Nekouřím od roku 2004, byl jsem na tom hodně podobně jako Jura, 30 bylo normál a v hospodě sem to nepočítal. Kouřil jsem Sparty a lezlo mi to do peněz. Tak jsem si řek že si budu kupovat jen desítkové Malbáče jsou sice trochu dražší ale pořád levnější než dvacka Spart. no kupoval jsem si obvykle za den čtvery. Potom kouření zabilo tátu a já se konečně odhodlal fakt přestat. Šel jsem na nějakou elekto léčbu- nevím jestli to bylo placebo nebo to opravdu fungovalo a nehodlám to zjišťovat. Měl jsem šílený absťáky, potil se, byla mi zima, byl jsem vzteklý, byl jsem nepříjemný, nemohl jsem spát, pořád jsem byl unavený. Strašlivě jsem začal chrchlat a kašlat, lítaly ze mně neskutečný brikety. Průjmy se střídaly se zácpou, nechutnalo mi kafe. Žral jsem jak zjednanej.
ALE NEMĚL JSEM TU STRAŠNOU SŽÍRAVOU CHUŤ NA CIGÁRO!!!!! Už nikdy. Ale mozek je svině, někdy se mi ve snu zdá že jsem si zapálil, ale hned v tom snu si vynadám a zahodím to. Jsem přesně ten typ co by si dal jen jednou jednoho šluka a lítám v tom znova. Předtím jsem přestal několikrát, ale po měsíci, dvou či třech jsem do toho zase zbuchnul. Nejhorší je "opilecká pýcha" kolikrát mě u desátého pivka napadlo že bych si mohl jednu dát, ani na ní nemám chuť, jen ten blbej nápad!!! Tak vždy pivo nepivo, chlast nechlast vzpomenu si jak mi bylo ty tři, čtyři měsíce a okamžitě mě ty kraviny přejdou. A co se týká "vtipných nabízečů zkoušečů pevné vůle" nakopat je do prdele všechny kokoty !!!!! Okamžitě jsem to zarazil tím že jsem jim řek dobře já si teď vezmu jednu, za hodinu druhou a potom zas a zítra si přijdu pro krabičku a budu si pro ní chodit každý den až do té doby než to zas zkusím přestat? Samozřejmě pokud jsi na tom tak, že už je to na nevydržení a řekneš si o cigáro sám a on ti ho někdo dá je to jiná káva. Jinak zkoušel jsem to zas a znova kolik let. Doufám že už vydržím, a tobě držím palec, hlavně to nevzdávej když se to nepovede na poprvé, napodruhé, na popadesátéšesté. To je můj příběh

Sinner> Uff... tak Tvoje absťáky jsou síla! Díky za držení palců. Ze spousty stran slyšim podobný, pro mě hororově-odvykací, story, a začínám mít silný podezření, že jsem asi náměsíčnej... Nejspíš se v noci vzbudim, vykouřim krabku najednou, usnu a ráno o tom nevim.. Pač jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem pátej den relativně v pohodě, chrchel nic moc, možná to ještě přijde? První dva dny byly peklo... Pálily mě průdušky, blbě se mi dejchalo... Tak jsem si začal dávat solidní kardio trénink, běhání, a tak, a cejtim se celkově líp, ale asi jsem nějakej Sonderfall, jelikož zatim musim fakticky zaklepat, že to jde až nějak podezřele dobře... Chuť i nutkání čim dál tím nižší... I po jídle, nejvíc zatim u kafe... tam je to boj...