic moc. Necháváme jim pár drobností z Čech a loučíme se se slovy, že určitě ještě někdy přijedeme.

Pokračujeme směr Srbsko Bela Crkva. Silnice jsou plné hlíny a kamení. Déšť se tu opravdu podepsal a my jsme mu stejně neujeli. Prší nám asi 200km. Na hranicích nás Rumuni kontrolují poctivě. Srbové jen mávnou, ať jedeme.

Rychlosti se tu taky moc nedodržují. Silnice jsou plné bordelu a v zatáčkách je cítit, jak to klouže. Nic zajímavého jsme po cestě neviděli. Čím jsme blíž Maďarským hranicím, tím je venku víc horko. Silnice jsou už suché a jede se o poznání lépe. Kolem 12.hodiny jsme již kousek před hranicemi.

Po cestě v Srbsku

Vzhledem k tomu, že je teprve poledne, domlouváme se, že to dnes dorazíme až domů a Maďarsko projedeme opět po dálnici.

Na hraničním přechodu do Maďarska je kolona jako blázen. Není vidět ani její konec. Srbská strana je v pohodě. Celníci jen mávnou a jedeme. Ale před Maďarama je minimálně 2km kolona. Auta jsou všude. Je to jako jedno velké parkoviště. Nedá se ani prodírat mezi auty. V koloně trávíme 2 hodiny. Aspoň něco zakousneme.

Naštěstí se kolona pomalu sune a v jednom místě se dá předjíždět. Hned toho využíváme a věřím tomu, že polovinu kolony předjíždíme. Jinak by jsme tam stáli určitě ještě 2 hodiny. Maďaři kontrolují všem autům kufry a to dokonce 2x. U každého okýnka vše důkladně znovu zkontrolují. Jak přijde řada na nás, tak naštěstí jen mávnou.

Po dálnici proletíme Maďarsko jen s pár zastávkami na tankování (pěkně drahý benzín) a malý odpočinek. Slovensko proletíme opět tak. Tankujeme jen na dojetí domů, je tu nějak draho. Domů přijíždíme kolem 19:15 hod. Nebýt toho zdržení na hranicích SRB-HU, byl by to velice rychlý přejezd.



Za 12 dní jsme najeli 4.065km. Jirka o něco málo víc.

Dovolená nás dva přišla na cca: 20.500,- Kč.

Rumunští řidiči jezdí jako hovada. Rychlosti tam mají nejspíš jen orientačně. Na druhou stranu musím ale uznat, že oproti tomu,co se děje v ČR a SK, jsou alespoň předvídatelní. Stačilo jen překročit hranice a rázem člověk zase nevěděl, co se kolem něj bude dít. Advík šlapal na výbornou, za což musím poděkovat kamarádovi Honzovi. Nedovedu si představit jet to na jiné motorce. Jirkovi patří také velké díky, za skvělou atmosféru a za výdrž. Měl by dostat „řád železné zadele“ a „řád ocelových rukou“. Některé úseky musely být opravdu na Fazerovi o nervy. Byla to perfektní dovolená. A už teď se těšíme, až se tam zase jednou vrátíme.

Více foto: http://matlc8.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2014/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE