Poznávání Dolomit

Jakmile se Honza zmínil o dovolené, hned jsem se chytnul. Zařizování a plánovaní jsme, jak jinak, nechali na poslední chvíli. Zprvu jsme byli domluvené čtyři motorky, ale hlavní plánovač Míra po naplánování kompletní trasy odpadl. Ještě, že měl Honza náhradní plán – záchytné body, a to: Linz – Salzburg – Zell am See – Mittersill – Lienz – Dobblaco Toblach – Vipiteno – Merano – Sluderno – Bormio – Malé – Bolzano – (a nejkrásnější část cesty) Cortina – a zpět do Lienz – Grossglockner – Salzburg – a domů. Trasa dlouhá 1700 km, ale cestou jsme přidali pár „Pass“, takže ve výsledku nám to hodilo pár kilometrů navíc.

Poznávání Dolomit

Kapitoly článku

Den 1 - pátek 1.7.2011

407 km, průměrmě 11°C, 8 h jízdy

Vyrážíme z Nové Bystřice zhruba v půl druhé, jak jsme se domluvili a zhruba po 80 km před Freistadtem se oblékáme do pláštěnek, ve kterých jsme zbytek dne až na hotel za Zell am See. (320 km). V Linzu nás chytnul největší déšť a zima, takže jsme byli občas rádi, že jsme chvíli stáli v koloně v tunelu. Cestou po dálnici máme krásné zastavení u jezera Mondsee, dáváme kafíčko a fotíme první fotky, také potkáváme prvního Čecha, který nás obsluhuje v restauraci u jezera. Prý „Dělaj machry, ale hajzly maj na chodbě, co?“ z něj vypadlo.☺Pokračujeme dál v cestě a za Salzburgem už vidíme první hory a sníh. Odbočujeme na Badreichenhall a pokračujeme dál směrem na jih krásným údolím podél krásné modré říčky směrem na Zell am See. Projíždíme 6 km dlouhý tunel a hned v Zell am See hledáme ubytování směrem Mittersill.

Po 15 km zhruba v 9 hodin večer nacházíme příjemně vypadající hotel Gasthof Waidachhof za 30 Euro na osobu. „Tohle si necháme v rezervě“, pověděl Honza, „jedem se podívat kousek zpět po něčem dalším.“ Sice jsme nic dalšího nenašli, ale zato jsem nás vytáhl po úzké cestičce, která vedla směrem nahoru. Takový malý trénik před passi v Itálii. Vracíme se zpátky na hotel, ve kterém je teplá garáž, příjemné posezení, dobrá domluva a snídaně. Hotel leží zhruba 370 m.n.m. Po večeři jdeme spát s nedočkavostí, co nás čeká druhý den. 

Den 2 - sobota 2.7.

340 km, 2 – 24°C, 10 h jízdy

Vyrážíme směr Mittersill a pak dál 15kilometrovým tunelem Mautendorf na Lienz. Při výjezdu z tunelu nás čeká nadmořská výška 1640 metrů a vítá nás chladivě osvěžující sněžení. Po zaplacení 8 E za tunel se dáváme dohromady na parkovišti za kasou, kde mě překvapuje Honza zajímavou samolepkou z tunelu.  Nelením a vyrážím za chlapíkem v kukani. Snažím se mu vysvětlit, co chci, a po vytvoření smutných kočičích očích ze Shreka spokojeně dostávám deset samolepek.
Lienzu tankujeme a holky s velkou chutí obdivují kilometr dlouhou bobovou dráhu – půl hodiny zpoždění. My chlapi si zatím dáváme kafe probírajíce další cestu a holky se mezitím vezou lanovkou do přes 1000 m. n. m. vzdáleného startu bobové dráhy. „No nic“, říkám, „hlavně, že je Iva pojištěná.“ :) Po děsivě náročném a rychlém dívčím sjezdu jsme se všichni ve zdraví sešli zpět u motorek. Valíme dál na západ, směr italské hranice, a už zhruba po hodině se fotíme u italských cedulí.
V Itálském městečku Dobbiaco dáváme první pizzu. Dostáváme zkažený džus, podivný ananas a hnusnou rukolu. Nedoporučujeme:) Vyrážíme dál na Vipiteno a za ním přejíždíme první Pass de Giovo 2 100 m. n. m. Krása, fotky, samolepky, ale zima jak v..… 7°C. Překvapují nás dva týpci, na Vespách, co si tam přifrčeli jako by nic jen tak v kraťasech a triku. „Asi na zmrzku“. Sjíždíme dolů  Směrem na a po několika desítkách kilometrech se blížíme k druhému Passu – Passo de Rombo. Vytrvale stoupáme ze 400 m. n. m. a 15 minut před cílem – Iva zelená. Přichází na řadu léky a kluci pokračují napřed dál směrem k vrcholku. Po chvilce oddychu se Iva dává do kupy a tak pomalu vyrážíme k vrcholu i my. Dostáváme se čím dál výš a teplota nás strmě klesá. Dole ve 400 m. n. m. krásných 20°C a teď mi motorka ukazovala 7°C. A to nám ještě hodně chybělo. Dál stoupáme, krátké zatáčky, strmé stoupání, tunel pod vrcholem obrostlý ledem. Naplňuje mě nejistota k silnici, na které skalní vodopády vytváření zmrazky. Jsme nahoře a teploměr ukazuje 2°C. Na vrcholu si dáváme pěknou koulovačku a fotíme jak o závod. Vrchol opouštíme jako poslední, dolů se jede na jedničku, aby se neuvařili brzdy. Za námi se cesta nahoru uzavírá. Byl to jediný Pass, na kterém jsme nedostali samolepku, protože bylo už pozdě. Je 8 hodin večer a ještě dnes se chceme dostat do 20 km vzdáleného Merána.
Dole je to skvělý, prázdná silnice, krásné zatáčky. Opravdu si to užíváme. Ale v Meránu zjišťujeme, že sehnat hotel v 9 hodin večer není tak snadné jak jsme zprvu myselly. Nacházíme hotel Franz Leiter, který od nás dostal přezdívku „u Dědka“. Žádá 36 Euro za noc. To se nám zdá hodně, ale necháváme si ho v záloze a jedeme hledat dál. V půl 11 hodin zjišťujeme, že Dědek vyhrál :)… Magda pak ještě zaslechla rozhovor dvou Italek, které nás označili prve za Maďary, Poláky a nakonec tentokrát ale už s jistotou za Angličany :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.69
Známkováno: 29x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist