Když mě potom má žena objala a řekla "hlavně že si živej" byl sem šťastnej a bylo mi do breku. Ty šedivý vousy co mi přibyli na bradě svedu na věk ale nevim jak příště řeknu "Evísku je krásně já se jedu projet ale neboj já jezdím opatrně". A už vůbec nevim jestli ještě chci aby malá Emma byla "tátovo motorkářka".
Tohle psaní mělo bejt o pocitech a k zamyšlení. Já snad budu za pár tejdnů(?) ok a začnu šetřit abych to ještě zkusil.
Přeju všem šťastnou sezonu!
2 reakcí na tento příspěvek pocity
TOLI.>Ten okamžik kdy se "něco" děje a nemůžeš to nijak ovlivnit je hroznej. Přeju
brzké uzdravení těla i duše.
Jo jo je to opravdu mazec,ve zlomku vteřiny ti proběhne celý život před očima.Neco podobnýho sem zažil,v jednom esíčku si nějací debilní dřevorubci shodili strom přes cestu,nikdo nezastavil provoz a já jim pod ten akát vletěl.Zblikl sem to v posledni chvilce.Bylo to sidce ještě za mladých časů,když sme byli ještě hmyzem na kyvce-250.Ale tomu pocitu je jedno jestli jedeš na 250,nebo třeba něčím lepším.Vyvázl jsem akorát s odřeninou(se ví montérky moc nevydrží )a pěkně spálenym lýtkem od svodu.
Tak ti přeji brzské uzdravení at si brzo v sedle.Řekl bych škoda motky,ale škoda je akorát dobrého člověka,a hezkyho děvčete .Motka se opravi,ale zdravi,nebo život ti nikdo nevrátí.Peníze budou,my nebudem.