Den začal celkem nevinně. Vzal jsem motorku a jel na Dubou.

Jedu, jedu, jedu, jedu...
najednou jau a píchla mě 2x vosa do krku.

Říkám, kurva.. kolik mám času než přestanu dejchat? pět deset minut?
Bude na Nově další reportáž... Motorkář se udusil na motorce ve 250 km/h?
Okamžitě jsem zapnul turbo a jal se hledat doktora (v lese), šestka vyletěla ke slunci a já během dvou minut nalezl doktora.

že to byl zubař, to je vedlejší... něco na vosy určitě něco má.
Náhoda je blbec, alergická reakce může přijít i když člověk na první pohled není alergik.

Zubař!!! chtěl ať si sundám kalhoty. Tak jsem říkal, že si radši lehnu, abych ten zadek měl přece jenom trochu jištěnej,
dostal jsem teda dávku. zaplatil a odbelhal se k šestce.
Prej to neopožďuje reakce,žádný anestetika a podobný věci.

Odjel jsem do hospody, najedl se a dojebal se mi telefon.
Restart, obnova dat a podobný nesmysly.

Dojel jsem na známou benzínku a zde nalezl neohroženého, nesmrtelného NoFeara. Šel z něj strach. Seděl tam v zelené kombinéze, odhodlání závodit z něj bylo přímo cítit. NoFear strašný, NoFear nesmrtelný.

V tu chvíli v širokém a dlouhém okolí nebylo někoho více neohroženého. Prostě ikona na motorkářském podstavci.
Tak to viděla ta slečna u stolu.

Z Pekelných dolů přicházela tma, ve vzduchu byla cítit síra. Čerti se začali rojit. Mušky začaly lítat nízko.

A my jsme se rozjeli do dolů vstříc Pánu Pekel.

Obloha se zatáhla.

Po krátké cestě, jsme dojeli do Pekelných dolů...
něco bylo špatně.

Sesedl jsem a zkontroloval jsem si kapsu a neměl jsem telefon.
Prostě zmizel!!!

Obloha se ještě více zatáhla.

Vše začalo pálit.

A v ten moment přišel samotný Pán Pekel.

(pokračování příště)