Mototrip 2023 - Chorvatsko

Potom co jsme odpadli jak švestky, je tu ráno. Ráno nás vítá slunečné počasí a obzor na moře na Istrii. Nikam nepospícháme, takže sprcha, snídaně, zabalit a svázat na mašinky batohy. Dneska máme v plánu projet podél pobřeží Istrie. 

Jakmile jsme měli hotovo, vyrazili jsme přes Rijeku směr Opatija. Rijekou se projelo krásně, počasí nám přálo a doprava byla ideální. Projíždíme v podstatě pořád městem, takže žádný spěch. Jen ty zatáčky jsou občas celkem "vracečky" a ještě s kanály... jedem opatrně. Po pravé straně koukáme na pobřeží a davy lidí na plážích, výhled na moře je k nezaplacení. Kousek za Opatijou stavíme v kopci, abychom se podívali na panorama. Sundavám bundu, neboť je 30 stupňů a naše průměrná rychlost je cca 30km/h. Kocháme se chvilku obzory a pokračujeme v jízdě směr Pula podél pobřeží. 

Čím dále jedeme, tím se nám více otevírá moře a pohled na krajiny. Po chvíli přijíždíme k Kršan - Zagorje - to je takový bývalý hotel (Hotel Flamona) s velkým odpočívadlem (parkovištěm) při pobřeží. Zastavujeme a tasíme fotoaparáty na fotky. Je tu něco málo lidí, co se zde taky zastavují, aby se podívali na výhledy. Jakmile máme nafoceno, pokocháno, sedáme a jedeme dále. Máme za sebou dnes zatím cca 50km.

Míříme směr Labin, cesty jsou hezky rozpálené, příjemné zatáčky i jízda. Co už nás začíná lehce štvát jsou cyklisti - uprostřed jízdného pruhu a prostě "jedu já" ...kolikrát jsou i kolony a nemožnost předjetí. V Labinu přijíždíme na benzínku, doplňujeme nádrže a jdeme si dát pozdní snídani. 

Z Labinu míříme stále na Pulu, tady už se ztrácíme od pobřeží, za to nás zas potkávají krásy výhledů na pole, lesy a hory (kopce). Cestou jsme chytili pár zpomalení kvůli cyklistům, ale i řidičů z NL - ti jeli asi tak jako ti cyklisti. Po hodině přijíždíme do Puly - doprava houstne a my nevíme kam pojedeme, takže volíme nejbližší odbočku někam ...nakonec jsme zastavili u nějakého malého podniku na parkovišti, domlouváme cíl dneška - bratránek navrhuje Vrsar a tam to ukončit a ochutnat moře. Souhlasím a tak do GPS zadávám Vrsar. Je něco kolem 12. hodiny, tak okolo 15 hod. bychom tam měli být. Nasedáme a jedeme. Chvilku se tlačíme z Puly ven. Nakonec vše v pohodě a podél pobřeží se snažíme dojet do Vrsaru. Kocháme se okolím a prostě si užíváme tu jízdu. Nevím, kam dříve koukat, jestli na moře doprava nebo doleva na kopce a krajinu. Některé zatáčky jsou fakt brutální, ale zvládáme na pohodu. Přijždíme k rozhledně, kterou vidíme z dáli. Jedná se o Panorama Limski Fjord kousek od Kloštaru - tady zastavujeme a jdeme se podívat. Nádhera (viz foto). Míjíme pár Čechů, takže si necháváme různé ostudné připomínky :D Samozřejmě i zde jsme našli nějaké "luxusky".  Nakonec lezeme na rozhlednu, bratránkovi se moc nechtělo, ale nakonec šel. Nahoře se fotily nějaké dámy (cizinky), zabraly v podstatě celou rozhednu, protože jsem slušný, nechal jsem se nafotit ze všech úhlů a pochvilce jsem se jim nacpal do záběru, že teď budu fotit já...udělal jsem pár fotek, selfíčko a jdeme zpět k mašinám. Kolem mojí Hondice se točila Němka s karavanem...přicházím k moto s výrazem, že jestli se jí dotkne, tak si jí koupila, ukazuje mi palec. Bráním Hondici tělem, nakonec dobrý - ještě přišla a něco blekotala německy, tak ji odpovídám "že jasně, v pohoděěěě....." Nasedáme a jedeme. 

Podle navigace jsme kousek od Vrsaru. Tím, že tam bratránek jezdí na dovolenou, vypínám navigaci a nechám se vést. Cesta je krásná, projíždíme vesničkama, městečkama, na každém rohu se rožní prasátko.... balzám pro oči. Po chvíli přijíždíme do Vrsaru, projíždíme městem a odbočujeme směr Koversada - to je takový nature kemp. Přijíždíme k hlavní bráně, bratránek jde anglicky vyjednávat...byla sranda, protože nerozuměl ani sám sobě. Nakonec jsme se domluvili a vjeli na hlavní recepci. Cestou míjíme nespočet lidí. Parkujeme ve stínu, protože venku je něco přes 35 stupňů. A jdeme na recepci vyjednati si ubytování. Při vchodu do recepce byla fronta lidí a na stole měli pro návštěvníky takovej ten skleněnej barel s vodou a citronem...jelikož jsem měl žízeň, vzal jsem si kelímek a lil jeden za druhým, co se bratránek napil, říkám "a tímhle tempem jim ten 10l barel do 15 minut vypiju"...jak jsem to dořekl, obsah úst bratránka vyprskl na celou recepci, až chudák musel odejít ven... Klasická naše ostuda... Lidi se koukali samozřejmě, tak jsem dodal, že bratránek se zakuckal - nevím, zda mi někdo rozumněl.... ale bylo mi to jedno, sranda byla. Nicméně došla na nás řada, bratránek se ujal angličtiny a vzal si mě jako tlumočníka, kdyby náhodou...a samozřejmě. Domluva byla trošku kostrbatá, neboť jsme si museli zavolat a udělat registraci ubytování telefonicky. Venku jsme vzali telefon a dle instrukcí jsme volali...nejdřív bratránek, pak jsem to převzal, abychom se vůbec domluvili. Po chvíli zařízeno, ovšem do jejich terminálu se to nějak nedostalo, takže musela přjít šéfka a tu registraci nám udělat. Cca po půl hodině vyřešeno, dáváme občanky pro kopii, dostáváme klíč a jedeme se ubytovat. Máme hezký pokoj a všude klid. Vybalujeme fofrem, převlíkáme se z motohadrů a frčíme do moře. Konečně! 

Mašinky nám v klidu odpočívají ve stínu a my po zbytek dne užíváme pohody. Za dnešek máme za sebou 176 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE