4 státy, 12 dnů - Alpy, průsmyky, jezera a moře

Den druhý – Rakousko - Kolbnitz

Ráno pohoda, nic, jako bychom nepili. Balíme. Hygiena a vyrážíme směr alpy – Kolbnitz. Spaní naplánováno v kempu u kamaráda, kdyby někdo chtěl, jsou to Češi, strašně pohodoví lidé. www.campanulacamping.cz spaní za dobrou cenu, dokáží i poradit. Sprchy a vše ostatní v super stavu. Vyjíždíme kolem 9 ráno.

Hranice co by kamenem dohodil. Projíždíme krajinou, kde již nikdo skoro nebydlí, cesta je v pohodě, sem tam zatáčka, ale super, začíná to zase dobře. Přejezd hranic a konečně se mění i cesty. Rychlost se malinko začíná zvyšovat. Začíná vedro, opět neskutečný pařák již od rána. Směr Horn, pod Hornem  vede cesta kolem řeky Kamp, krása, cesta není úplně v super stavu, ale pořád lepší než u nás. Krásné vinice, lidi v autech neblokují, uhýbají, přes obce jedeme vždy podle předpisů, nebudeme riskovat, času dost. Průjezd přes Krems an der Donau, kde zastavujeme a děláme pauzu u řeky Dunaj. Spousta lodí tak si sedneme a dáme něco malého do břicha, Míša cigárko, nohy nahoru, posedíme kocháme se zadky už částečně trpí vedro nepomáhá .  Dále míříme podél Dunaje do města Melk cesta perfekní, už je na co koukat a rychlost taky v pohodě, přes obec dle předpisů za obcí to trošku tahám.  U Scheibbs to konečně začíná naplno. Kopce a krásný panorama. Cesty perfektní užíváme si. Opět stojíme, nedalo se vydržet a nezastavit, nádherné řeky, příroda, kam se hnát? Po chvíli pokračujeme dál. U Lunz am See Míša vidí krásnou čistou řeku a povídá, zastav, já tam skočím, hledám parking a místo kam by mohla skočit. V duchu se směju, protože voda je šíleně ledová, říkám jí za jízdy je to strašně studený, to nevadí, zastav, já skáču. Stojíme těsně za Hieflau. Potok se vlévá do větší řeky, využíváme stínu, odhodíme hadry a já hned spouštím, tak šup. Po příchodu k vodě sundáváme boty, Míša jde do potoka. Jakmile vstoupí, oči se jí malinko zvětší. Na tohle jsem čekal, já bych do toho nikdy nevlezl, voda stéká přímo z kopců, je studená na mě až moc. Koupání se nekoná, posedíme,  uděláme pár fotek, koukneme do mapy a pokračujeme dále dolů.  Směr Radstadt. Za městem Liezen bohužel najíždíme na silnici vedoucí kolem Schladmingu, provoz roste, cestovní tempo se ustálilo na nějakých 80 km/h. Trošku se začínám trápit, únava, vedro, tempo pro mne nula. Přichází Radstadt tam konečně odbočujeme  na Mauterndorf, první přejezd mezi horami. Paráda, trošku zatáček, teplota lehce klesá, vyjíždíme do Obertauern (Horní Taury se nacházejí na jihovýchodě Salcburska. Leží ve výšce 1655 – 2501 m n. m. v Radstadtských Taurách.) Pomalu projíždíme. Nálada stoupá, tohle se nám líbí, na tohle jsme čekali. Motorka jede v pořádku, trošku jsem přemýšlel, co se bude dít, v květnu jsme vyměnili stroj z FZ 600 N za FZ 1 S. V duchu si pobrukuju, jaká to byla dobrá volba vzít litříka, člověk nemusí tolik řadit a točit se to dá skoro do nesmyslu. Následuje směr Mauterndorf, Spittal an der Drau a odtud už kousek do kempu v Kolbnitzu. Kemp je hned na začátku, za valem jen vidíme nápis Campanula Camping. Těsně před kempem stojíme, kupujeme nějaký žvanec a samozřejmě pivo přímo z ledničky. V kempu je i k dispozici kuchyň s vybavením a lednička s mrazákem kde jsme ten poklad dali opět chladit. Můžete sjet řeky a další spoustu adrenalin zážitků. První malá přeháˇnka je tady. Jsme pod střechou, čekáme až to přejde. Chceme postavit stan, ale je nám nabídnuto přespat v chatce, neodmítáme, věci hodíme dovnitř vše dáme na nabíječky a následuje sprcha. Pivo, posezení, jsme trošku utahaní, nechceme přehánět. Dnes najeto 450 km. Zítřek před námi, na ten den se těším.

Den třetí směr Bohinjsko jezero

Ráno klasika, vstáváme zase brzy. Výjezd v 9. Trasa dále vede na Nockalmstrasse, na toto se opravdu těším, sice jedu už potřetí, ale pořád dobrý, za mě asi lepší než Grosseglockner. Vstup na Nockalm je 10 E. Za tohle to stojí. Kupujeme snídani a jedeme dovnitř. Stoupání 12% max. výška 2042 m. délka 35 km.

