Řekl bych, že highsider vznikne překročením výslednice příčných a podélných sil, které je schopna pneumatika přenést na vozovku. Viz Kammerova kružnice a nějaké to povídání okolo.

[img] kružince[/b]

Styčná plocha pneumatiky se zemí, která je často velikosti pouhé dlaně, musí přenášet enormně velké síly. Jednou to jsou obvodové síly (působící podél roviny kola) vznikající např. při brždění a akceleraci, jindy se jedná o příčné síly (působící kol­mo na směr jízdy) vznikající při prů­jezdu zatáčkou. Kammrova kružnice je pomůcka znázorňující vztah mezi příčnými a podélnými silami.

Brzdná síla, přenášená pneu­matikou -1-, je znázorněna nahoru mířícím vektorem -2-. Naopak, při zrychlování působí v tomto bodě síla mířící opačným směrem, tedy dolů. Příčné síly jsou podle smyslu zatáčky znázorněny vektory mířícími pod úhlem 90° doprava nebo dole­va -6-. Čím je příslušná síla větší, tím je delší šipka znázorňující její vektor. Pokud špička šipky vektoru přesahuje mez přilnavosti (kružni­ce -3-), znamená to, že se kolo na vozovce smýká, čili že výsledná síla překonává třecí sílu působící mezi pneumatikou a vozovkou.

Průměr kružnice vyjadřující mez přilnavosti závisí na okamžitých podmínkách (typ a stav pneumatik, zatížení motocyklu, rychlost jízdy, stav vozovky, apod.). Průměr kružnice odpovídající mokré vozovce za deš­tě -4- je obvykle 60-70 % průměru kružince pro suchý povrch. Kružnice pro namrzlý povrch (tření sníženo na 10 % a méně oproti hodnotám za sucha) je znázorněna malým krouž­kem -5- ve středu. Z velmi malého poloměru této kružnice vyplývá, že na náledí nelze s motocyklem střední váhy a těžším jet ani krokem, natož uvažovat o brždění těžké hmoty nebo dokonce o náklonech; sama tíha motocyklu totiž vždy způsobí, že minimálně jedna ze znázorněných sil přesáhne poloměr meze přilnavosti.

Kammrovu kružnici (ve skutečnosti to není úplně přesná kružnice) využí­váme především proto, abychom si názorně ukázali vazby mezi podélně a příčně působícími silami. Ani ty nejlepší pneumatiky na světě nejsou schopny současně plně přenášet obvodové (podélné) i příčné síly. Obvodové a příčné síly se spolu sklá­dají a vytvářejí vždy určitou výslednou sílu. Na obrázku např. příčná síla-6-(tvořená odstředivou silou v zatáčce) zdaleka nedosahuje meze přilnavos­ti, avšak při současném brždění se skládá s vektorem brzdné síly -2-. Výslednice vzniklá složením vektorů -2- a -6- se pak právě dotýká meze přilnavosti! V tomto stavu stačí nepa­trné přibrzdění nebo zvětšení náklonu a pád je na dosah!

Kammrova kružnice nám však sděluje i jeden potěšující fakt: při téměř úplném (cca 99 %) využití možné velikosti příčné (odstředi­vé) síly (vektor -7-) lze do vzniku nestabilního stavu využít ještě více než celých 10 % velikosti obvodové (podélné) sil.

Při 50 % využití rozmezí příčné síly (vektor -8-) zbývá celých 85% obvodové síly, tj. možnost zvět­šit brzdnou sílu (nebo akceleraci) o celých 85 %. V praxi zřídkakdy dojde k tomu, že jezdec využije více než 60 % příčných sil, a to i při velmi ostrém utahování zatáček, náklony v tomto rozmezí nepřesahují obvyk­le 30°.

Dejte si však pozor na dva časté a nebezpečné mylné závěry:

1. 50 % využití příčných v žádném případě neznamená, že můžeme rychlost v zatáčce zvýšit o dalších 50 %, protože velikost odstředivé síly je rovna druhé mocnině rych­losti. V praxi to vypadá tak, že ze stabilního stavu při 56 km/h lze zrychlit maximálně na 80 km/h, což je navýšení o pouhých cca 20%.

2. Úhel 45 stupňů, který svírá výsledná síla na obrázku, v žádném případě neznamená, že si můžeme dovolit náklon 45 stupňů. Z obrázku si proto nesmíte představit, že při náklonu 45 stupňů vám zbývá ještě 70 % brzdné síly! Při náklonu 45 stupňů jste již zaručeně na hranici možné velikosti příčnýhg sil, což by mělo být zřejmé i selským rozumem.

em.ix> výborná ilustrace!!!

jinak praktická ukázka zde