Výlet za hranice asfaltu jsem měl jednou. To jsem jel nějakou okreskou na Klatovsku, už bylo šero, skoro tma. Rovná silnice, vlevo pole, vpravo pole, 200 m přede mnou krátký úsek lesa. Při vjetí mezi stromy tma jak v pytli, a najednou mi došlo že 10 metrů přede mnou začíná úsek hustě posypanýho štěrku na výšku cca 2 cm, po celé šířce silnice, a kousek předemnou se rýsuje ostrá levá. Označení prací na silnici nikde nebylo. Asi 1 sekundu jsem mohl intenzivně brzdit na posledním zbytku hezkýho asfaltu, pak už začal štěrk a musel jsem brzdu pustit, ale natvrdo sem zadupnul aspoň zadní a vláčel zadní kolo za sebou. Vůbec to nezpomalovalo, zkoušel jsem trochu přidat přední, ale kolo hned při něžném dotyku prstů uplavalo a byl jsem rád že se zase chytlo jakmile jsem ji uvolnil..
V zatáčce naštěstí nebyly stromy, byl tam takovej kousek trávy a velmi mělkej příkop, tak jsem brzdil až do konce, pře příkopem jsem brzdy pustil, budíky mi málem rozbily držku jak přední kolo nadskočilo a hned jak sem motorku po dopadu uklidnil jsem znova brzdil plnou zadní a trochu přední, až jsem zastavil, předek zastrčenej do takovýho vysokýho roští, ale bez ztráty kytičky. Dal jsem si cigáro a do lesa jsem řval něco sprostýho o silničářích, za chvilku mi bylo fajn a moh jsem jet dál

rraol> štěrk nebrat ....