V bájích a legendách českého lidu zaujímá zvláštní místo postava Pražáka,
směšná a nebezpečná zároveň. # Pražák je cizí člověk. Nemá žádné jméno,
které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno udělá, přestává být Pražákem a
stává se Karlem Gottem nebo Jardou z Prahy.
Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době všichni
jezdí na kolech v legračních trenýrkách. Pořád spěchají a telefonují.
Čím se Pražák živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá
a dělat neumí.
Chodí do práce a má z toho prachů jako šlupek. V Praze je možné všecko.
Celý národ tam posílá peníze a Pražáci si je mezi sebou
rozdělují.
Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka honí.
Sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas.
Pražák ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí
na děti. V létě se opaluje.
Chce bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani nepeče. Když něco přece
zkusí udělat, nevezmou to ani slepice.
Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim
přes hlavu, bojí se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do
angličtiny, s tou začínají už v jeslích.
Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají
si o tom, kam jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik
je to přišlo. Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští
křížovky a sečou trávník.
Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se
po zdravém jídle, ale jedí prášky po kilech. Milují ochranné pomůcky.
Pořád se myjí a sprejují, uklízejí a luxují. I na zahradě! Shrabují listí a
pečlivě vypichují pampelišky z trávníku.
Kromě sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá.
Člověk si proto u něj může přijít na pěkné peníze.
Při jednání ale musí být ve střehu, Pražák chytračí a
zkouší různé fígle, jak nezaplatit.
Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si
mladší, ale zase úplně stejnou.
Opuštěné Pražandy loví všude, i na vsi. Spadeno mají na staré mládence s
pěkným gruntem.
Když si nějakého vyhlídnou, nemá proti jejich čarování
šanci. Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na úřad a on pak na ně musí dřít
až do smrti.
Své mrtvé nedávají Pražáci do hrobu, zato pietně pohřbívají psy a kočky.