Budweisers on the SNOW, neboli Gesperrt Passe Tour 2009

Je první květnový týden a přenesený význam slova „celibát “, tentokrát ne ve vztahu k ženám, ale k motocyklům, dosahuje vrcholu. Už na začátku roku nám bylo jasné, že Alpy navštívíme vícekrát, což se samozřejmě stalo skutkem, takže se o naší další cestě můžete dočíst v cestopisu Budweiser´s Holiday on Bike 2009. 
Předpověď počasí je noblesní a navíc se i přes neobvykle velkou nadílku sněhu otvírají první passy. Celou zimu na nic jiného nemyslíme a tak víc důvodů proč vyrazit opět do Alp nepotřebujeme. Výjezd, kde je domluvená dvanáctičlen ná skupina, slibuje předem nevšední zážitky. Z Českých Budějovic nás nakonec vyjíždí šest. Tradičně vedou první kilometry kolem Vltavy přes Vyšší Brod a Studánky. Za hranicemi stavíme na pumpě a kupujeme dálniční známky, nezbytné k přejetí nudného úseku z Lince k Seewalchenu. Tomáš, bavič výpravy, který se na akci vytratil z domova pod záminkou, že „jde s košem“, trochu zápolí s objednávkou známky u kasy. Honzovi, který mu jako překladatel přispěchal na pomoc, své potíže odůvodňuje slovy: „ Já na něj mluvil schválně česky. Němčinu si nechám až do Itálie.“
První zastávka na kávu je v oblíbené zahradní restauraci u Attersee. Až na to, že dnes mají „Den klidu“ to je dobrý nápad. Hledíc do průzračných vod tohoto jezera, si navzájem testujeme řízky z domova. Po neplánovaném obědě směřujeme podél břehu na Bad Ischl. Silnice je plná táhlých a přehledných zatáček, provoz minimální. Volíme trasu na Bad Aussee a přes jezero Hallstatt. Na jeho břehu, poté co si Kája vynutil pauzu na „cíčko“, napadá kochajícího se Tomáše labuťák.
Dokud útok směřuje do kolenních protektorů a stehen, nechá se Tom ochotně natáčet kamerou. Po chvíli ale labuťák objevuje jeho Achillovu patu a začne mu útočit na pindíka. Vzhledem k tomu, že tato končetina v náhražce moc nefrčí, Tomáš na nic nečeká a utíká na parkoviště. Nasadí helmu, vztyčí prostředník směrem k tupě zírajícímu zvířeti a se zvoláním : „Vyhrál jsem!“, řadí „za jedna“ a pokračuje k Bischofshofenu. Trasa, kterou jedeme, je delší, ale díky pěknému svezení a krajině, žádná nuda. 
Po příjezdu do Viehhofenu k Embacherům Tomáš dělá ostudu, když v garážovém stání u pensionu pokládá starou skříň, dovnitř vkládá vyhozené matrace a se slovy: „Já už bydlím“, do ní skoro zaleze a zavře nad sebou dveře. Jeho počin rozpačitě sleduje babi Embachrová, která nás jako vždy přišla přivítat s táckem panáků hruškovice. Na večeři jdeme ke „Staré Šmídové“, protože restaurace Oberwirt sousedící s pensionem má zavřeno. Cestou opět přitahuje nežádoucí pozornost Tomáš s Markem, když na celou obec spustí rakouskou lidovou jódlovačku. Jejich hlasité Jodlejiidýýaaoouu se nese ulicí, až vylézají lidé z oken. Jiní okna, ze zcela pochopitelných důvodů, zavírají. Večeře nic moc. Hostinská typu „Dolly Buster“ zřejmě nečekala takový nápor turistů a tak dva brambory, které jí v kuchyni zbyly od oběda, rozdělila jako přílohu mezi nás šest. Se zvoláním „Pohlreicha na tebe, babo jedna!!“ se přesouváme na terasu pensionu a dorážíme se pivem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE