Vojczech>A nejsi samozvaný odborník?

Repulsion>Samozvaný, nesamozvaný - já jsem systémy, organizační struktury, černé skřínky apod. studoval na vysoké škole a pořád to při své práci vyžívám. Prostě máš systémy stochastické a deterministcké. Samozřejmě, pokud jde o lidi, jedná se převážně o systémy stochastické, které mají charakter černé skřínky. Pokud ovšem máš nějaký záměr a chceš dosáhnout nějakého výsledku, musíš se právě snažit toto alespoň trochu změnit. V praxi to znamená obvykle jasně definovat vstupy a požadavky na výstup.

Natsu>Taky nechapu co vsechny/i vyvadeji... prece az tu pravou potkam, tak ji hnedka poznam

ja mam jen dve kategorie...bud je to osudova laska, nebo to stoji za hovno

Vojczech>Po několika emocionálních eskapádách musím,vlastně chci konstatovat,že svoboda je to největší privilegium,jakého se člověku může dostat...

Natsu>nekde sem cetl, ze 'laska te svazuje, ale ta prava ti dava kridla'

Repulsion>Vojczech> Dovolím si v této souvislosti, ač to nemám ve zvyku, uvést reklamu na svůj blog:

repulzovna

Repulsion>To je demence. Křídla ti dá zamilovanost. A to fakt festovní. LSD trip je vůči tomu totální sračka. Když jsi šťastně zamilovaný, jsi na tripu 24 hodin denně. Horší je, že když tě pak kopne do prdele, máš absťák třeba několik let. Ani chlastat nepomůže. Je to právě ta láska vyšší úrovně, která svým způsobem svazuje. Prostě je to vztah dvou lidí, kteří se musí vzájemně respektovat, pak do toho přibudou třeba nějaké ty děti - to už si moc nezalítáš...

Natsu>Vojczech> tak to me dostalo

Repulsion>pak do toho přibudou třeba nějaké ty děti - to už si moc nezalítáš...

Repulsion>Natsu> Máš v tom fakt bordel - když jste oba zamilovaní, tak se jeden druhému nepřízpůsobujete - všechno je to dokonale přirozené. Je to opravdu ráj. Dýcháte spolu, srdce vám bije na stené frekvenci... nic na světě se tomu pocitu nevyrovná.
Pokud už na začátku děláš kompromisy, není to láska. Je to nějaká taktika obvykle motivovaná (ze strany muže) jak si zašukat, ze strany ženy pak (pokud je to relevantní) jak se dostat k můžově šrajtofli.
Láska - neboli správně ona zamilovanost - je charakteristická právě tím, že člověk absolutně o ničem nepřemýšlí (když láska zavelí, je rozum v prdeli). Obykle to končívá špatně, ale i tak to stojí za to a člověk pak na to celý život vzpomíná. Každý to, pravda, neprožije, a pak si to ani nedokáže představit.
Hovoříme-li pak o lásce, která již není pominutím smyslu a hormonální záležitostí, ale základem vztahu, tak tam je to otázka kompromisů každý den. A je zkouškou té lásky, jestli ty kompromisy ustojí nebo ne.

Vojczech>HONORÉ DE BALZAC
Za jednu minutu člověk pozná,zda se mu někdo líbí....za hodinu pozná,zda by jej dokázal milovat....za jeden den zjistí,jestli by s tou osobou dokázal strávit zbytek života....ale poté trvá celý život než na ni zapomene.

Natsu>Vojczech> tak to me dostalo

Natsu>Repulsion> takze rikas, ze laska nebo-li ta zamilovanost netrva na veky? tak to je v prdeli!

sherm14>me dostalo uz jenom to jak na to oba vlezli,a pak zas oba slezli kdyz zjistili ze to neni nastartovane

Repulsion>Netrvá no. A je to už i věděcky dokázané. Zamilovanost je čistě hormonální záležitost. A když to klapne, je to fakt jízda. Ale stejně jako na drogy, i na tohle si člověk zvykne - respektive ty hormony po čase přestanou fachčit. A spousta lidí to nerozchodí. Pak mají pocit zrady, zklamání, rozčarování apod. - nedokáží najít tu další úroveň, která je už založená na něčem úplně jiném. Proto byly tzv. sňatky z rozumu často stabilnějí i šťastnější - lidé od sebe nic nečekali, teprve se učili jeden druhého respektovat, milovat... mělo to něco do sebe....