Budweisers - recept na 50 hodin v Alpách

Až na to, že nám ve zdi kolem hlavy vede odpad shora, a my tak máme naprosto přesný přehled o počtu i množství vykonaných potřeb během noci, spaní docela ušlo. Stavíme u prvního bistra na snídani. Marek, díky své pohodlnosti zvaný též Baron, se vrhá k vitríně, ukazuje na misku se salátem a v domnění, že žádá o jídlo v misce (připomínající kornout) pronese směrem k barmanovi: „Mandžáre kornuto (Jídlo, Paroháči)“.  Naštěstí Radek dokáže nevhodné slovní spojení velmi rychle vysvětlit a tak pokračujeme dál v plném počtu.

První kilometry vedou nádhernou silnicí na Passo di Brocon (1.616 m). Odtud směřujeme přes Canal san Bovo na Passo Rolle (1.989 m). Po kávě na terase hotelu Venezia, kde Radkové strávili nejvíce času na toaletách (zřejmě díky večeři z předešlého večera), pokračujeme přes Passo di Valles (2.033m) až na Passo di san Pelegrino ( 1.918 m). Kvalita silnic, zatáčky, samozřejmě i příroda je tu okouzlující. Není divu, že tudy vede trať závodu Giro d´Italia. Je čas oběda a tak zastavujeme na Passo Costalunga (1.745 m).  Sedáme venku do křesel z vydlabaných kmenů stromů a objednáváme si, zřejmě letos naposled, pizzu v Itálii. Oba Radky víc než jídlo zajímá k prasknutí naplněný výstřih servírky, a tak ji nutí několikrát objednávku v předklonu u stolu přepisovat. Dohady o tom, jaká číslice vyjadřuje „Grandi Busto“ této siňoríny, jim zabírá drahnou chvíli. Holky prostě ví, jak nás chlapi zabavit.

S nacpanýma pupkama se vydáváme na poslední část trasy. Projíždíme okrajem Bolzana, kde vede silnice impozantními serpentinami s několika tunely ve skalní stěně. Všichni si průjezd náležitě vychutnávají až na Iva, který jako poslední v koloně, málem trefí v tunelu jednoho z Marků. Tomu totiž právě při vjezdu do jedné z temných děr tunelů došel benzín a tak nuceně zastavuje. Husqvarna když nejede, tak ani nesvítí, odrazky nemá a při přechodu ze slunce do tmy je proto neviditelná. Na poslední chvíli se kluci vyhýbají. Vrací se do města pro benzín a s ostatními se schází až na Penser Jochu (2.215 m).

V Matrei am Brenner míjíme policejní hlídku s radarem. Přestože jede rychle celá kolona, zastavují pouze auto před námi. Zřejmě to vyhodnotili tak, že nás k rychlé jízdě strhnul.

Je půl čtvrté, jsme zpět u pensionu v Schönbergu a začínáme nakládat. Máme za sebou celkem 620 kilometrů, tisíce zatáček a krásný víkend plný zážitků. Domů přijíždíme okolo desáté večer. Sprcha, vyčistit zuby a spát. Ráno jdeme do práce.