http://www.videacesky.cz/skece/mark-gungor-pribeh-dvou-mozku
Když mě opustila žena, zachvátila mne nejprve panika a strach ze samoty. Tož jsem se snažil honem si opatřit ženu novou, což se nakonec tak nějako podařilo, jenže mezitím už jsem se naučil tak nějak žít sám se sebou a začal si uvědomovat, co všecho jsem vlastně kvůli drahé polovičce nemohl, jak neobyčejně dokázala prudit atd. V tom novém vztahu jsem se pak necítil dobře i když ženská byla fajn - jenže přirozeně měla určité nároky, požadavky, které jsem stíhal docela obtížně, protože práce, děti atd. Tak se to tak nějak samovolně rozpadlo, a já najednou zjistil, že mi to vůbec nevadí. Ba naopak, ulevilo se mi. Najednou mi nikdo nelezl do mé prázdné krabice. A abych to náležitě oslavil, hned jsem si objednal malé celolampové kytarové kombíčko...
Otázka tedy je, na co člověk po čtyřítce ještě potřebuje ženskou. Člověka samozřejmě napadne jako první sex. Jenže ty sexuální potřeby budou pomalu ale jistě uvadat, a i když si člověk spočítá, co všechno taková stálá partnerka obnáší, naskýtá se logická otázka, zda to vůbec stojí za to?
1 reakcí na tento příspěvek Potřebnost ženy v životě mužském...
mmme>Ještě taková menší hypotéza: Jestli je někdo dlouhodobě zklamáván svou partnerkou či partnerkama, může se v poho dopracovat k single životu který mu upřímně vyhovuje.
Tohle je hodně ze života Chlapi mají v tomhle ohedu jednu neuvěřitelnou výhodu - ženský prostě mají hranici citlivosti někde jinde (většina) - i třeba s ohledem na "rodinu". Za sebe můžu říct, že mi případné pohodlí samotářského života nevydrží extra dlouho. Prostě je milion věcí, který na chlapovi miluju a který by mi chyběly. Zas je lepší žádnej než blbec :). Mam výbornou kamarádku, krom sexu mi dává naprosto všechno, co bych asi ve vztahu potřebovala, přesto to neni totéž, a čim to je, prostě vážně nevim...