Route des Grandes Alpes

1 den
Sluníčko a příjemných 22 stupňů nás provází celý den až do Munrau. Po ujetých 600 km,
kde jsme zakotvili v kempu.
V recepci je příjemný muž. Já začnu svou plynulou němčinou eine schlafen, začnu plácat
peněženkou do dlaně,chci okamžitě zaplatit,protože morgen brzy jedem.
Muž se usmál,otočil se k horám,které byly zahaleny v černých mracích.
Začal pravou rukou plácat do dlaně,že prý morgen zaplatíme. Z jeho slov jsem pochopila:
,,Rychle si plavte postavit stan, brzy začne pršet.“
Pavel povídá:,,hele Oli, ty hory to udrží, tady pršet nebude.“
Nad hlavami sluníčko,my v klídku stavíme stan.
Najednou se otočím k horám a povídám:,,hele Pavle trochu sebou hejbnem,
ty hory to nějak nedrží.
V kvapu dostavíme stan, nanosíme kufry a začne pršet.
V dáli slyšíme bouřku,která se rychle přesouvá nad kemp.
Se slovy Pavla to je jen bouřka,to se vyprší a zítra bude dobře,usínáme s myšlenkou na slunečné ráno.

2 den
Brzy ráno se probouzíme s bubnujícími kapkami na stan.
No nebyl to zrovna letní deštíček. Byl to pořádný liják.
To jsem zvědavej, jak tohle budeme balit.Takhle prší už 2 hodiny,a nepřichází žádná změna.
Začnu se modlit k babičce, která je 7 let u svatého Petra se slovy:
,, babi, prosím tě, alespoň hodinu.“ Mé modlitbě bylo vyslyšeno, a opravdu za půl hodiny přestalo pršet. Babi dík. Za hoďku máme sbaleno,už se rvem do nepromoku,jelikož modlitba vypršela.Usměvavý recepční si vezme 10EU a já se ptám:,, jedeme k Ženevskému jezeru.
Bude ještě pršet?“ Kýve hlavou že ano,rukou ukazuje jako kdyby dosáhl až k jezeru.“
Tak jsem pěkně poděkovala a rozloučila se.
Po ujetých 200km za vydatného deště kotvíme né u Ženevského jezera ale u Bodamského jezera,čímž se narušil náš plán, ale nedá se nic dělat.
Vzpomínáme na recepčního. Nekecal.
Opět vysílám signál k babičce. Počasí se začalo umoudřovat.Dík babi.
Postavíme naše obydlí, dáme gáblík,kávu a plánujeme další putování.
kemp 20 EU

3 den
Probouzíme se do teplého slunečného rána, v klidu sbalíme a vyrážíme.
Kilometry pěkně ubíhají.Blížíme se k Ženevskému jezeru.
Obloha se zatáhla. Z černých mraků začíná liják jako když na Vás hasiči stříkají vodu.Najdeme úkryt u benzinové pumpy ,kde opět navlékáme nepromoky.
Po 360km jsme se rozhodli, že se ubytujeme.
Za vydatného deště přijíždíme k Ž. jezeru. Recepční byla velice příjemná.
Dala nám plac na postavení stanu vedle umývárny, kde byl přístřešek pod kterým jsme začali stavět stan.Modlila jsem se k babičce jako o závod. Tentokrát nic. Už je z nás servaná jako strup. Přeneseme ho do promočené trávy, kde se už pomalu začínají tvořit kaluže.
Ani kladívka nebylo zapotřebí při zatloukání kolíků.
Kolíky do země jely jako po másle.
Hupsnem do stanu a chytáme se za hlavu, jak dlouho tohle počasí ještě vydrží.
Usínáme únavou. Ve dvě ráno nás probouzí ukrutná bouřka, silný vítr a déšť.
Stan hází z jedné strany na stanu a my se modlíme,aby neulít.
Z dáli je slyšet bouchající lodě zakotvené v přístavu.
Po hodině a půl se vítr uklidní, jen poprchává, bouře už je v dáli.Vyrážím na sociální zařízení.
Zjistila jsem, že déšť, který nás neustále drží ve stanu,bude mít za následky zdravotní
potíže.
Člověk má močový měchýř na jeden litr.Někdy mívám i dva.
Na sociálkách jsem nebyla sama.
Tři stany nevydržely nápor větru a majitelé se ukryly před větrnou smrští.
Po té jsme v klidu zalehli se slovy, snad nás už nic horšího nepotká.
Kemp 30ŠF




4 den
Probouzíme se do deštivého rána.Vysílám prosebné signály k babičce.
Doufám, že si po včerejšku odpočinula.Opět vyslyšela má slova,a na chvíli přestalo pršet.
Sbalíme. V nepromokách opouštíme Ž. jezero,kde jsme původně měli strávit jeden den na prohlídku. Míjíme spadnutý most a polámané větve po dnešní noci.
Švýcaři začínají s počítáním a odklízením škod.
Pomalu se blížíme k městu Chamomix .Zanedlouho Pavel povídá:,,tady někde je Mont Blanc.“ Měla jsem na počasí vztek,protože na Mont Blanc jsme chtěli vyjet lanovkou.
Pomalu projíždíme krásným městem. Stavíme na krátký odpočinek.Přestalo pršet.
Mraky se najednou rozestoupily a sluneční paprsky začaly tvarovat Mont Blanc.
Mezi horami je vidět ohromný ledovec,jehož splaz se táhne hluboko do města.
Fotíme tu nádheru. Na chviličku jsme zapomněli i na psí počasí.
Usedáme na motorku a kocháme se nádhernými horami,které se nám otevřely v plné kráse.
Klikatá cesta nás vede do hor a opět vidíme hory ponořené do černých mraků.
Začíná se blýskat.Zanedlouho se spustí liják a prudce se ochladí.
Domlouváme se,že dnes musíme najít na nocleh hotel nebo penzion.
Chladno a vlhko prostupuje pod nepromoky. Nevím jak se to mohlo stát, ale zapomněli jsme si natáhnout nepromok na boty, tudíž boty máme durch.
V hlavě se mi honí jen jediné. Doufám, že nás takhle promočení někde ubytujou.
Když nemáte střechu nad hlavou, daleko od domova v tomhle psím počasí už třetí den,nejsou to moc dobré pocity.Také se to projevilo.Déšť je tak silný,že musíme zastavit.
Pavel spustí hlavu nad řidítka mezi ramena a zoufalým hlasem praví,:
Nechci už žádnou motorku, nechci už jezdit na motorce.“
Trošku se v přilbě pousměju, aby mě neviděl.
Vím, že motorku by nevyměnil za nic na světě.
Pomalu sjíždíme do města v údolí. Projíždíme ulicemi a hledáme hotel.
Stavíme u dvouhvězdičkového hotelu, a já se modlím aby to vyšlo.
Mladá francouzka s úsměvem na tváři odpovídá ano.Uf.To se nám ulevilo.
I motorka má svůj přístřešek v garáži. Pečlivě otřu kufry a nanosíme je na pokoj.
Na tvářích nám září úsměvy. Konečně budeme v suchu.
Po SMS z Čech nám tváře září ještě více.Od zítra má být sluníčko.
Hotel 60EU


5 den
Ráno se probouzíme nabití plné energie. Suchý a odpočatí.
Pavel rozevře okenice a povídá:,,víš co je nového? Prší.“
No neke.Vždyť máme slíbené sluníčko.
Z pokoje odcházíme v nepromokách a vyjíždíme ze suché garáže do deště.
Asi po ujetých padesáti kilometrech se začaly vytrácet dešťové mraky a kolem nás začaly vyrůstat hory. Sluníčko přibývalo na síle, začalo hřát,a my se napojujeme na Route des Grandes Alpes Jedeme klikatými cestami vzhůru do hor.
Rozrážíme mráčky, které jako peřinky plynou kolem nás. Stavíme na úplném vrcholu.
Pohled do údolí je příjemný, když vidíte jak se poslední dešťové mraky tříští o skály.
Sjíždíme do údolí a já vzpomenu na loňskou dovolenou, kdy jsme navštívily Norsko, a čekám,kdy mě tato cesta překvapí něčím úžasným.
Příroda nás začne obdařovat. Zasněžené hory nás obklopují ze všech stran a my s lehkostí projíždíme tou ledovou krásou. Motorka lehce přede, jakoby se i ona kochala ledovým královstvím. Stoupáním vzhůru, klesá teplota, ale nám to nevadí. Sněhová pokrývka je tak veliká, že odraz slunečních paprsků řeže do očí. Ze silnice shrnovali sníh.
Neuvěřitelné.Cesta nás vede ještě víš k těm nádherným bílým skalám, kde se ve vysoké nadmořské výšce opírají sněhové mraky o vrcholky hor. Pomalu plují klidnou krajinou a my začínáme sjíždět do údolí. Po levé straně nás obklopují holé hnědé hory. Po pravé straně, jako když mávnete kouzelným proutkem , je krásná jarní zeleň, s mírnými kopečky připomínajíc golfové hřiště. Kopečky zdobí zakrslé stromky.
Dole pod zelenými horami je malebné město z kterého nás cesta vede do kamenitých hor s modravou řekou.Hory mají různé tvary. Oblé, špičaté a padající kamení dole tvoří různé útvary.Přijíždíme do údolí.Rozhlížím se do všech světových stran a připadám si jako v ráji.
Z jedné strany v dáli zasněžené hory, z druhé strany nádherná zeleň a třetí stranu zdobí holé kamenité skály.No prostě ráj na zemi.
Pomalu vyjíždíme z hor a přijíždíme do krásného kempu,kde se koupou lidé ve velkém rybníce uprostřed s ostrůvkem.
Pavel postaví motorku a jdeme do recepce . Vyděšená recepční se ptá:,,odkud jedete?“
Vůbec jsme si neuvědomili, že jsme ještě v nepromoku a dost pod ním nabaleni.
Zřejmě jsme vypadali jako marťani co zrovna přistáli v civilizaci.
Když řekneme Mont Blanc , chytne se za hlavu a povídá:,, Tam se čerti žení,“
S lehkým úsměvem jen řeknem,:no to my dobře víme.“
Zaplatíme a jdeme k motorce.Tentokrát máme vyděšené tváře my , když se podíváme na stojánek, který je probořený 5 cm do roztátého asfaltu.Pojímá nás hrůza s představou ,kdyby motorka lehla.Postavíme stan, já rozložím všechno prádlo na louku jako za starých časů, kdy se bělilo.Večerní procházka se zapadajícím sluncem,pohled na řeku, pevnost, která byla vidět z velké dálky dávala pocit klidu.
Dobrou noc a díky za nádherný den
Kemp 13 EU



6 den
Noc byla velmi, velmi studená.
Balíme. Slunce se začíná přehupovat přes hory, začíná hřát a my najíždíme na Route des Grandes Alpes.
Hory nás sevřely. Jen úzká silnice vytesaná pod skálou nás vede kaňonem, kde z druhé strany padající voda ze skal padá do šumící řeky. Sedím jako přibytá. Kopíruji s Pavlem zatáčky a natáčím na kameru.Klikatá cesta podél skal je tak úzká, že protější auta nebo motorky musejí počkat v zatáčce, která je rozšířena k propasti. Míjíme různé mostky, které vyčnívají ze zelené krajiny. Zeleň zanedlouho zmizí a obklopují nás šedavé skály, vyprahlá zem, která neviděla dlouho vodu. Vyjedeme do výšky 2800 m n. m.. Je tam vedro k padnutí.Všude létají protivné mouchy, zřejmě z modravé stojící vody.Moc dlouho se nezdržíme. Obtížný hmyz jde na naše zpocená těla. Pomalu sjíždíme a kocháme se tou nádherou.
Hory se mění v různé tvary i barvy. Velké množství tunelů vytesané v červených skalách nás vedou do města Antibes kousek od Nice.
Rozpraskaná, prašná, vyschlá sluníčkem zprahlá zem nás přivítá v kempu v městečku kde se ubytováváme.
Kemp 23 EU




7 den
Chtěli jsme si odpočinout a mít trochu klidu,ale bohužel rušné město uslo až ve dvě hodiny ráno, v pět se začalo probouzet.Za hlavou rušná ulice, za ní Marineland,který dnes jdeme navštívit, a z druhé strany adrenalinové kolotoče, kdy řvoucí lidé přestali po půlnoci.Rychlovlaky a letadla,nám pocit klidu určitě nedodali.
Na desátou jdeme do Marinelandu,kde jsme unešení z představení kosatek a delfínů,vodní svět s prohánějícími žraloky,muzeum s loděmi. Odpoledne jdeme k moři .
Kemp 23 EU


8den
S prvními paprsky vstáváme a odjíždíme do Monaka.
Nejdříve nás přivítají nádherné lodě ukotvené v přístavu.
Navštívíme království, kde zvuk varhan je slyšet z nedaleké katedrály.
Uvnitř je to krásné. Do kasína odmítám jít, díky velkému vedru.
Naše cesta vede k moři.
Kemp 23 EU


9 den
Po rušné noci jsme se rozhodli,že sbalíme a pomalu se stočíme k domovu.
V dáli slyšíme bouřku. Podíváme se na sebe a začneme se smát.
No to je prostě neuvěřitelné.Počkáme až se vyprší a vyrážíme.
Po ujetých 500 km kotvíme v Itálii v kempu.
Kemp 32 EU


10den
V osm hodin už vyrážíme.Domů to máme 850 km. Plán je takoví. Přejet přes Švýcarsko na Šumavu, tam přespat,a druhý den dotáhnout posledních 250km domů.
Mastíme ho po italských dálnicích a přejíždíme do Švýcarska.
Silnice nás vede do hor San bernardino.Je to taková nádhera, že znovu beru foťák a fotím z motorky.Stavíme. Rapidně se ochlazuje.Hory jsou na vrcholcích zasněžené a dole je nádherná zeleň.Mezi nimi jsou skály tmavé z kterých ztékají vodopády jako v Norsku.
No nádhera.Opouštíme hory a začíná pršet. Bereme nepromoky.
Cesta pomalu ubíhá, protože na dálnici je bouračka. Na Šumavu se dostáváme po 21 hodině.
Šumava nás přivítá svým chladným vlhkým oparem, který se drží nad zemí.
To je pěkné přivítání.Kolem silnic samé night cluby. U b. pumpy jsme se rozhodli, že v tuhle hodinu nic neseženem a dotáhnem těch 250km domů.
Byla to pořádná šichta. V 0.30hod. jsme doma. 16 hodin v sedle.

Fotky z cesty najdete na http://novotnaolga.ic.cz/
(Omlouvám se za datum na fotografiích, zapomněli jsme ho nastavit.)

Dobrou noc