Čau všem! Myslel sem že jezdim opatrně a tak by se nemuselo stát nic zlýho. Ale člověk myslí a ... Jedna křižovatka jedna motka jedno auto a osud. Můj rozjezd na zelenou a najednou se objevilo auto. Rychle. Moc rychle! Nestih sem nic jen sem měl nějak hodně času na přemýšlení. O dost věcech. Třeba že tohle prostě nestihnu abych někam uhnul takže nejspíš budu mrtvej a nechám tu ženu s dcerkou ale to přece nemůžu! Rána strašná letím vzduchem padám pořád se točím a nevím jak to dopadne a všechno je černý. Probírám se zkouším hejbat vším co mám zatím to jde jen ruka nějak vázne ale začínám věřit že tohle sem přežil. Já jo ale motka ne jak vidím. Bolí mě úplně všechno.
Když mě potom má žena objala a řekla "hlavně že si živej" byl sem šťastnej a bylo mi do breku. Ty šedivý vousy co mi přibyli na bradě svedu na věk ale nevim jak příště řeknu "Evísku je krásně já se jedu projet ale neboj já jezdím opatrně". A už vůbec nevim jestli ještě chci aby malá Emma byla "tátovo motorkářka".
Tohle psaní mělo bejt o pocitech a k zamyšlení. Já snad budu za pár tejdnů(?) ok a začnu šetřit abych to ještě zkusil.
Přeju všem šťastnou sezonu!