skin> Myslíš, že můžu mít pár technických otázek? Svůj mozek považuju za něco absolutně výsostného a nedoktnutelného a po tvém zážitku bych se určitě nějakou dobu sbíral psychicky. Když má někdo něco s hlavou, tak má navíc určité stigma
Že jsi necítil žádný rozdíl po téhle příhodě je asi jasné, ale poznal jsi to nějak jinak? Třeba že jsi jinak na něco reagoval nebo jsi měl/máš problémy s počty atd?
Ta díra se ti udělala normálně přes helmu? Do čeho jsi za letu vrazil?

Jo a můžeš mi ještě prozradit své tajemství co tě sakra udržuje naživu? Protože si myslím, že s tvými zraněními by si moje tělo řeklo, že už se ten rozdíl mezi životem a smrtí dá zanedbat.

Za tu letošní nehodu tě museli blízcí kopat do zadku až do nemocnice ne?

tictom>
Odpovědi jsou spíše na filozofickou notu a tu po návratu z piva zrovna nemám.
Nejdříve zítra ráno, ať to není blbé.
Zatím jen fotky z letu za svodidla.

[URL= co se týká otázky co mě drží při životě, tak to fakt nevím, já jsem si ani na okamžik nepřipustil myšlenku že by to mohlo být jinak. Ještě v době, kdy jsem byl ochrnutý a bez cizí pomoci jsem se na nemocniční posteli ani neotočil, tak jsem věřil že je to jen dočasné - že to rozhýbu. A taky že jo! A jaký byl můj pocit, když mě dva (doktor a sestra ve službě) chytili pod křídla a jdeme na procházku kolem postele pane. A já nohy tahal za sebou. Už v té době jsem měl pocit že chodím. Potom ty samostatné pokusy (kdy mě manželka držela pod křídlem) a já chtěl urputně na záchod, že si konečně po dvou měsících zasloužím vysrat se normálně do mísy a ne do plínky, apak první přechod chodby na šířku, pak na délku, pak 2x, pak 3x a tak dále až jsem po šesti měsících zase sednul na motorku, ale jinou, než která mě zhodila, neboť ta je v kladbě od mojí manželky. Naštěstí mám v garáži dva stroje.

Naposledy editováno 02.11.2009 21:46:54