Ptom, co jsem přečetl některé komentáře, si nemohu odpustit ještě malou poznámečku. Jawku zatracují většinou lidé, kteří buď měli obrovskou smůlu na jednotlivý kus (to může být i u cizího výrobku) a nebo promiňte mi, třeba ještě trochu nezralí (nemyšleno zle- byl jsem dříve možná stejný). Jsem už totiž trochu starší generace a mám čím dál větší úctu a obdiv k práci našich předků a ještě větší k těm, co ať z nostalgie, nebo z lásky, tyto relikty dřívějších dob opatrují. Trochu národní hrdosti by neškodilo. Srovnávat Jawu se současnými stroji je poněkud mimo mísu a pokud si jí někdo v dnešní době pořídí (s ohledem na finance nebo z jiných důvodů), tak většinou právě počítá s jejími vlastnostmi a musí se s nimi smířit. Jinak z vlastní (sice nedlouhé) zkušenosti z jizd s Jawkami mohu prohlásit, že kamkoli jsme přijeli, budili jsme celkem slušný zájem. Skalní veteránisti pochopitelně přestavby neuznávali, nicméně po shlédnutém provedení práci i vzhled kvitovali. Vetšinou byl závěr, že je neuvěřitelné jak lze Jawa upravit mimo fabriku. Při letošním HD srazu u Jindra Hradce naše Jawky taky nepatřily mezi popelky. Přiznám se bez mučení, že mě to velmi potěšilo (ostatně ukažte mi někoho, koho by nehladila chvála)))
Každý z nás si tu svojí motku šlechtí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jak mu kapsa, ruce a šikovní kamarádi dovolí. Záleží na každém z nás, jakým směrem se bude jeho cesta ubírat, zda cestou ortodoxních veteránistů, nebo experimetátorů. Oba proudy mají něco do sebe a netroufám si rozhodnout, co je v tuto chvíli lepší.
Tak ať už jsou silnice suché, aby motky neprospaly věčnost a co nejdřív jsme se mohli ve zdraví potkávat na silnicích.
G.

giom> Velmi rozumny a plne vystihujici komentar.