Tak abysme se bavili konkrétněji a proč už nechci těžký cestovní enduro, ale lehký. Chytře jsem se nechal přesvědčit, že jednoválec se na cestování nehodí. Před tím jsem jeden měl a nelíbily se mi silniční přesuny, takže jsem změnil techniku, bohužel...

Tigr 235 kilo s padákama, nosičema a pár věcma + 25 kilo náklad včetně nářadí nd trochou vody jídla atd. Co jsem viděl ostatní jezdce, tak moje motorka v daný kategorii byla jedna z lehčích, protože oni vezli plno nesmyslů, různejch dakar a turatech doplňků a mimo trasu, defakto nesjížděli. Takže si to mohli dovolit a přesto pořád naříkali, jak je ta trasa namáhavá Každopádně ohavně těžká potvora. Jasně, že ty tisíce po silnici byly celkem v pohodě, ale pak byly prašný cesty, písek bahno a to už byla otrava no a starý cesty byly fakt úmorný.

Asi to nejhorší a nejzajímavější co sem zažil bylo 250 kilometrů po opuštěný trase. Samozřejmě tam někdo projede, jinak by cesta za těch 15 let nebyla, ale opravy se skládají z vysekání stromků a keřů co blokujou průjezd, naházení pár prken, kamenů a stromků do kaluží a zasypání vymletýho dna v potůčku, kde by ani teréní auto neprojelo. Jel jsem to sám a 5 dní, nespěchal jsem, ani to nešlo, občas jsem zapadl, takže různý vytahování, občas vyseknout sekerou nějakej ten stromek, abych se protáhl z řeky na břeh když jsem brodil. Občas nasekat modříny a postavit si kousek hatí, kde se objížděla propadlá cesta, tajgou mimo cestu a to bylo zrovna v bažinách. Pár strmejch výjezdu, desítky potůčků, nějaká ta říčka, občas i širší. Před tím jsem tejden ještě čekal až opadne voda, protože pršelo a cesta byla v nížínách zaplavená. Navíc ty strmý výjezdy byly klouzající a to bych nevyjel.
Že to bude tak namáhavý jsem původně ani nečekal, ale po prvních 80 kilometrech jsem sjel takovej nechutně strmej deset metrů dlouhej sjezd břeh do řeky, vedle rozpadlýho mostu a usoudil, že se sám nahoru nedostanu, takže na urá dopředu a zpátky ni krok. Mohl bych třeba tejden počkat, nebo i dýl až někdo pojede, možná, ale to se mi nechtělo. Zrovna začínal podzim a provoz jaksi slábnul.
Další rok Pamír, pak Afgánistán. Samozřejmě, že jsem jel tu slavnou Pamír hajvej, ale to je celkem kvalitní silnice, prašná ale to projede i úplnej amatér a kdo tvrdí, že to je offroad tak práší. Je to fakt o ničem. Ale když se začne odbočovat do hor, zapadlejch vesniček, projíždí se horní části údolí tak už celkem přituhuje. Pak si dáte opět nějakou tu opuštěnou cestu, 150 kiláků přes hory, zase tři dny a nikdo nikde, místama se musí zaházet díry v kamenejch sesuvech, aby motorka projela atp. Místy seskočit a popotlačit, hlavně v brodech, nebo když se natrefí na sníh v průsmycích, motorka hrabe a odmítá jet.

Kdybych pořídil místo tigra to co mám teď, tak bych sice jel o pár dní déle po silnici, ale potom bych si to tam fakt vychutnal. Vůbec bych se nebál, že motorka zdechne v brodu a já ji nevytáhnu na břeh, že zapadnu a opět ji nevytáhnu a tak dále. Sice jsem si vždycky nějak poradil, ale byla to dřina. A styl padání, zvedání, padání se na velký motorce provozovat nedá, protože se jinak rychle dorasuje a zničí. Já to teda nemám rád ani s jednoválcem, takže raději pomaleji a po kouskách, tam kde to je obtížný. Nohy na zemi, odrážet se, seskočit pomoct. Pak se eliminují šance, že si zlomite ruku, nebo nohu, nebo ještě něco dalšího.

Takže proto uvažuju takhle. Jaro má také zkušenosti, tak ví o čem mluvím. Kdo nezažil, tak si tu situaci nepředstaví a bude doporučovat nesmysly a psát úplný kraviny. A kdyby se jimi v daný situaci řidil, tak většinou daleko nedojede, nebo při tom zdemolujue stroj, případně i sebe. Plno takovejch chytráků co razí zásadu, že z endura se nesesedá, jede se pořád ve stupačkách a pod plynem v každým terénu jsem už viděl... Pak čekají a čekají, až se opraví, dodá náhradní díl, svaří prasklej rám atd. atd. Pak se nakládá na auto, vlak, nebo posílá letecky domů a je po cestě.

Naposledy editováno 04.07.2021 11:57:53

Pro šťouraly, že o 50-70 kilo těžší dvouválec už nehraje roli bych dodal, že teda hraje a podstatnou. A navíc po schození dvou brašen včetně jídla a vody se motorka odlehčí o 20 kilo a je z toho opět plnohodnotný stroj, se kterým se už dá projet i obtížnější úsek. Pak si jen dojít pro bagáž a pokračovat dál.

Tak a po zralý úvaze jsem došel k názoru, že 13 litrů + 2 rezerva v kanystříku vedle motoru bude bohatě stačit všude. A když přituhne tak 4 petlahve na brašny a není takovej úsek na zemi, kterej by se s tím nedal. Protože civilizace je všude a kde není tam se nedá jet, nejsou cesty. A kde je civilizace, tak tam je benzín. A pár litrů mi dá skoro každej a kolikrát ani nechtějí zaplatit.

Motorka z továrny má 156 kilo. Hmotnost naloženýho stroje komplet s nosičema, 2l benzínu navíc, vzduchovým klaksonem, štítem, nářadím, n. dušema, n. vzduchovým filtrem, náhradní spojkou a zadní brzdovou deskou je 170 kilo. K tomu 15 kilo vybavení do jakýhokoliv počasí, do jakýkoliv destinace, spaní výhradně venku, + 5l vody a 2kg jídla, takže plně naložená motorka 192 kilo, pro představu.
/na trase je zbytečný tahat tolik vody a jídla, takže -3,5kg/
/v terénu, kde je voda, se ušetří 3 kila, protože aspoň dva litry to chce mít co kdyby/

Kdo nepoveze větrnej štít vůbec, spokojí se s klasickým klaksonem, kterej není vůbec slyšet a hodí vaky na sedlo tak ušetří 5 kilo.

Naposledy editováno 04.07.2021 12:22:53