Budweisers v Savojských Alpách

První srpnová neděle, je pro nás, na rozdíl od slunících se lidí, ve znamení příprav a balení. Z časových důvodů využívá náš sedmičlenný tým k přesunu dvě auta s motorkami na vleku. Poprvé jedeme „kempovat“ a tak se doprovodné vozy plní roztodivnými věcmi. Procházíme Kájův dvou set bodový seznam nejnutnějšího vybavení a snažíme se eliminovat zbytečnosti. Věci jako stan, spacák, nafukovací matrace, ale i lednička, fén a mikrovlnka chápeme, ale když narazíme na sporák, provádíme razantní škrt.

Pondělí 2. srpna 2010

Z časových důvodů volíme noční přesun, a tak do města Annecy na břehu stejnojmenného jezera, přijíždíme kolem deváté hodiny ranní. S povděkem přijímáme Martinovo pozvání na kávu a nechápavě pozorujeme, jak pobízí svou posádku, aby odnesla obrovskou hliníkovou truhlu na břeh jezera. K našemu údivu rozkládá něco jako polní kuchyň a začíná servírovat hrnky. Využíváme probíhající slovní repliky z filmu „Účastníci zájezdu“ na téma podšálků a schováváme mu sklenici s kávou. Bavíme se tím, jak “kavárník“ Martin bezradně stojí nad vroucí vodou, nemaje co zalít, až do doby, kdy Kája vytáhne aromatický granulát z dutiny stromu. Veškerý hněv a vrženou obuv do hlavy schytá Pan Peťko, protože se snaží tento nevšední úkaz vysvětlit tím, že jde zřejmě o francouzský kávovník.

Při detailní prohlídce obtištěné spony sandálu značky Salomon na Peťkově tváři upoutává naši pozornost slečna, která podél břehu provádí Jogging. Marek, sledujíc její ladné křivky, prohlásí: „Má to zapotřebí?“ Tom znaleckým okem pohlédne na její postavu a pragmaticky odvětí: „Má, ale mohla by to dělat v kuchyni nebo u tatramatky“. Piknik nám neplánovanou „kulturní vložku“ zpříjemní vystoupení našich nahých aquabelů ze Strakonic, jež potleskem ocenili i francouzští rybáři.
První, luxusně vybavený kemp v Bout-du-Lac , na jižním cípu jezera, je zcela obsazen a tak se spokojujeme s o kategorii horším. Je plný Holanďanů, stejně tak jako kempy u nás a proto si pokládáme otázku, zda v Holandsku od jara do podzimu vůbec někdo zůstává. Trošku nás uráží, když na dotaz jednoho z nich, odkud jsme, ten při vyslovení Czech Republik jen kroutí hlavou, že nezná. Tomáš mu napovídá: „Lipno, Kvilda – to znáš, ne? Tam máš určitě někoho z příbuzenstva.“
Stavíme náš „základní tábor“ a je nám líto Honzy, kterého sužuje viróza. „Kdyby tě bolela hlava, tak mám čípky na hemoroidy,“ nabízí nezištně pomoc Pan Peťko. Máme za sebou přes tisíc kilometrů, poprchává a tak zbytek dne využíváme k odpočinku. V noci se k nám připojují Roman a Klárka, kteří putovali po Rakousku. Je to poprvé, kdy se naší akce účastní žena (navíc ještě atraktivní) a tak s trochou nadsázky a za předpokladu, že Roman se ujme role prince, vytváříme ideální sestavu pro Sněhurku a sedm trpaslíků. Na Šmudlu, Dřímala a Rejpala je dokonce hned několik adeptů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE