Želva_2>Ok, rad si to prectu. Zatim.

No takže pokud bych měl shrnout důvody, které mě donutily uvažovat o tom, že motorka už není pro mě, tak na 1. místě je strach z druhých. Tak jak už jsem psal výše, nebaví mě za každou zatáčkou čekat nějakou zradu, hromadu štěrku, díru, odstavený traktor nebo v protisměru se řítícího motorkáře.
2. strach sám ze sebe - není to až tak dávno, cca 3 roky, kdy jsem utekl hrobníkovi z lopaty - doslova. Pozitivum bylo to, že jsem to přežil a zároveň se přesvědčil, že nejsem nesmrtelný a že každá motorka má své limity.
3. zmiňované vysvětlování a opovrhování okolím. Když jsem na velkých motorkách začínal, tak byla situace poněkud jiná, než teď. Na motorku sis musel v 99% případů vydělat. Neexistovalo nic, jako úvěr nebo leasing na mašiny, protože leasingovky zastávaly názor, že s tím práskneš o zem, přestaneš platit a oni si na tobě ani nic nevezmou, protože rozbitá motorka je jim k ničemu a systém exekucí nebyl ještě tak rychlý, jako je dnes. Prostě motorku neměl každej kunda, ale jen ten, kdo ji opravdu od srdce chtěl, kdo si na ni poctivě ty peníze odkládal a podle toho to vypadalo i na silnicích. A také podle toho vypadaly i stavy motorek - každý se snažil o stroj co nejlépe starat, aby vydržel co nejdéle... samozřejmě s výjimkama, vždycky byly i ojebávači, kteří na to srali a izolačka byla jejich jediným nástrojem na opravy všeho... Tenkrát, když jsi řekl, že jezdíš na motorce, tak jsi nebyl za čuráka, jako je tomu dneska. Tenkrát jsi od lidí, co věděli o co jde, sklidil uznalé pokývnutí hlavou. Dneska je situace naprosto odlišná. Když někde řekneš, že jsi motorkář, tak se na tebe každý dívá rovnou jako na mrtvolu, vraha, požírače dětí, toho co jezdí jako prase a totálního pitomce. Sám jsem se přistih, když vidím někoho prasit ve městě na mašině (ale i v autě samozřejmě) že si říkám "Zab se, cype". Když se někde stane nějaká bouračka, tak je to hned v televizi (s tím souhlasím, ať každej vidí případné důsledky svého počínání a teď prosím všechny aby se podívali na začátek tématu na soupis těch nehod, ke kterým bylo tohle téma založeno, než začnou zase nadávat na plechovkáře). A když už je něco v televizi, tak je pravda, že áááno. Takže pomalu každé druhé ráno vysvětluješ v práci i všude jinde, kde tě automaticky dávají do jednoho černého pytle s tím zabitým nebo zmrzačeným motorkářem, že já jsem opravdu jiný, jezdím už s rozumem, přiměřenou rychlostí (všimněte si té formulace - nepíšu, že jezdím předpisovou, ale PŘIMĚŘENOU rychlostí, což je dle mého subjektivního názoru rychlost taková, abych při ní nikoho neohrožoval, neomezoval a nenasíral a zároveň byl co nejméně nebezpečný i sám sobě. Tady bych se rozepsal možná i více, ale ono to je jako házet perly sviním, protože si z toho stejně nikdo nic nevezme a každý to pochopí tak, že jsem pozér a dám na to, co si o mě myslí druzí.
4. rodina. Asi to bude znít jako klišé (čti "sračky"), ale v životě většiny zdravých jedinců nastává v určité době potřeba se množit, zachovat tady něco ze sebe. U někoho tato potřeba přichází s dvanáctým rokem (všichni víme o kom je řeč), u někoho o něco později a u racionálně uvažujících jedinců dost pozdě, tudíž až v době, kdy má člověk stálého partnera, kterého miluje nade vše, má kde bydlet, stálou práci a celkově zázemí, které již je vhodné pro výchovu dítěte. Tenhle případ myslím pomalu nastává u mě a nerad bych, aby děcko bylo bez táty...
5,6....atd : netřeba jmenovat. Nedostatek volného času, strach o papíry (jako obchodník je potřebuji k obživě), jiné aktivity a v neposlední řadě i finančí stránka celé věci jsou důvody, které mě přesvědčily o tom, že při porovnání negativ a pozitiv jsem zjistil, že těch negativ je přece jenom více. Ano, motorka mě baví, mám baťůžek se kterým za jízdy dokážu splynout tak, že pojezdím ve dvou půlku svého okolí kteří jedou sami a ...? to je bouhžel všechno, na co si teď vzpomenu z "pozitiv" a to je trochu málo... věřím, že až půjde Gixxer z domu, tak to obrečíme (chtěl jsem napsat jak želvy, ale asi by to nebylo to pravé ) ale život jde dál. Teda pokud neskončí někde u stromu, svodidel, kamionu....

Rád se k mašině zase jednou za pár roků vrátím, uvažoval jsem o motardu, ale určitě ne do provozu. Maximálně nějaká uzavřená trať.

A teď do mě...

-vodník-> Jo, velmi velmi podobně to vidím i já. Fichtla nemám zas tak dlouho, jezdím čím dál míň, nic jiného než okruh mě kvůli otřesné situaci na cestách stejně nebaví (bohužel na okruh chodím mamlasit jednou za čas), dvě mimina na krku, ...

Když bych k tomu všmu přidal i jeden ehm... rozporuplný dodatek, tak za špatnou situaci motorek paradoxně může velmi vysoká bezpečnost aut. To množství naprostých hovad, debilů, kriplů, slepic atd co auta řídí mají prostě kliku, že ať prasí jakkoliv, často přežijí bez úhony a něco jako štěrk v zatáčce neřeší už vůbec. Budu vždycky tvrdit to, že auto ma být nebezpečné a řidič bezpečný a ne naopak .

-vodník-> Proč do mě???Tohle je snad každýho rozhodnutí a každýho volba.Zhodnocení kladů a záporů a následná reakce přece není nic špatnýho a každej rozumnej jedinec to musí pochopit.Taky si občas říkám,co by bylo,kdybych tu nechal dvě děti,je to nepěkná představa. Pak se sice uchlácholím tím,že bych nemohl ani do auta,letadla a že je všechno prostě osud,ale ty představy jsou prostě neodbytné.Já osobně mám třeba husí kůži,když jedu kolem těch lanových svodidel.Ty,kdyby byly všude,tak snad přestanu jezdit.

-vodník-> Ne, proč do tebe. Chápu to. Já to měl úplně opačně, nebo vlastně neměl.... do 18ti, 19ti let jsem sjížděl pionýra a pak přirozenou cestou ojetý auto.... dodělat školu, práce, rodina, děti..... a pak se to vrátilo.... a tak jsem letos rozšířil papíry a pořídil čopra. Neuvěřitelně si to užívám, člověk musí do jedný stopy dozrát. Když mi někdo říká, že jsem dárce orgánů, motorkář a tak, kašlu na to a jen říkám, no a co je komu po tom. Snažím se jezdit na jistotu, předvídat a přiznávám, mám v jedný stopě najeto okolo 4tis km, nic moc na to, abych tady mohl radit, ale je to opravdu o hlavě. Taky jsem u MATYho v Kolíně absolvoval motoškolu bezpečné jízdy, abych se vyvaroval zbytečných a škodlivých návyků. Jediný co mne zarazilo v té motoškole bylo, že jsme tam všichni byli starší, nikdo na 125tce, žádnej mladej začátečník a o tom to je. Kdo si myslí, že udělá papíry a hned může sednout na mašinu, nejlépe na SS a jezdit jak na okruhu, tak se fakt řadí do první lajny na průser.

