Moldavsko 2012

6.den

Ráno se nám vstává velmi dobře. Všichni se vyspali krom majkla, který nenašel deku a musel se zaházet věcmi. Dáváme si snídani, ladíme stroje a vyrážíme opět do Kišiněvu, kde se máme opět setkat s Dášou. Cestu trefujeme na poprvé a bez problému dorážíme na místo určení. Čepujeme benzin a čekáme. Dáša přijíždí ve smluvený čas a říká nám dnešní plán. Vyrážíme směrem na Starý Orchei, kde mají být typické moldavské vesnice. Po cestě vidíme spousty úseků, kde se opravuje silnice(opravdu, ale na druhou stranu je to hodně potřeba). Zastavujeme ve před Starým Orechei na vyhlídce. U nás zastavuje autobus s turistka, kteří se jdou kochat výhledem i našimi stroji. Po chvilce nasedáme na motorky a vyrážíme dolů do údolí. Procházíme údolí, kde se klikatí řeka, kolem ní se tyčí skály, v nichž jsou vytesány kláštery a nahoře na skalách jsou kostely. Kupodivu i v těchto jeskyních komplex ještě stále žijí mniši. K obědu dostáváme od Dáši oběd v podobě tradičního moldavského jídla. Následně vyrážíme do Lalové, kde má být komplex jeskyň a vodopádů. 15 km před Lalovou nás čeká extrémní polní cesta. Nejdříve jedeme pomalu. Motorky vypadají, že se co nevidět rozpadnou. Posléze však zjišťujeme, že čím rychleji jedeme tím rychleji přeskakujeme nerovnosti a cesta tak ubíhá rychleji. S vyšší rychlostí však dochází k možnosti bouračky, všude jsou kamínky a kameny a občas to máme jen tak tak, že se udržíme na silnici a že nás nestáhne nějaká kolej pryč. Já se držím doprovodného vozidla, zastavujeme až v Lalové před kostelem. Zjišťujeme, že za námi nikdo nejede až teprve po dlouhých 15 minutách přijíždí Martin, že se Jiřímu zamotal kryt řetězu do kola. Auto spolu s Martinem vyráží na pomoc. Já mezitím učím Dášu karetní hru prší. Oprava motorky je komplikovanější, než jsme si mysleli. Venca odjel shánět svářečku do okolní vesnice. Oprava trvá asi hodinu. Je to bohužel jen provizorní oprava, protože se nepodařilo sehnat svářečku. Naštěstí v hotelu prý svářečku mají a slibují, že ráno nám s tím pomůžou. Už začíná být pozdě a musíme přehodnotit naše plány. Vyrážíme tedy pouze k jeskyním. Jeskyně se linou opět kolem řeky. Odtud se nám naskýtá při západu slunce nádherný pohled na „Samostatnou republiku Moldavsko“, která by se chtěla získat samostatnost. Jeskyní komplexy jsou velmi zajímavé a v kombinaci se západem slunce nám poskytují nádherné scenérie. Když se vracíme k hotelu, tak děláme obchůzku hotelu, protože hotel je velmi pěkný a velmi zajímavě postavený. Naše pokoje jsou luxusní. Budeme spát na peci, je to stylové. Je tu možnost spát i na půdě na seně. K večeři dostáváme mošt(burčák), víno a moldavská jídla. Po večeři si povídáme do noci s Dášou.

7.den

Dnešní vstávání bylo opět pohodlné, všichni se vyspali. Jako první věc je na řadě svaření Jiřího motorky. Majitel hotelu to zvládá za chvíli. Před snídaní se jdeme podívat k hraniční řece a prohlížíme si vesnici. Všude je krásný klid. Poblíž se pase kůň, vedle stojí kráva. Následuje snídaně, kde dostáváme pravé moldavské jídlo, výborné domácí marmelády, sušené ořechy v těstíčku a mnoho dalších pochutin. Po snídani se opravují stroje, asi po 30 minutách je vše opraveno. Vyrážíme tedy na další výlet a to na vodopády do Tipové. Musíme jet opět po stejné cestě. Vodopády jsou schované uprostřed údolí asi hodinu cesty od parkoviště. Procházka stojí za to. Kaskáda vodopadů vypadá báječně, děláme fotky a pomalu vyrážíme na parkoviště. V tuto dobu pro nás končí první část naší cesty a přecházíme na část druhou a to na návrat domu. Dáša s rodiči nás doprovází do Orchei a ukazují nám nejlepší a nejrychlejší cestu domů. Loučíme se a pomalu vyrážíme na cestu. Je kolem 14,30 a chceme stihnout přejet hranice a dostat se ještě dneska do Rumunska. Čeká nás asi 128 km. K večeru začíná zlobit Majklova ČZ 250. Opravy trvají asi 2 hodiny. Už je noc a překročení hranic tím pádem padá. Mezitím kolem nás projíždí děda na kole. Po chvíli se vrací s baterkou a pomáhá nám svítit, abychom viděli. Chce nám pomoci, ptá se jestli máme jídlo, pití a jestli máme kde přespat. Ukazuje nám kde můžeme přespat. Je úplná tma a není téměř nic vidět. Pastvinu, kterou nám děda říkal, asi nacházíme. Dáváme si jídlo a jdeme spát. Nechce se nám stavět stany, tak natahujeme jenom plachtu a spím pod širákem.

8.den

Ráno nás probouzí pastevec krav, který právě žene kravky na pastvu. Hned co vyrážíme, tak začínají problémy. Nejdříve má problém Martin se zapalováním, pak mě padá řetěz. Začínáme se bát, jestli vůbec překročíme dnešní den hranice. Po asi hodinových opravách vyrážíme na cestu. U hranic netrefujeme cestu k hraničnímu přechodu, tak se alespoň kocháme pohledem na přehradu, kterou téměř objíždíme. Po chvíli zjišťujeme, že jsme špatně a otáčíme se. Dojíždíme k přechodu, kde po nás chtějí 20 lei na osobu. V celnici máme problém s tím, že policajtka neví co je ČZ a píše to do kolonky typ motorky modrá barva. Po chvíli mluvení rukama a nohama je vše vyřešeno. Z moldavských hranic k Rumunským hranicím vede cesta přes přehradu. Uprostřed přehrady zastavujeme děláme fotky, nějak si neuvědomujeme, že se zde nesmí fotit, naštěstí nikde není ani živáčka. Po překročení Rumunských hranic si říkáme, že vše už bude probíhat dobře. Jenže ČZ má svoje dny. Celý den je opravujeme, tak i když jedeme po nádherných cestách(EU se opravdu činní), tak téměř nic nenajedeme. Ve 21 hod ve městě u železničního přejezdu a asi 2 hod opravujeme. Dost se ochladilo, tak se rozhodujeme, že najdeme něco na přespání. Kluci nejdříve chtějí spát přímo u přejezdu, ale to jim rozmlouvám a vyrážíme hledat místo na přespání.

Silnice jsou však lemovány vesnicemi a nelze nic nelézt. Už začíná být zima, všichni už mají na sobě téměř komplet výbavu. Nakonec se nám daří nalézt cestičku do lesa. I když je zima, tak natahujeme jenom plachtu a jdeme spát pod širákem. Je jasná obloha, předzvěst, že bude mrznout.

9.den

V noci opravdu mrzlo, na sedačkách je led. Obloha nelhala. Byla obrovská zima. Kluci, kteří měli slabé spacáky, tak na sebe museli navléct několik vrstev oblečení. Všechny spacáky jsou mokré. Necháváme je sušit a pouštíme se do oprav motorek. Občas nás vyruší auto, které tudy projede, jinak nikde ani živáček. ČZ celý den ještě pozlobívává, alel už je to lepší. Cesta je pěkná a ubíhá rychle. K večeru se dostáváme ke Slovenským hranicím, kde začíná pomalu poprchávat. Hledáme místo na přespání. Nacházíme ne moc pěkné místo(opět u železničního přejezdu). Mezi dvěma poli se line polní cesta a asi 300 m od silnice je pár vzrostlých stromů, tak opíráme motorky o stromy a stavíme stany. V noci prší a projíždějící vlak taky moc na pohodě nepřidá.

10.den

Ráno vstáváme do mírného deště. Balíme a vyrážíme na cestu. Zastavujeme na benzině, kde k nám přijíždí týpci s tím, že jedou na burzu do Brna. Dávají nám na sebe kontakt, chvíli s nimi povídáme. Mezitím se rozpršelo. Pršipláště, které jsme nakoupili využíváme. Na další benzíně potkáváme člověka, který nám chce dát nějaké díly na motorku. Venca vidí příležitost a jde si pro výslužku. Dostává 2 kola na prase. Kola jsou těžká a jen tak tak se přidělají na pava a na motorku. Poté u nás zastavuje Slovák, který jezdí často do Čech. Dlouho si nám stěžoval na všechno možný(asi si chtěl popovídat) a pak zase odjel. Nás čeká už jen kus cesty k hraničnímu přechodu. Jedeme přes Brdy, kde akorát probíhá vojenské cvičení, tak neustále potkáváme vojenská vozidla. Když už je noc, tak poprvé v ČR zastavujeme na benzínce pro benzín. Na benzínce mají televizi a dozvídáme se o prohibici, která právě vstoupila v platnost. Ptáme se na to obsluhy a člověka, který si akorát dával kafe. Oba dva vypadají zaskočeně. Zvláštní atmosféra. Dneska se chceme dostat domu, tak vyrážíme a jedeme co to dá, abychom už byli doma. Pár kilometrů před domovem se Venca s Martinem odpojují. Už jsme jenom 3 cesta ubíhá pomalu, čím víc se blížíme domu, tím víc se to táhne. Domu dojíždíme pozdě v noci. Jsme šťastni, že jsme dorazili v pořádku a v celku. A už se těšíme na další cestu…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE