Moldavsko 2012

Den 3.

Ráno nám Vasil odemyká a nabízí nám čaj a kafe. K tomu dostáváme ještě snídani a špek na cestu. Vasil nám ještě ukazuje obchod ve vesnici. Obchod je poblíž školy, takže se stáváme hlavní atrakcí o přestávce. Vasilův syn nás zdravý a získává si tím respekt ostatních. Ptáme se ještě na cestu a vyrážíme za dalším dobrodužstvím. Asi po 10 km bereme benzín a směřujeme na Černovsky. Potkáváme několik policejních hlídek, ale nezastavují nás. Vjíždíme do karpat, kde je cesta tuze zlá., občas se to dá a cesta ubíhá, ale někdy jedeme krokem. Míjíme vojenskou kontrolu. Karpaty jsou krásné, vychutnáváme si přírodu i vesnice. V jedné zatáčce mi vbíhá pod motorku pes, srážím ho kolenem výfuku a následně ho nohou odstrkuju pryč. Pes se začal metat kotrmelce. Bohužel však martinovi pod kola, kde jak zázrakem prolítává mezi kolem a motorem. Když se ohlížíme jestli pes přežil, tak vidíme, že ano a že už dokonce vstal a naštvaně na nás štěká. Cesta ubíhá poměrně dobře, jenom ta silnice kdyby byla lepší. Když někde zastavíme, tak se k nám hrnou místní a říkají nám, že takovou motorku buď mají nebo alespoň měli. K večeru se chystáme hledat místo na přenocování. Teďkon nechceme, aby se opakovala včerejší situace a začínáme hledat již za světla. Krajina se již začíná otevírat a tak místo nalézáme poměrně rychle. Zastavujeme ve vysoké trávě za letištěm vedle lesa. Myslíme si, že jsme dobře schování, když tu kolem 21 hodniny slyšíme žigulíka s károu. Míří k nám. Zastavuje asi 20 m od nás. Je naprostá tma a i přesto, že na nás svítí dálkovými světly, tak nás asi nevidí. Ze žigulíka vystupují 3 chlapy a začínají něco vykládat. Hluk dělají asi 30 minut. Slyšíme sekeru, lopatu a další nástroje... dostáváme strach. Naštěstí po půl hodině odjíždějí bez toho aniž by nás zaregistrovali. Po jejich odjezdu se jdeme podívat co celou tu dobu vlastně dělali. K našemu překvapení šlo jenom o shnilá jablka, která shazovali z káry. Jdeme spát pod širákem, i když je celkem zima.

4.den

Ráno nás probouzí mírný déš´t. Vstáváme a rychle balíme. Na první benzině bereme benzin a ptáme se na cestu. Po několika kilometrech na nás začínají auta blikat. Je úžasné, že asi z 30 aut nás probliklo tak 22 aut, že jsou tam policajti (blikají dost dopředu). Policejní hlídku projíždíme v klidu a říkáme si, že všechno je ok. Za chvíli si však všímáme, že za námi jedou. Zapínají majáček a před velkým tržištěm nás zastavují. Nejdřív chtějí jenom doklady, pak chtějí i fouknout, což jak se ukázalo byl kámen úrazu. Já mám 0,00 promile, tak mě pouštějí, Majkl a Martin mají 0,04 a 0,01 promile. Po opětovném fouknutí však mají 0,00 promile. Vašek a Jiří mají však problém. I po opětovném dýchání nadýchali 0,05 promile, což je ohromný problém, protože je tu nulová tolerance (při foukání upadá policistovi elektrický alkohol tester a nějak ho spravuje a od té doby kupodivu ukazuje už jenom nenulové hodnoty). Dlouho se dohaduje co a jak. Neustále klukům vyhrožují pokutou 550 eur a zabavením motorky. Pak si však říkají o 100 euro. To se nám zdá však dost a nabízíme 20$ na osobu. To se zase zdá málo jim. Mezitím přichází nějaký týpek okouknout naše stroje a přitom nám radí, že si máme koupit kapky proti kašli (bohužel policajti si už řekli o úplatek, takže už bylo pozdě). Sesbíráváme tedy drobné a dáváme jim celkem 55 euro. Ti ač neradi tuto částku přijímají a my můžeme jet dál. Bylo zcela jasné, že jim šlo jen o to. Dokonce si o úplatek ani neřekli, jen napsali na kousek papíru částku, kterou si představují. V Černovci projíždíme celé město, je to celkem mazec. Skoro všude jsou žulové kostky, občas nějaká chybí a jsou tam hrozné díry, navíc provoz je extrémní. 12 km před hranicemi nabíráme poslední ukrajinský benzín a utrácíme poslední ukrajinské peníze za vodku a nějaké sladkosti. Na Ukrajinských hranicích se zdržujeme, tak 40 minut. Skoro celou dobu čekáme na pasy. Mezitím se celníci zajímají o naše lékárničky a o to jestli pavi nemají dvojité dno a něco v nich nepašujeme. Po chvíli nás pouštějí a mi přijíždíme k rumunským hranicím. Tam čekáme asi 20 minut, než nám řeknou, ž můžeme k bráně kde nikdo není(protože jsme v EU). Tam jsme tak 20 minut, celníci jsou vysmátí a pouštějí nás. V Rumunsku jsou opoznání lepíš silnice. Jede se krásně, cesta ubíhá rychle. Jedeme téměř po nových cestách. K večeru začínáme hledat místo na přespání. Místo nacházíme rychle. Je to místo mezi dvěma lány kukuřice. V dáli se blýská, nevěříme, že pršet nebude. Já poprvé kontaktuji Dášu. Měl jsme obavy jestli bude všechno fungovat a jestli bude signál. Naštěstí vše funguje a můžu tedy podat základní informace o naší pozici a přibližném příjezdu do Moldávie. Vaříme si večeři a jdeme spát, spíme pod širákem.

5.den

Ráno vstáváme za svítání. Jsme asi 60 km od Moldavských hranic. Po chvíli dojíždíme do Jasi. Toto město je velmi moderní, nové silnice, semafory s odpočívadlem. Avšak problém nastává, když se chceme dostat ven z města. Asi hodinu a půl bloudíme. Město už máme asi 3x projeté. Rozhodujeme se, že se zeptáme na cestu u benzíny. Dostáváme dokonce i plánek, ale neúplný, tak se opět ztrácíme. Ptáme se tedy taxikářů na cestu. Ty už si rady ví a správně nás směrují ven z města. Zajímavé bylo, že v celém městě byly pouze 2 ukazatele na Scali. K přechodu je to jenom 20 km. Na hranicích je to jde rychle. Rumunské hranice máme brzy za s sebou. Celníci kontrolují pouze pasy a čísla v techničku na motorce. Na Moldavské straně musíme zaplatit dvou dolarové clo. Tam se chvíli zdržujeme, ale brzy zase vyrážíme. Už nás čeká jenom cesta do Kišiněvu. Při cestě chceme najít nějakou vodu, kde bychom se mohli umýt. Bohužel, zde již velmi dlouhou obou nepršelo, tak všechny studny a řeky podél cesty jsou vyschlé. Jedeme tedy do Kišiněvu, kde se máme setkat s kamarádkou Dášou. Zastavujeme asi 5 km před Kišiněvem, abychom nabrali vodu. U studánky se zdrovna fotí svatba a chtějí půjčit motorky na focení. Nevěsta si neuvědomuje, že motorky jsou trochu špinavé, tak její sněhobílé šaty získávají nádech olejově černé. Mezitím přijíždí Dáša. Potkáváme se na místě, kde jsme se ani neměli potkat. Máme radost, že jsme se potkali. Dáša přijela s mámou a její kamarádkou. Odjíždíme do centra zaparkovat motorky. Helmy a ostatní věci si dáváme do auta a vyrážíme na obhlídku města. Přitom se k nám připojuje Dáši kamarádka. Zastavujme se v restauraci dáváme si moldavské speciality. Večer se vracíme k parkovišti, a vyrážíme do hotelu, který nám zajistila Dáša. Cesta skrz Kišiněv je hodně hustá. Po pár minutách si však zvykáme a kašleme na předpisy jedeme tak, aby se nám doprovodné auto neztratilo z očí(ostatní ze skupiny jsou moc ostýchavý a auto se nám ztrácí téměř z očí, proto se pouštím do pronásledování já, abych ostatním dal trochu odhodlání). V hotelu dostáváme ochutnat jedno z nejlepších moldavských vín. Chvíli si povídáme s rodiči a s Dášou, kteří následně odjíždějí domů. My se můžeme konečně po několika dnech umýt, čehož využíváme a užíváme si i měkkých postelí a možnosti nabytí mobilů a foťáků. Hotel je velmi pěkně zařízen a cena je více než příznivá(cena je 100 lei, což je v přepočtu asi 167Kč).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE