mmme>Ještě taková menší hypotéza: Jestli je někdo dlouhodobě zklamáván svou partnerkou či partnerkama, může se v poho dopracovat k single životu který mu upřímně vyhovuje.

1100Virago>Denník motorkára
Já když si na to vzpomenu, googlím "bol som dlhovlasý motorkár", poněvadž je to ve slovenštině. Spolehlivě to text najde na spoustě serverů.

Che>A nežije spousta lidí jako singlové proto, že mají sami o sobě příliš vysoký mínění a f důsledku toho nedošáhnou na protějšek, jakej by chtěli??? Nemaj sebereflexi a cílí na protějšek s vyšším statusem, kterému nedokážou nabídnout odpovídající protihodnotu

- a než by vzali někoho sobě odpovídajícího, raděj se stáhnou do sebe a na sílu sami sebe přesvěčujou, že vlastně nikoho nepotřebujou?????

Creck>Znam jednoho typka co zije cely zivot bez zeny. Uprime receno, to je absolutni katastrofa. Ten clovek je sileny perfektcionista, nikdy jsem ho skoro nevidel se smat, nedokaze se s nikym pobavit. No mozna ze mu to takhle vyhovuje, ale ja bych takhle skoncit nechtel. Nejvic se bavime, nad jeho kazdodeni rutinou. On proste kazdy den udela x stejnych ukonu a pokud mu nekdo narusi jeho kolobeh, tak to si neprejte videt Staci mu jen na jeho pracovni stul neco polozit co v sektoru C4 nema co delat

Karlie>Zas kolik z těch samotářů by mělo vlastně spokojený život s ženskou, kdyby se dokázali vyrovnat s předchozí negativní zkušeností(zkušenostma) - prostě kdyby nepotkali tu, která je do toho stavu dovedla

Repulsion>Myslím, že člověk, pokud není vyloženě labilní, se nakonec vyrovná. I když to trvá třeba rok, dva...

Che>Repulsion> Zas ještě nejseš tak starej, co takle sbalit nějakou bezdětnou třiatřicítku a dát ještě jeden reprodukční fztah přece jenom je asi pravda, že fztahy s dětma maj větší šanci na přežití má to sice úskalí f tom, že většina těchdle bab sou prudičky a nikoli náhodou jsou zatím samy, ale za pokus by to stálo, néééé? Myslím teda pokus ve smyslu zkusit hledat nějakou dobrou, né nějakou zbouchnout a pak zkoušet, jestli to dopadne

mmme>Líbi se mi jak je Che v opozici, podvědomě ale cítím, že s náma vlastně souhlasí

Karlie>No o tom žádná, ale i přesto, že se s tim vyrovná, bude do toho chtít jít znovu nebo si vytvoří negativní postoj ke sdílení života s někym jinym? Tedy to klasické - samotnému mi je vlastně nejlíp

Repulsion>To bude asi individuální. V mém případě se nejedná o negativní postoj, ale spíš jakési uvědomnění si či rozhodnutí, že některé věci nejsem ochoten prožívat znovu, že se mi už nechce v některých věcech dělat kompromisy apod.
Ostatně jsem se s podobným přístupem setkal i u rozvedených žen - "zvykla jsem si řešit věci sama, už bych nesnesla, aby mi do toho někdo kafral..." atd.

Karlie>Neschopnost najít vhodný protějšek přeci neznamená, že takový neexistuje - spíš je už někdo unavenej ho hledat nebo to vůbec zkoušet

Repulsion>Určitě. Zvlášť, když už ta potřeba být s někým není tak velká jako kdysi. Ale pořád není vyloučeno, že najednou, z ničeho nic, člověk o někoho zavadí, a všechno je jinak

mmme>Bikere xx, čím dál víc mimluvíš z duše.

Che>A nežije spousta lidí jako singlové proto, že mají sami o sobě příliš vysoký mínění a f důsledku toho nedošáhnou na protějšek, jakej by chtěli??? Nemaj sebereflexi a cílí na protějšek s vyšším statusem, kterému nedokážou nabídnout odpovídající protihodnotu - a než by vzali někoho sobě odpovídajícího, raděj se stáhnou do sebe a na sílu sami sebe přesvěčujou, že vlastně nikoho nepotřebujou?????

Che>Plyne mi z toho, že je šance na úspěch pouze tehdy, když aktéři maj potřebnou úroveň a chtějí nejenom brát. Problém je asi v tom, že současný technický rozvoj zajišťuje lidem v jiných oblastech relativně snadnou úspěšnost za vynaložení malého úsilí a stále menší procento lidí je tudíž schopno a ochotno do něčeho investovat úsilí. Je filosoficku otázkou, jestli ta současná blahobytná společnost nebude v důsledku toho samozničitelná.

Biker_xx>Já zas na druhou stranu nijak kategoricky nevylučuju, že se třeba objeví někdo, kdo mi toho bude schopen dát mnohem víc. Ale moc si to nemyslim a moc se mi nechce měnit to, co mám. A co se týče potomstva, to ještě cejtim jako velkou neznámou. Vůbec mě to neláká, ale to ještě může přijít...

Biker_xx>Já za sebe mám pocit, že jsem dospěl k tomu, co mi dokonale vyhovuje. Je mi 37, děti nemám a jsem sám už asi 6 let, když pominu jeden krátkej přespolní románek. Nejsem kovanej šovinista, ale dospěl jsem v průběhu let k názoru, že nic víc něž svoje tělo mi ženská nabídnout nedokáže. Naprosto úplně všechno ostatní pořídím mnohem líp, veselejc, zábavnějc nebo hodnotnějc s kámošema nebo sám. Život s ženskou je prostě kurevsky málo muziky za kurevsky moc vopruzu. Postupem času jsem se dopracoval k modelu, kdy mi domů chodí 1x týdně uklízečka, která uklidí a vyžehlí. Nemám problém se strarat o domácnost sám, ale ona to má rychlejc a já za stejnou dobu, co ona uklízí, vydělám 8x tolik, než kolik mě ona stojí. A jednou za 2-3 týdny ke mě chodí mladá studentka vypomoct mi se zbytkama chtíče, zatimco já jí trochu vypomůžu s kapesnym. Nějakou dobu už to trvá a já mám poprvé v životě pocit, že mi vůbec nic nechybí...