Bosnou k moři

Flákačka, odpočinek, koupání. Moře bylo ráno jak rybník a vlny zmizely. Procházíme městečko, dokupujeme zásoby a odpočíváme, Cachtáme se ve slané vodě a užíváme si. Vedle si postavil stan „čopr“ kolega z Maďaraska, v noci se ale měnil na dřevorubce. Nepokecáme, bo ovládá jen rodnou řeč. Večer nakoupíme pivínko a užíváme západ slunce na pláži. Krmíme kraby křupkami – docela prča. Pak nás chytne mlsná a řešíme to pizzou. Vynikající, z cihlové pece, dřevem pečená. Jdem chrupat.

5. den - úterý 5.7.

Ráno balíme opět do deště, a nejsme jediní. Kemp se de facto vyprázdní. Platím zhruba 40€ (za stan a dvě noci docela dost). Vyrážíme směr Makarska, stále drobně prší a na silnici mraky českých plechovkářů, nic moc. Po odbočení do vnitrozemí uděláme moři pá pá a mastíme po staré silnici č.1 směr Sinj. Cesta je dobrá a hlavně prázdná, počasí se umoudřilo a je na co koukat. Za městem Knin poobědváme z vlastních zásob. Pak nás objížďka stáčí na místní okresky. Nejdřív je to paráda, po několika kilometrech se to začíná horšit, cesta dostává taková ten lehce vyfrézovaný povrch (hnus) a do toho dost prudké zatáčky a navíc projíždíme několik totálně vysídlených vesnic - vypálené domy, díry po granátech, rozstřílené zdi, pocit že, každou chvíli narazíme na vojáky. Potom ovšem projíždíme neplánovaně pohořím Velebit a to nám zvedne náladu. Projíždíme Gračac  a ve městě Udbina doplňujeme palivo. Cíl dne je kemp v okolí Plitvických jezer. Dojíždíme do kempu Korana. Jeho tvar mi připomínal golfové hřiště a najít kus rovného místa na stan byl docela problém. Sotva dostavíme spouští se liják, no ještě projdeme kemp, večeři v restauraci zavrhuji , nekradu a ty ceny byly opravdu sprosté. Nakoupíme něco v místním krámku a zpátky do stanu. Zhodnotíme den popijeme pivko a za deště usínáme.
Najeto 364 km

Ráno se probudíme do slunného dne. Rozhodíme stan na sluníčko a snídáme. Balíme a na recepci od nás inkasují 175 kun. Ach jo. Vyrážíme směr Karlovač. Tady se napojujeme na dálnici a na Zagreb a na slovinskou hranici. Mýto nás stojí 25 + 10 kun. Po Slovinsku nechci jet po dálnici a do Mariboru přijíždíme po okresní silnici na pumpě se osvěžíme nanukem a kupuju rakouskou známku. Pak požádám GPS, aby nás dovedla na hranice s Rakouskem mimo dálnici a ona mi bezchybně vyhoví. V Šentilij tankujeme a hurá na Rakousko a jeho dálnici. Po cestě ještě rovnáme zavazadla, aby nedošlo nějakému nenadálému incidentu. Na jednom z odpočívadel obědváme. Plán je takový, pokud nám síly dovolí, jedeme domů, pokud ne, v Čechách najdeme nějaký kempík a přespíme. Ve Vídni se osvěžíme nanukem a vrhnem se do dopravní zácpy. Chvíli se snažím, pak to nevydržím dám tam výstražný blinkry, do odstavnýho pruhu a jedu. Potkáváme borce na Harleyi s ruskou značkou. Za Vídní už jedem s větrem o závod. Přijíždíme na hranice, a jsme doma. Je to vidět na první pohled – silnice, sociální pracovnice, ceny benzínu, atd. Ale jsme doma. Znojmo – Jaroměřice super okreska, opravená, nový asfalt. V Jaroměřicích na náměstí stavíme, chceme si dát večeři. Je půl osmé večer, prázdniny, sezóna, naproti zámek, turistická oblast a v restauraci, no považte už nevaří?!?!? Znechuceně nasedám a jedem směr Třebíč. Stav silnice mi okamžitě zvedá náladu, projížďka tou krajinou při západu slunce byla něco úchvatného. Za Třebíčí vaříme poslední kávičku a voláme domů. Pak už jen zastávka v Ždírci nad Doubravou a v Hradci Králové. O půlnoci uklízim Šmoulinku ke spánku doma do garáže.
Najeto 806 km

Závěr

Možná těch 6 dní je málo, ale plán byl hlavně se svést. Nikde jsme neměli problém s policií, ale v Bosně i v Chorvatsku doporučuji striktně dodržovat rychlost. Věřte, že se to vyplatí a všude je na co koukat. Bosna je nádherná a určitě se tam ještě vrátím. Pumpy jsou všude, platit kartou není problém, ale pro jistou nějaké Euro do kapsy, silnice paráda, dobrý povrch a dobrá kvalita. Nápisy na cedulích jsou v azbuce, někde v latince a ne vždy jméno obce v mapě odpovídá nápisu na ceduli.
Najeli jsme cca 1835 km za šest dní a náklady na dvě osoby nepřesáhly deset tisíc.