Cesty prázdný, jasno, teplo, paráda, lepší to nemohlo být. Odpočívadlo u cesty a hned stojíme, snídaně na stůl, takto jsem si to nějak představoval. Zvedáme se a pokračujeme nahoru do 2042 m. Cvakneme nějaký fotky, projdeme se a zase do sedla. Jedeme dolů, zatáčka za zatáčkou, (já raději do kopce než z kopce, skoro pořád na brzdách mě nebaví), pak se cesta opět stočí a výjezd zase nahoru, opět zastávka, velký parking, restaurace vyhlídky a pak směr dolů. Ještě stojí za zmínku jezero Malta, výjezd taky do nějakých 2000 m, cena 10 E, je to kousek od Nockalmstrasse. Vyjedeme z Nockalm a pokračujeme k vyhlášenému jezeru Faaker See. Celé ho objedeme a ke konci zastávka. Tam už dojíždíme a jsem totálně mokrý, vedro zase šílený, cesty dobré, ale rychlost nic moc.  Najdeme místo pro motorku, u vody sundáváme věci a jdeme se koupat. Dáme nohy do vody, je studená, do toho nejdu.  Voda krásná čistá. Odpočíváme. Sedáme na motorku a míříme do Slovinska - Krajnska Gora. Za tímto městem je cesta Vršiška jí říkají, je tam krásné malé krásné jezírko, dá se tam koupat i dobře parkovat. Udělali tam pláž i můstek, zrovna zde ležela místní omladina. Stojíme a jdeme si opět smočit nohy do řeky Pišnica. Po cestě se dá zastavit ještě zastavit u Ruska Kapelica, Ruský kostel. Vrchol je Vršič ve výšce 1611 m. Dále pak pokračujeme po 206 směr Trenta. Cesta se pořád klikatí. Vracečky, takže jedna dvě jedna dvě. Před Trentou se připojujeme k řece Soča, která vede hned vedle silnice, paráda. Nádherná řeka, průzračná, něco neskutečného. Přijedeme do města Bovec tam nastavíme do navigace směr Kobarit a Tolmin. Cesta vede skoro pořád kolem řeky Soči.

Přijíždíme do městečka Most na Soči, tady doporučuji zastavit. V otáčce se nachází most, kde se dá skočit do řeky a schladit.(Již jsme tam jeli s kamarádem, tím zdravím Maroše skokana. Zastavíme, koukáme malí prcci vylezou na most a najednou skočí. Letí dolů a prásk, voda trošku studená, ale nádherná. Maroš to risknul, ale to bylo dva roky předtím) Kdo má rád adrenalin, může si užít let cca 12 m, tak bych to tipoval. Z Mostu na Soči jedeme do Postaja a tam sjíždíme. Trasy pořád super, cesty perfektní, doprava doleva, nahoru dolů. Tady se připojíme k auto veteránům, většina aut je kabrio. Je jich asi 10. Paráda, i když trošku smrádek za nimi, předjíždět nebudu času dost do cíle kousek. Začíná se mračit. Co teď, zastavit nebo jet. Začíná to na nebi houstnout, bude to jen přeháňka? Začíná kapat, najednou se objeví přístřešek a stojíme. Spustí se liják, ale docela dost. Naštěstí jen rychlovka asi 20 minut a zase sluníčko. Vyjedeme a doufáme, že už bude klid. Dojíždíme auta. Taky museli zastavit a natáhnout střechy. V suchu dojíždíme do kempu Zlatorog Bohinj na Bohinjském jezeru. Borec povídá, vlevo cena tuším 15 E vpravo 12 E. V čem je rozdíl, vlevo kameny vpravo kameny. Projdeme se po kempu, najdeme nejvhodnější místo a vybalíme stan. Stan stavíme nakonec vpravo. Dáme sprchu. Uvnitř solidní restauračka. Dáváme pizzu a pivo a jdeme se projít. Procházka dobrá. Jdeme kolem potůčku, kde padá lehce mlha, povídáme si a probíráme cestu, co jsme ujeli. Zadky už trošku trpí. A pak se to stalo. Nějak mi pizza s pivem nesedla a procházka se stala noční můrou. Nikde nic, kdy by se dalo zalézt. Musíš vydržet. Začínám se potit. Už vidím toalety, chci jít rychleji, nejde to. Polévá mě pot. Šinu se k WC a doufám, že bude volno, čisto a hlavně dost papíru. Vše klaplo, jen nevím, jak se tvářili lidi v kempu. Sám se směju, když vycházím jako hrdina. Pomalu leháme a plánujeme, co bude zítra. To bychom chtěli dojet do Chorvatska k moři a odpočinout si u moře. Směr ostrov Krk. Usínáme. Najeto 320 km.

U tohoto kempu je lanovka, (Žičnice Vogel) kde vyjedete, cena je myslím 12 E. Nahoře se provádí celodenní tůry a výhled je až na Triglav. Nakonec z časových důvodů jsme to vynechali, ale lidí tam jezdí dost. Myslím, že to stojí za to tam vyjet. 