-vodník->No takže pokud bych měl shrnout důvody, které mě donutily uvažovat o tom, že motorka už není pro mě, tak na 1. místě je strach z druhých. Tak jak už jsem psal výše, nebaví mě za každou zatáčkou čekat nějakou zradu, hromadu štěrku, díru, odstavený traktor nebo v protisměru se řítícího motorkáře.
2. strach sám ze sebe - není to až tak dávno, cca 3 roky, kdy jsem utekl hrobníkovi z lopaty - doslova. Pozitivum bylo to, že jsem to přežil a zároveň se přesvědčil, že nejsem nesmrtelný a že každá motorka má své limity.
3. zmiňované vysvětlování a opovrhování okolím. Když jsem na velkých motorkách začínal, tak byla situace poněkud jiná, než teď. Na motorku sis musel v 99% případů vydělat. Neexistovalo nic, jako úvěr nebo leasing na mašiny, protože leasingovky zastávaly názor, že s tím práskneš o zem, přestaneš platit a oni si na tobě ani nic nevezmou, protože rozbitá motorka je jim k ničemu a systém exekucí nebyl ještě tak rychlý, jako je dnes. Prostě motorku neměl každej kunda, ale jen ten, kdo ji opravdu od srdce chtěl, kdo si na ni poctivě ty peníze odkládal a podle toho to vypadalo i na silnicích. A také podle toho vypadaly i stavy motorek - každý se snažil o stroj co nejlépe starat, aby vydržel co nejdéle... samozřejmě s výjimkama, vždycky byly i ojebávači, kteří na to srali a izolačka byla jejich jediným nástrojem na opravy všeho... Tenkrát, když jsi řekl, že jezdíš na motorce, tak jsi nebyl za čuráka, jako je tomu dneska. Tenkrát jsi od lidí, co věděli o co jde, sklidil uznalé pokývnutí hlavou. Dneska je situace naprosto odlišná. Když někde řekneš, že jsi motorkář, tak se na tebe každý dívá rovnou jako na mrtvolu, vraha, požírače dětí, toho co jezdí jako prase a totálního pitomce. Sám jsem se přistih, když vidím někoho prasit ve městě na mašině (ale i v autě samozřejmě) že si říkám "Zab se, cype". Když se někde stane nějaká bouračka, tak je to hned v televizi (s tím souhlasím, ať každej vidí případné důsledky svého počínání a teď prosím všechny aby se podívali na začátek tématu na soupis těch nehod, ke kterým bylo tohle téma založeno, než začnou zase nadávat na plechovkáře). A když už je něco v televizi, tak je pravda, že áááno. Takže pomalu každé druhé ráno vysvětluješ v práci i všude jinde, kde tě automaticky dávají do jednoho černého pytle s tím zabitým nebo zmrzačeným motorkářem, že já jsem opravdu jiný, jezdím už s rozumem, přiměřenou rychlostí (všimněte si té formulace - nepíšu, že jezdím předpisovou, ale PŘIMĚŘENOU rychlostí, což je dle mého subjektivního názoru rychlost taková, abych při ní nikoho neohrožoval, neomezoval a nenasíral a zároveň byl co nejméně nebezpečný i sám sobě. Tady bych se rozepsal možná i více, ale ono to je jako házet perly sviním, protože si z toho stejně nikdo nic nevezme a každý to pochopí tak, že jsem pozér a dám na to, co si o mě myslí druzí.
4. rodina. Asi to bude znít jako klišé (čti "sračky"), ale v životě většiny zdravých jedinců nastává v určité době potřeba se množit, zachovat tady něco ze sebe. U někoho tato potřeba přichází s dvanáctým rokem (všichni víme o kom je řeč), u někoho o něco později a u racionálně uvažujících jedinců dost pozdě, tudíž až v době, kdy má člověk stálého partnera, kterého miluje nade vše, má kde bydlet, stálou práci a celkově zázemí, které již je vhodné pro výchovu dítěte. Tenhle případ myslím pomalu nastává u mě a nerad bych, aby děcko bylo bez táty...
5,6....atd : netřeba jmenovat. Nedostatek volného času, strach o papíry (jako obchodník je potřebuji k obživě), jiné aktivity a v neposlední řadě i finančí stránka celé věci jsou důvody, které mě přesvědčily o tom, že při porovnání negativ a pozitiv jsem zjistil, že těch negativ je přece jenom více. Ano, motorka mě baví, mám baťůžek se kterým za jízdy dokážu splynout tak, že pojezdím ve dvou půlku svého okolí kteří jedou sami a ...? to je bouhžel všechno, na co si teď vzpomenu z "pozitiv" a to je trochu málo... věřím, že až půjde Gixxer z domu, tak to obrečíme (chtěl jsem napsat jak želvy, ale asi by to nebylo to pravé ) ale život jde dál. Teda pokud neskončí někde u stromu, svodidel, kamionu....

