Z Valašska do Dánska a zpět

3.den

Pondělí Hlavním cílem dneška jsou Monts Clifs – křídové útesy vzniklé hodně, hodně dávno z domků nějakých mořských potvor.
Z útesů dolů k moři jsem napočítal 380 schodů. V moto hadrech slušný výkon a to se musí pak i nahoru. Útesy jsou nádherné monumenty čistě bílé barvy protkané korálky černých kamenů. Spousta lidí tu kladívkama tluče do horniny. Asi hledají brontosaury. Zadrbaný jsem od toho bílého marastu až po kolena, tak to po chvíli chození podél moře balím a vydávám se s davy dalších turistů na zpětný výstup. Zaplatit vstupné formou žetonu na vypuštění z parkoviště 25 DKK a pokračuji dál.
Dnes jsem se chtěl dostat někam k visutému mostu Storebaelt. Jedná se o třetí největší visutý most na světě. Přemosťuje 18 km širokou úžinu. Jeho světlá výška je 65m a sloupy má vysoké 254m.
Protože mám dobrý čas, dám ho ještě dnes. Platím mýtné 125 DKK a pokračuju hledat ubytko hnedle za ním, ať se zbytek dne můžu kochat pohledem na něj.
Zajíždím do kempu, světácky vytahuji zakoupenou CampingCard a čekám, co se bude dít.
A baba spustila jak mlýnek. Se svou ne zrovna OK angličtinou jsem se dověděl, že to co mám je nějaká čipová vjezdová karta z předešlého kempu a po telefonátu na číslo na ní uvedené mi řekla, že jsem ji měl ráno vrátit a vyzvednout si svou Camping card. A že si ji budu muset koupit znovu. Tento vtípek po pohledu na nasraného Valacha hned vzala zpět s tím, že jí pošlou sken mé karty a ráno mi to vytiskne pro další pobyt v Dánsku. Ubytování stojí 118DKK. Ten večer se už nic zásadního nestalo, jen jsem vycucl nadlimit přídělu slivovice na den – bylo proč.
(Zkušenost: Na těchto ostrovech jsou nejkrásnější holky z celého Dánska, štíhlé, vysoké, blonďaté usměvavé. Radost otáčet hlavu. Na pevnině opak, krpaté, kulaté, nasrané) – holky prominou.
Dnes jsem urval 254 km.

4.den – Úterý

Světe div se, ale dnes mám v plánu celý den jezdit na motorce.
Cestou přejíždím další mega most u města Vejle, pod kterým mohou do přístavu proplouvat zaoceánské lodě a stavuji se ve městě Aarhus mrknout na katedrálu s největšími varhanami Dánska s 6 352 píšťalami.
A tak si procházím konečně i nějaké větší město a jako v celém Dánsku, i tady je draho. Dávám ledňáka za nějakých 80 kč.
Katedrála je krásná a výzdoby zdejších církevních dómů jsou krapet odlišné od těch našich.
V městě Aalborg mám dále naplánováno mrknout do muzea námořnictví. Je to takový plácek, kde je vše, co nějak souvisí s mořem. Je tu toho spousta od torpédového člunu, bójí, min, lodních šroubů, simulátoru plavby na PC, zbraní, torpéd, modelů lodí, záchranných prostředků, uniforem, vrtulníku a ponorky, kterou si můžete za jednotné vstupné projít.
Řekl bych, že to slouží jako zahrada pro rodiny s dětmi, které si sem chodí posedět a zrelaxovat. Vřele doporučuji a za 80DKK to rozhodně stojí.
Až jsem vše důkladně prolezl a vše vyzkoušel, je čas natlačit do sebe nějakou konzervičku a valit dál.
Dnes už mi zbývá se dopravit co nejvíce na sever, abych mohl zítra dopoledne dobýt nejsevernější bod Dánska – Mys Grenen. Ubytovávám se v kempu nedaleko kuriózní palmové pláže za 160 DKK – tady v Dánsku a palmy? To musím vidět.
Po ubytování, večerním pivku z plechu a slivovičce z domu to jdu hledat – Světe div se, našel jsem. Sice jich je pár v květináčích, ale na pláži opravdu rostou i ze zemně – nechápu.
Ke spaní se ukládám okolo 23. hod. Je zajímavé a pro nás nezvyklé jaké světlo tady na severu v tento pozdní čas ještě je.
Dnes nahrkáno 394 km.

5.den – Středa

Ráno vše pobalím, kafíčko, snídaně a frrrr dobývat sever. Mám to nějakých 35 km.
Slunko pere jak blbé, ale při tom větru je vcelku chladno. Za nedlouho jsem tam.
Obrovské parkoviště blízko nádherného majáku, kde se platí parkovné prostřednictvím lístku z parkovacího stojanu. S přesvědčením, že motorka je malá a teda není (asi) třeba platit, se odvrstvím a valím necelý km na místo kde to v Dánsku víc na sever už nejde.
Pár nutných fotek jak jdou vlnky obou moří proti sobě a zase po pláži zpět k motorce.
Od tohoto okamžiku vlastně už jedu zpátky domů.
Užívám si parádních cest, které lemují cyklostezky a tak se nikdo nemotá po silnici. Je zde spousta místa a tak je výhled do okolí, cesty jsou kvalitní, prázdné a rovné jak podle pravítka. Myslím, že by se dalo na chvilku i zdřímnout – zkoušet to nebudu. Dnes chci také navštívit muzeum děl. Ne jako díla, ale jako děla a bunkry u města Hantsholm (http://archive.is/K1dkd). Protože přesně nevím kde to je, klikám do chytré krabky nějaké muzeum a jedu.
Bohužel to není ono. To ale zjišťuji až po chvíli co hledám nějaké dělo, protože vše je v dánštině a já nemám šanci se nějak zorientovat. Dělám ze sebe blba a ptám se. Jo je to pouze na jiném kopci. Za 10 minut jsem tam. Vnější expozice je zadarmo, jsou tu vystavená nějaká děla a některé jsou opravdu nepředstavitelně obrovská. Jinak jen staré bunkry a obrovské palposty po otočných mega kanónech – to se musí vidět. Taky tu v areálu lidi vozí vláček, co dřív rozvážel munici. Do vnitřní expozice, která je v jednom z bunkrů už nejdu. Chci zase jezdííííít.
Dorazil jsem až do města Struer. Není to úplně přímořské město, protože je zasunuto do vnitrozemí, ale také je u vody, protože je zde značné množství zálivů a průplavů. Také proto jsem po cestě míjel spoustu bunkrů a opevnění hlídající dříve strategická místa proti vniknutí nepřátel po vodní hladině.
Ubytuji se v kempu, a protože je něco okolo 17 hod. vydávám se do města. No, ale záhy zjišťuji, že je to dáááleko. Jdu tak asi půl hodiny. Městečko jsem celé prolezl od náměstí po hřbitov (zkušenost: místo žulových desek používají opřené ploché balvany, na které se vytesá nápis a každý druhý nebožtík se jmenuje Pedersen. Stavebním prvkem je zde pálená cihla a baráky jsou povětšinou neomítlé). Budete se divit ale za cca hodinu chození, jsem potkal pouze asi 4 lidi. Je to nějaký fenomén Dánska, i vesnice, které jsem zatím projížděl, byly poloprázdné dopoledne i odpoledne – všeobecně velni málo lidí.
Za šera se vracím do stanu, loupnu slivovičku, napíšu něco málo do deníku a na kutě.
Dnes ujeto 331 km.

6.den – Čtvrtek

Nebe opět jako vymetené a stejně zase kosa.
Prvním dnešním zastavením je vápencový důl Monsted-Kalkgruber ve stejnojmenné obci Monsted.
Navigace to našla celkem snadno, a protože je brzy ráno, není tu ani moc lidí, Po zaplacení vstupného, už nevím kolik DKK, ignoruji možnost přesunu starým důlním vláčkem a vydávám se zkoumat areál. Ke vstupu do podzemní části dolu procházím údolím vytěžené hlušiny a není to moc daleko.
Informace o dole si najdete na netu, ale musím říci, že tak rozsáhlé podzemní prostory jsem ještě neviděl. Jedná se o největší podzemní, veřejnosti otevřený důl. Je v něm přibližně 2 km značených cest. Ale nejsou to chodbičky, to jsou tunely, kde mi ani baterka nedosvítila na šířku chodby. Spousta dalších chodeb není osvětlená, ale můžete chodit křížem krážem, kde vás napadne a není tam zrovna voda. V jedné ze síní je instalováno kino, kde přes hladinu jezírka promítají přímo na skalní stěny několika projektory příběhy o vzniku dolu a historii kraje – poutavé pokoukání. V jedné ze zahrazených částí dolu jsou 35m pod povrchem, prostory kde při konstantní teplotě 8°C zrají sýry „Cave Cheese – Arla“. Tyto z 90% Dánové exportují a to převážně do Německa.
Mimo jiné na informační tabuli také píší, že e zdejším dole zimuje 12 000 netopýrů.
Po více jak hodině se vymotávám z podzemí. Polozím po haldách hlušiny, prohlídnu venkovní expozici – zrekonstruovanou budovu na zpracování vytěžené horniny. Tato továrna zde je od roku 1872 a v této podobě je od roku 1945. Je kompletně vybavená a vypadá to jako by byla pouze víkendová odstávka. Prohlížím cca 3m model objektu a snažím se pochopit, jak to fungovalo.
Začíná se tu nějak kupit moc lidí. Balím to a pokračuju dál.
Na co se dnes těším nejvíc je jízda po úzkých, ale dlouhých pásech západní pevniny podél moře. Z druhé strany cesty je  vodní hladina fjordů. Jsou zde domy v původní architektuře se slaměnými střechami.
Další dnešní významný průjezdový bod je katedrála Ribe Domkirke v nejstarším dánském městě z 8. století – Ribe.
Katedrála má za 20 DKK přístupnou věž, takže si dávám poctivých 248 schodů, ale výhled v této rovině stojí za tu námahu.
Procházím si městečko a nic mě nežene. Protože mi zbývají dánské koruny, jsem rozhodnut to dnes potáhnou někam před hranici s Německem a přespat ještě v Dánsku, což už moc km není. Zítra plánuju zrychlený přesun do CZ – nuda na dálnici.
Narazil jsem na vcelku levný kemp – 60DKK, ale mrtvo, strašně mrtvo je v něm.
Sprcha, večeře, pivko z plechu, slivovička z domu a na kutě. Ráno chci vyrazit brzo.
(Zkušenost: když jsem kupoval nějaké kraviny domů a pivka v plechu, jedno mi při balení do motorky před obchodem spadlo na zem z kufru. Nebouchlo, ale prorazil se okraj a začalo to stříkat. Co sakra s tím. Nabalit to někam nešlo – všechno by smrdělo a mlasknout to jsem měl strach – do kempu to bylo cca 15 km. Doma bych to mrskl do popelnice a šel si koupit druhé, ale když to stálo skoro kilo.! Vzal jsem gumicuk a přikurtoval ho k zadní stupačce dírou nahoru a tak jsem ho zachránil. Sice to občas stříkalo na chodce, ale co, jejich problém).
Dnes jsem udělal 331 km.

