-vodník->Želva_2> houby šok, to je už dlouhodobější stav, celkově už to není co to bývalo.... zítra se rozepíšu.

Ok, rad si to prectu. Zatim.

Želva_2>Ok, rad si to prectu. Zatim.

No takže pokud bych měl shrnout důvody, které mě donutily uvažovat o tom, že motorka už není pro mě, tak na 1. místě je strach z druhých. Tak jak už jsem psal výše, nebaví mě za každou zatáčkou čekat nějakou zradu, hromadu štěrku, díru, odstavený traktor nebo v protisměru se řítícího motorkáře.
2. strach sám ze sebe - není to až tak dávno, cca 3 roky, kdy jsem utekl hrobníkovi z lopaty - doslova. Pozitivum bylo to, že jsem to přežil a zároveň se přesvědčil, že nejsem nesmrtelný a že každá motorka má své limity.
3. zmiňované vysvětlování a opovrhování okolím. Když jsem na velkých motorkách začínal, tak byla situace poněkud jiná, než teď. Na motorku sis musel v 99% případů vydělat. Neexistovalo nic, jako úvěr nebo leasing na mašiny, protože leasingovky zastávaly názor, že s tím práskneš o zem, přestaneš platit a oni si na tobě ani nic nevezmou, protože rozbitá motorka je jim k ničemu a systém exekucí nebyl ještě tak rychlý, jako je dnes. Prostě motorku neměl každej kunda, ale jen ten, kdo ji opravdu od srdce chtěl, kdo si na ni poctivě ty peníze odkládal a podle toho to vypadalo i na silnicích. A také podle toho vypadaly i stavy motorek - každý se snažil o stroj co nejlépe starat, aby vydržel co nejdéle... samozřejmě s výjimkama, vždycky byly i ojebávači, kteří na to srali a izolačka byla jejich jediným nástrojem na opravy všeho... Tenkrát, když jsi řekl, že jezdíš na motorce, tak jsi nebyl za čuráka, jako je tomu dneska. Tenkrát jsi od lidí, co věděli o co jde, sklidil uznalé pokývnutí hlavou. Dneska je situace naprosto odlišná. Když někde řekneš, že jsi motorkář, tak se na tebe každý dívá rovnou jako na mrtvolu, vraha, požírače dětí, toho co jezdí jako prase a totálního pitomce. Sám jsem se přistih, když vidím někoho prasit ve městě na mašině (ale i v autě samozřejmě) že si říkám "Zab se, cype". Když se někde stane nějaká bouračka, tak je to hned v televizi (s tím souhlasím, ať každej vidí případné důsledky svého počínání a teď prosím všechny aby se podívali na začátek tématu na soupis těch nehod, ke kterým bylo tohle téma založeno, než začnou zase nadávat na plechovkáře). A když už je něco v televizi, tak je pravda, že áááno. Takže pomalu každé druhé ráno vysvětluješ v práci i všude jinde, kde tě automaticky dávají do jednoho černého pytle s tím zabitým nebo zmrzačeným motorkářem, že já jsem opravdu jiný, jezdím už s rozumem, přiměřenou rychlostí (všimněte si té formulace - nepíšu, že jezdím předpisovou, ale PŘIMĚŘENOU rychlostí, což je dle mého subjektivního názoru rychlost taková, abych při ní nikoho neohrožoval, neomezoval a nenasíral a zároveň byl co nejméně nebezpečný i sám sobě. Tady bych se rozepsal možná i více, ale ono to je jako házet perly sviním, protože si z toho stejně nikdo nic nevezme a každý to pochopí tak, že jsem pozér a dám na to, co si o mě myslí druzí.
4. rodina. Asi to bude znít jako klišé (čti "sračky"), ale v životě většiny zdravých jedinců nastává v určité době potřeba se množit, zachovat tady něco ze sebe. U někoho tato potřeba přichází s dvanáctým rokem (všichni víme o kom je řeč), u někoho o něco později a u racionálně uvažujících jedinců dost pozdě, tudíž až v době, kdy má člověk stálého partnera, kterého miluje nade vše, má kde bydlet, stálou práci a celkově zázemí, které již je vhodné pro výchovu dítěte. Tenhle případ myslím pomalu nastává u mě a nerad bych, aby děcko bylo bez táty...
5,6....atd : netřeba jmenovat. Nedostatek volného času, strach o papíry (jako obchodník je potřebuji k obživě), jiné aktivity a v neposlední řadě i finančí stránka celé věci jsou důvody, které mě přesvědčily o tom, že při porovnání negativ a pozitiv jsem zjistil, že těch negativ je přece jenom více. Ano, motorka mě baví, mám baťůžek se kterým za jízdy dokážu splynout tak, že pojezdím ve dvou půlku svého okolí kteří jedou sami a ...? to je bouhžel všechno, na co si teď vzpomenu z "pozitiv" a to je trochu málo... věřím, že až půjde Gixxer z domu, tak to obrečíme (chtěl jsem napsat jak želvy, ale asi by to nebylo to pravé ) ale život jde dál. Teda pokud neskončí někde u stromu, svodidel, kamionu....

Rád se k mašině zase jednou za pár roků vrátím, uvažoval jsem o motardu, ale určitě ne do provozu. Maximálně nějaká uzavřená trať.

A teď do mě...