Rád se k mašině zase jednou za pár roků vrátím, uvažoval jsem o motardu, ale určitě ne do provozu. Maximálně nějaká uzavřená trať.

A teď do mě...

Tak rozepsals se pekne Kdybych to mel zhodnotit u sebe (ty tvoje bodiky), tak:

ad 1.
souhlas, taky se bojim druhych, obzvlast po tom, co jsem zazil stret s autem na vlastni kuzi (vinou toho auta)..., ale na druhou stranu ten strach nedokaze prebit touhu jezdit

ad 2.
ze sebe strach nemam, troufam si rict, ze jezdim opravdu bezpecne, rychlost drzim vzdy primerenou (dle tve definice, navic v obci prekrocim max. o 5-10 km/h), mimo tak max. do 15 km/h, na dalnici taky tak o 10km/h, pac mi to stejne jede do 180 km/h a honit motorku nad 140 nebo 150 km/h mi prijde zbytecny a ani me to nebavi.

ad 3.
vysvetlovani jinym vubec neresim. Kamaradi to o me vedi, a jelikoz me znaji, tak me nikdo neodsuzuje a nehazi do jednoho pytle s bezmozky. Co si mysli cizi lide, mi je v podstate sumafuk, takze tohle pro me neni duvod k tomu, abych uvazoval nad koncem jezdeni (v provozu). Co se tyka vztahu samotnych lidi, co vlastni motorku, k jejich masine, mas recht, dnes ji ma kazdy kokot, co ji dostal od fotra za (taky koupenou) maturitu na soukr. skole anebo pres lizacku a vetsina z nich ji kurvi a nemaj k ni spravny vztah jako opravdovy motorkar. Ja si na sve motorky vydelal vsechno sam a opravdu se o ne staram (myslim, ze je to videt i z mych stroju v profilu...i kdyz komp klame, v realu to muze u nekoho byt horsi, coz vsak u me neplati)

ad 4.
rodine jako duvodu rozumim snad ze vsech uvedenych nejvic. Je to skutecne o strach pri kazdem sednuti na masinu myslet na to, co se stane kdyz...a pak zustane zena sama s detmi.
Ja to nastesti resit nemusim, pac jsem svobodny a bezdetny. Rodice si uz zvykli, nic jineho jim nezbylo, ale je fakt, ze se pravidelne cukaj. Vzhledem k tomu, ze u nas jezdi na masine i bracha, tak je to stejne bezpredmetne (myslim jako snazit se me odradit od jezdeni).

ad. 5, 6.
vol. cas je problem, ano. Stejne jako finance. Neni to levny konicek. Ale ktery dneska je??? kdyz chces delat taky neco jinyho, nez chodit do prace, vydelavat a spat, tak ty prachy proste musis vydat.

Suma sumarum: u me prevazuji pozitiva, ale chapu, ze u tebe naopak.

Proc bych mel do tebe jit? Chtel jsem jen pochopit tve duvody a to se stalo, takze ano, v tve situaci bych mozna uvazoval stejne.

Mej se.

-vodník-> měl jsem to po bouračce podobně a pak jsem si koupil varadero, od tý doby nemám krizovky šinu si to to svoje kilodvacet a názory ostatních na motorkáře sem přestal řešit.