Ve Faru se Šímou

Po nepříliš klidné noci /ale proto sem člověk jede/ následuje ranní hygiena. Ta však zde může být velmi problematická. Sprchy jsou neustále obsazeny, o místa u koryt je téměř rvačka a když už se propracujete k vodě, stále vám někdo další stojí za zadkem, prostě akce jen pro tvrdé nátury. Na Main Street zatím vzniká dopravní kolaps. Tisíce motorkářů chtějí vjet dovnitř, další tisíce zase ven. Ale pokud jste kliďasové a dovedete se odstřihnout od okolí, můžete si i zde zažít tu správnou pohodičku, jak dokladuje foto Petra a Terezy při čtení Supermota .
Pár stovek metrů dál je další česká parta a i zde vládne spokojenost a mimo dvou brachů Vyoralů, který zde byli již loni, především očekávání hlavního programu.

Osudí s výherními kartičkami se neustále plní a možnost vhodit svůj lístek do osudí bude dána ještě i v neděli pět minut před slosováním.

Mezi přáteli, které zde /ale i na dalších vyhlášených španělských srazech/ už po léta potkávám je i malý, velký muž, seviljan Joaquin, přezdívaný Speedy. Potkal jsem ho zde poprvé v roce 1995, kdy se zrovna vrátil z cesty kolem světa na své Moto Guzzi 350, kterou prohání dodnes.
Od španělského přítele bylo těžké se odtrhnout, ale museli jsme pospíchat na zahájení 15. ročníku bike show. Zde jsou k vidění nejrůznější stavby a přestavby, soutěží se v mnoha kategoriích /chopper, rat bike, airbrush, radical cystom/ a také kuriozity.

Zajímavostí byla stavba k 25. výročí srazu a také pojízdné logo motoklubu Faro, nebo vana s espézetkou hovořící za vše. Jak jsme se mohli později na nedělní vyjížďce přesvědčit jsou i tyto exponáty plně funkční. Porota neměla své rozhodování jednoduché. Braza a Fernando, čelní představitelé klubu jsou právě v názorové rozepři.
V tu chvíli se už v další částí kempu rozjíždí mnou velmi oblíbená část programu. Zápach sardinek se nese celým kempem, kouř z rozpálených grilů štípe do očí a k tomu všemu si ještě přimyslete chladivé červené víno. Sardinas en tintol – to je několik tisíc lidí čekajících na svou vytouženou porci. Plné tácky mizí v davu, mezi dobrovolnými obsluhujícími vidím zase po roce francouze Paskala a všem co zde byli poprvé a já k nim přednostně posílal obsluhující, velmi, velmi chutnalo. Alence vedle rybiček i víno.

Ryby jsou vlastně prvním společným jídlem, a tak je v hlavním stanu pěkně narváno. Česká skupina čítající v tu chvíli bezmála 30 lidí si vyzdobila místo pod Jawou a Eda, který byl evidentně v ráži se přes protesty pořadatelů vyškrábal dokonce do jejího sedla.
S nastávajícím večerem život v kempu nabírá na obrátkách. Fronta na večeři se kroutí v mnoha zákrutách, ale díky množství obsluhujících organizátorů se ani na chvíli nezastaví. Krabice s jídlem, která obsahuje hlavní chod a láhev nebo plechovku s pitím /to podle toho zda si dáte limo nebo pivo/ je odměnou za dobu čekání.
Ze všech koutů kempu se hrnou s nedočkavostí proudy účastníků na plochu před pódium. Brzy nastane chvíle na kterou všichni netrpělivě čekají. Hlava na hlavě, tělo na tělu, okamžik kdy vystoupí rocková legenda, skupina Deep Purple je opravdu na spadnutí. Ano a už je moderátor ohlašuje a znějí první tóny známých skladeb. Je to úžasné. Nebýt srazu ve Faru, těžko bych byl těmto velikánům rocku tak blízko. Stojím přilepen na kraj pódia a fotoaparát cvaká jeden snímek za druhým.


Jako bonbónek na dobrou noc je připravena další strip show a především výroční ohňostroj, kterým ale sraz zdaleka nekončí. Zatímco na českých srazech se účastníci rozjedou do svých domovů již v neděli ráno, zde bude zábava a napětí, pokračovat až do nedělního odpoledne.

Ale o tom až zítra. Pro motorkari.cz z Fara /Ayamonte/ Jarda Šíma /25.7.2006/
Fotografie byly pořízeny na digitálním foto Fujifilm FinePix S 9500.

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE