hurricane_ píše: Další možnost použití polarizačních filtrů ve fotografii je jako náhrada za neutrální šedý filtr za účelem prodloužení expozice. Jako slabší šedý filtr se dá použít i jeden samotný polarizační filtr. Polarizační filtr je poměrně tmavý. Prodlužovací faktor polarizačního filtru obvykle bývá asi 2,5 - 3x, t.j., ubere cca 11/3 - 11/2 EV. (Žádný filtr totiž není zcela ideální a nejenže pohltí tu polovinu normálního nepolarizovaného světla, která kmitá převážně ve směru rovnoběžném se směrem molekul polarizační fólie, ale i menší část světla, které kmitá napříč.) Daleko lépe se ale k prodloužení expozice dají použít dva polarizační filtry našroubované na sebe. Díky tomu, že světlo, které polarizačním filtrem projde, je polarizované, tak jejich vzájemným natočením lze plynule regulovat, kolik světla dva filtry našroubované na sebe propustí, viz Obr. 3. Pokud budou oba filtry orientované stejně, propustí skoro stejné množství světla, jako filtr jeden - světlo zpolarizované prvním filtrem druhým téměř beze zbytku projde. Pokud ale jeden z filtrů pootočíme, druhý filtr část světla pohltí (viz Malusův zákon). Při vzájemném otočení o 90 stupňů neprojde prakticky žádné světlo. Má to ale jeden malý háček. Přední filtr musí být lineární, nikoli cirkulární.

zdroj paladix.cz

rekl bych ze zdenda miril na jinou cast tveho prispevku

No já teorii samozřejmě znám a cirkulární polarizák používám. Šlo mi spíše o praktické zkušenosti s druhým lineárním polarizákem a jak se to chová proti klasickým ND filtrům. Jestli nejsou problémy s posunem barev nebo expoziční a ostřící automatikou nebo nějaké jiné zrady. Líbí se mi ta možnost proměnné regulace zatmavení, přijde mi to lepší než kupovat a tahat hrst ND filtrů různé propustnosti, ale kdyby to bylo zase tak skvělé, používal by to kdekdo a to zas pokud vím nepoužívá. Takže jaká jsou pro a jaká proti?