Cesta Norskem 2009

Cestu jsem plánoval půl roku předem. Chtěl jsem vidět to nej z Norska. Snad se mi to podařilo. Čerpal jsem informace od motorkářů, kteří tam byli a na serverech s mototématikou.
Jeli jsme ve třech ,každý na svojí motorce solo. Yamaha - TDM , Suzuki SV , BMW 1200R .Vyjeli jsme v pátek po práci a jeli na sever směr Kiel . U Hamburku, jsme přespali ve stanech v lese.
V Německu je stanování zakázáno, ale kde není žalobce ... Při času najít vhodný místo , tak si nechám zmenšit zoomem situaci okolí,na nezbytné GPS TOMTOM RIDER, když se pohybujeme v lese, po vyhodnocení sjedeme ze silnice a hledáme příhodné místo.
Zrovna před Hamburkem jsem našel hluboký les, ideální místo k přenocování. Sjel jsem z cesty a ejhle, zákazy vjezdu do lesů , nějak moc plotů a drátů. Popojedeme dále a oni tam vojáci, asi nějaká základna, tak jsme se v klidu otočili, popojeli několik km do jiného lesa a tam vzniknul první tábor. Přes noc na nás nikdo nepřišel, hajnej se asi díval na KESSELLBUNTESS, takže ráno v sedm budíček, první noc ve stanu, trochu nevyspalej, poslouchal jsem německý myši a ptáky co běhali po lese a byli zvědaví co se jim objevilo v lese.
Druhý den byl naplánován příjezd do Kielu, kde měla odjíždět loď přímo do Osla. Je to asi 1000 Km .Na internetu cena ucházející. Nedělal jsem rezervaci, protože můj smysl říkal, že motorka se přeci všude vejde a moc dobrodruhů na sever nepojede. Tak se i stalo. GPS nás navedla před gate.. Lístky měli, to jsem tušil, ale cena byla skoro dvojnásobná, než bylo uvedeno na serveru. Vyžadoval jsem slevu i dopravu bez kajuty, ale to nejde, protože loď jede asi 24 hod a kajutu musíš mít.Po krátké meditaci jsme se dohodli, že do toho stejně jdem. Před vyplutí s lístky v kapse, ale s lehčí kreditní kartou se jedem podívat do blízkého motokrámu od pana LUISE. Jako vždy tam mají všechno pěkný, ale nedávná zkušenost s placením nás brzdí s nákupem. Kupujeme jen tašky, kterou chci použít na přenesení věcí od motorky do kajuty. Pak přijíždíme po natankování do přístavu a řadíme se do pruhů na nájezd na loď. Je 13:00. Loď je veliká. Sotva dorazí ,tak se z ní vyvalí obrovské množství všech druhů vozidel. Mlčky na to koukáme a přemýšlím kdyby se nějaký auto zaseklo, co budou dělat. Nic se neděje, auta jsou spolehlivý, žádný problém. Po půl hodině vyjíždění všeho možnýho z útrob lodi dostanem skoro jako první pokyn na nalodění. Skupina motorek asi 50 motorkářů různorodé národnosti na různých strojích celkem i dost BMW, ale já s radostí zaznamenávám i několik TDM.
Motory se rozběhnou a první odvážlivci se vydávají po ocelových plechách do nitra lodi. Jedu opatrně, mám pocit, že to může klouzat. Projíždíme loď jako v podzemním parkovišti supermarketu, až se dostaneme do prostoru, který je pro nás vyhrazen. Na podlaze jsou oka, na zdi visí upevňující kurty, tak neotálíme a začneme kurtovat motorky, jako když to děláme každý den. Pak si přehazuju vybrané věci z kufrů do tašky od Luise, je to hroznej fofr, všichni pospíchají, nevím proč. Věci potřebné na loď si musíme vzít sebou, protože se prostor s auty zamkne a ke strojům se dostanem pár minut před přistáním. Asi jim ta logistika pracuje, vylodění a nalodění trvalo necelou hodinu a loď vyráží na Oslo. Neviděl jsem nikde tankování lodě, asi jela na jadernej pohon. Výtahem vyjedeme na palubu č.8, kde hledáme naší kajutu. Otvíráme jí magnetickým páskem na obdrženém lodním lístku. To jsou vychytávky. Kabina je moderně a účelně vybavená,je tam všechno od TV po ručníky ve sprše.
Jsem rád, protože jsem si ručník samozřejmě nechal v kufru na motorce. Pustím TV a na místním kanálu vidím jak loď vyplouvá z přístavu. Honem se převlíkáme do civilnějších hadrů vrážím do sebe 2 kynedrily a jdeme na palubu. Trochu se motáme u dveří na palubu, ale brzy přicházíme na systém otvírání, tak rychle na ni, ať stihnem fotky. Loď projíždí přístavem kolem velkých lodí, které jako každá suchozemská krysa fotíme, ale později vymazáváme pro nedostatek místa ve foťáku. Jen tam nechávám ty dvě ponorky, co opravujou v doku, protože ty se jen tak všude nevidí. Uděláme první průzkum lodi, lidi korzujou nakupují a jí v restauracích, možná ,že někdo i cvičí ve fitku nebo hraje na simulátoru golfu ale to už za prachy. Po dvou prášcích kynedrilu jsem jako ožralej a jsem rád v kabině, kde se dívám na místní TV kanál. Vylezu, až když vidím na TV, že podjíždíme most mezi Dánskem a Švédskem. 