Den čtvrtý – Chorvatsko - Krk

Budíček, Bohinjsko jezero opět paráda. Ranní mlhy nad jezerem, lidi pomalu vylézající ze stanu. Promažu řetěz a zkontroluju co se dá. Balíme a v nejbližším městečku kupujeme snídani. Vyjedeme a těšíme se k moři. Naše natěšení a radost netrvá příliš dlouho. Jedeme a najednou stojí auta a motorky. Cesta perfektní a najednou stop. Co to je sakra. Sjíždíme, co se dá nejblíže. Přeci nebudeme chodit pěšky. Policajt na nás mává. Jedu k němu  a ptám se copak se děje. Závody RZ tady mají lidi Slovinští. Aha, jak dlouho to bude trvat, do 14 hod. odpovídá cajt. To nemůžeme sedět na zadku a čekat. Bereme mapu a hledáme, navigace něco ukazuje. Najdeme město jiným směrem a rozhodujeme se. Jedeme, nečekáme. Teď se už smějeme, ale nebylo nám příliš do smíchu. Utahaní, zadky už v ohni, vedro opět na padnutí. Už jsme chtěli mít pauzu a ležet na chvíli. Navigace - odboč vpravo, tak jedu, cesta končí. Co teď, někam to vede. Pokračujeme dál.  Les kameny, endura by si to určitě užily. Co dělat, jedem dál. Zařazena pořád je jednička. Kameny odskakují od kol. Penk penk střílí to od všude. Míša kroutí hlavou, vedro a zase vedro, motorka zapne ventilátor, to dáme, ještě kousek a jsme pryč. Po 15 minutách jízdy cesta. Jupí je klid, koukáme a vyjeli jsme asi 1 km nad místem, kde jsme odbočili. Past, tak znova navigace a jedem Druhá cesta kousek níže někam vede. Přitáhnu mapu v navigaci, ať vidíme, že se to dá projet. Jo dá, pokračujeme. Cesta nahoru dolu, les, les, les a samé kamení, ale cesta vedla dále, zase jedna dvě, brzdy z lehka. Všude prach kamení a další. Najednou potkáváme auto. To musí už skončit, kde nic tu nic, najednou se cesty dělí. Jsme v lese nikde nikdo, ukazatel není, od gum to létá, máme stan, máme kde přespat, ale jestli to položím, nevím, jak se odtud dostaneme. Takto to trvalo asi hodinu. Ujeto 20 km, najednou vyjíždíme z lesa a kamení se mění v asfalt, taková radost. Zastavuju, dáváme oraz. Míša sleze, sundá helmu, seš v pohodě, celou cestu jsme mlčeli. Podívá se na mě a vidím lesklý oči. Nebylo jí příliš do zpěvu. Zadek zažil masakr, já taky už nevěděl jak sedět. Spousta km vedro a teď tohle. Nejkratší cestou k moři a ležíme. Cesta se stočila trošku jinak než jsme chtěli, ale nakonec jsme to objeli.  Nakonec se napojujeme až u Logatec na cestu po níž jsme chtěli jet. Vesničky nic moc, ale čas ušetřen. Teď rychle Postojna, Rijeka a Krk. Krajina se mění, Slovinsko je krásnější. Chorvatsko není špatný, cesty srovnatelný, ale aut přibývá a jízda se zpomaluje. Projíždíme hranice a míříme k městu Rijeka. Navigace začíná blbnout. Vedro se zvětšuje, chladit se ta chuděra navigace nestačí a poprvé mi ukazuje Matrix na displeji. Je hotová má dost. Baterie bude odpojena, přehřáto a plesk a nemám nic. Nevadí jedem podle cedulí. Přijedeme k mostu, co spojuje ostrov Krk s pevninou, zaplatíme za průjezd a stojíme za mostem. Paráda. Ted jen kousek a jsme v kempu. Vedro sílí, už máme dost. Těšíme se na vodu. Postavíme stan, vybalíme. Po cestě koupíme něco studeného na pití a jdeme k vodě. Stan stavíme pod stromy, ať máme trošku stínu. Nikde žádný Čech, paráda. Vracíme se od vody, a jaké to překvapení, vedle nás postaví stan Čech, týpek z Prahy, taxikář, s ženou a dítětem. Jen přicházíme a už na nás křičí. Je v pohodě, ale my si nechce moc povídat a ten spustí. Zůstáváme na pár dnů, poležíme, opálíme těla. Najeto cca 300 km.

Den pátý - pláže

Trošku se trápíme, aklimatizace nám nedělá moc dobře. Jsme trošku rozhozeni, je mi vedro, schovávám se do stínu. Najednou ležíme a mě to vlastně jak tak zjišťuji ani moc nebaví. Míša je na tom stejně. Tak vymýšlíme, co budeme dělat.

Leháro, koupačka, jen večer malý výlet na Bašku. Jedem jen v šortkách. Na Bašce by se dala točit pobřežní hlídka. Lidi na sobě, ručníky byla jako skládačka kolem vody. Nevím tohle není nic pro mě. Mám raději klídek. Tak koukneme na ty šílence u vody a jdeme se projít podél pláže.

Den šestý - relax

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE