tictom>
Odpovědi jsou spíše na filozofickou notu a tu po návratu z piva zrovna nemám.
Nejdříve zítra ráno, ať to není blbé.
Zatím jen fotky z letu za svodidla.

[URL= co se týká otázky co mě drží při životě, tak to fakt nevím, já jsem si ani na okamžik nepřipustil myšlenku že by to mohlo být jinak. Ještě v době, kdy jsem byl ochrnutý a bez cizí pomoci jsem se na nemocniční posteli ani neotočil, tak jsem věřil že je to jen dočasné - že to rozhýbu. A taky že jo! A jaký byl můj pocit, když mě dva (doktor a sestra ve službě) chytili pod křídla a jdeme na procházku kolem postele pane. A já nohy tahal za sebou. Už v té době jsem měl pocit že chodím. Potom ty samostatné pokusy (kdy mě manželka držela pod křídlem) a já chtěl urputně na záchod, že si konečně po dvou měsících zasloužím vysrat se normálně do mísy a ne do plínky, apak první přechod chodby na šířku, pak na délku, pak 2x, pak 3x a tak dále až jsem po šesti měsících zase sednul na motorku, ale jinou, než která mě zhodila, neboť ta je v kladbě od mojí manželky. Naštěstí mám v garáži dva stroje.

Naposledy editováno 02.11.2009 21:46:54

skin> Ten nosný profil vypadá prohnutý, fuj, fuj...
Neumím si to představit. Když jsem se nad těmi všemi zraněními tady zamyslel, napadlo mě dát alespoň do smetiště nějakou alternativu k motorkám, třeba to někoho zaujme...