Prášky jsem si nemusel vůbec brát, protože loď se ani nehnula. Dáme trochu šláftrunku, příjemnou sprchu a jdeme spát. Po předešlé noci ve stanu super pocit. Jsme rádi, že jsme na lodi a pan kapitán uhání plnou parou vpřed ve dne v noci.
Po dobře prospané noci se blížíme k Oslu. Jedeme mezi břehy a tam někde na konci bude Oslo. Přivítání z paluby není veselé- prší. Půl hod před přistáním asi v 9:30 se odemykají prostory do podpalubí. Berem věci a k motorům. Po odkurtování a úpravě bagáže čekáme na pokyn. Záhy vyjíždíme opět mezi prvníma. Žádná celnice, žádná kontrola, vyjíždíme z přístavu Oslo nás nepřivítalo tak jak jsme si přáli, takže se ani nezastavujeme a valíme po E6 na Alesund.
Projíždíme Lillehamer, na svazích vidíme skokanské můstky a vzpomínáme na zimní olympiádu.
Olympijská vesnička je již obydlená místní populací,, všude jsou upoutávačky na dávnou olympijskou slávu. Zatím jsme v tom dešti nepotkali policii, ale Norové moc nenarušujou rychlostní limity /80 Km/h/ Přestává pršet a objevuje se sluníčko. Nabíráme na rychlosti. Hned se jede veseleji. Při přejezdu řeky Otta se rozhodujeme jet kolem ní.V Selu odbočujem na 15.
 
Na raft se nám nechce, ale všude je nabízí. Musí jet skoro jako my, řeka letí hroznou rychlostí. Pohled na hodiny- je čas najít příhodné místo ke spaní.
V Norsku se může kempovat, ale musí se dodržovat jejich nařízení- 200 metrů od obydlí a ne na soukromém pozemku. Opět zapracuje GPS , sjíždíme z cesty na šotolinu a hledáme. Nalézáme u lesa kousek od vody slušný místo. Stavíme stany, ale průzkumník, asi potomek indiánů jak později zjišťuji, nalezl úžasný místo přímo u jezera. Neváháme, rvem vše za sebe na motorky a popojíždíme k vodě. Úžasné místo, i stopy po bývalém ohništi využíváme. Opékáme poličan, občas někdo zazpívá aniž by byl oceněn a radostí skáčeme přes oheň. Dokonalá idylka. Je třeba doplnit vodu. Vydávám se k blízkému obydlí, kde nás pozorovali při budování kempu. Přicházím blíže, ale nikoho nevidím. Nechci jim lézt do zahrady, kde se kropí trávník. Všude kolem je světlo jako po západu slunce, ale pohled na hodinky mně zarazí. Je půl dvanácté, nebudu je tedy budit a běžím to říct klukům aby se taky divili. Spánek při světle nás nerozhodí, je nám hezky.
Vyrážíme v 9:00 , projíždíme zase kolem dřevěnýho kostelíka, kterých mělo být v Norsku dle průvodce 5, ale cestou jsme jich viděli nejmíň 8. Stavíme, fotíme, dobíráme vodu. Cestou při prohlídce vodopádů padající do díry v zemi se v přilehlém kempu holíme a sprchujem v teplé vodě. Za chvíli to vypukne, stoupáme do hor a blížíme se k fjordům. Počasí nádherné. Krajina se mění, hory a skály se přibližují i porost se mění, jen zeleň a voda je všude, kam se podíváš. Stále stoupáme, přibližujeme se k vrcholkům hor. Přibližujeme se k největšímu ledovci v Evropě – Jostendalsbreen. Je tu