7.den - Pátek

Co k tomuto dni říci, start Dánsko, cíl CZ. Plán byl večer zakufrovat někde v Hřensku. Vyrazil jsem brzo ráno po dálnici Hamburg, Berlín, Dážďany. V Hřensku jsem byl nějak po 19. Hodině a měl jsem strach, že tam bude plno, tak jsem to potáhl ještě do Děčína. Kousek za ním sháním ubytování v Hotelu Formule (www.hotelformule.cz). Kdo sem pojedete, doporučuji. Levné ubytování rodinného typu (250 kč/noc v jednoduchém pokojíku), dobrá kuchyně, bazén a hlavně postéééél. To jsem ocenil asi nejvíc.
Dnes najeto 800 km cca za 12 hod. Přestávky pouze na tankování a svačiny. Po týdnu ježdění už cítím dosti značně zadek a ramena.
Jediné zajímavé, co se dnes stalo, že mi slečna na německé pumpě po natankování řekla, že jejich systém nepřijímá mou kartu. Eura jsem už neměl a věděl jsem, že na kartě je dost peněz tak jsme na sebe celkem civěli. No musel jsem pak chtě nechtě najít bankomat a vybrat asi 15€. Nasrala mě, klekanica. Pak jen řekla sorry.

8.den – Sobota

Původní plán byl ještě prohrkat Podkrkonoší a zítra Jeseníky. Prostě krapet přeladit a tahat to do nahoru a dolů a zatáčkama co to dá.
Jen vyrazím z Děčína, narazím vcelku náhodou na známý skalní útvar Panská skála – známý jako čedičové varhany. Neodolal jsem, stočil jsem to a už jsem tam lozil.
Pak valím na Grabštejn u Hrádku nad Nisou, kde jsem byl na vojně nějaký čas a pak Frýdlant, Tanvald, Semily, Jilemnice, Vrchlabí. Jsou zde excelentní úseky pro motorku. Tyto úseky jsem si dohledal v motorkářském atlasu a nelitoval jsem.
Musím se sem ještě někdy vrátit a projezdit to. Ale protože mě už všechno opravdu hodně bolí, rozhoduju dneškem celý výjezd ukončit. Týdenní posed na motorce a hlavně včerejší celodenní přesun si vybírají svou daň – stehna, zadek, ramena, záda. Není to už to, co bych si představoval a tak Jeseníky vzdávám a stáčím to na Mohelnici, Olomouc a domů do Vsetína.
Poslední den jsem dal 496 km.

Co dodat

Tento výjezd byl z těch méně komfortních tripů, kde nebylo až tak moc kopečků a zatáček jak motorkáři vesměs vyhledávají, ale předčilo to mé očekávání, především v krajině, počasí, které mi vyšlo neuvěřitelně – ani kapka. Zažil jsem spoustu nových zkušeností. Motorka šlapala na 100%.
Celá akce mě přišla na nějakých 18 000 kč se vším všudy. Především benzín a ubytování. Další položkou bylo různé vstupné a minimum jsem pak utratil za jídlo (to jsem si vezl), pivko a nealko.
Pokud o této zemi uvažujete a nevadí vám roviny (nejvyšší bod Dánska je 170 mnm), rozhodně se tam vydejte.
Celkem ujeto 3683 km.
Problémy: Zapomenutá kempingová karta v prvním kempu, ztracený zámeček tankvaku, naprasklá tyčka stanu, jedenkrát vyvalená motorka při stání, hnusná instantní polévka v kelímku (už nikdy), problém tankovat za hotovost – už jen kartou, žádný kámoš na večerní pokec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE