Tak jo, otevřu oči? nebo ještě ne? Netuším kolik je hodin, ale den je stopro, protože světlo prolejzá i zavřenejma očima jak levnejma žaluzkama. To světlo je nepříjemný, takže nejdřív pravý oko promnout rozmrkat, potom levý (to je samozřejmě taky pravý, žádná skleněnka) promnout a obě najednou …..Otevřít.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, začínám rozpoznávat. Moje postel, můj polštář, moje peřina, moje sestra…… Místo mozku mám v hlavě míchaný vajíčka, ale musím být doma, protože na dveřích je má jmenovka. JIS. JIS to je jako Jindra Slavík, to je jistý.
A nebo taky prd. Ne to není moje peřina, to není ani moje postel a není to ani moje ložnice. A ta sestra? To není moje sestra, to je sestra všech. Začíná se mi rozednívat a i když je to náročný a leze to země jak z chlupatý deky, kontury událostí nabývají na zřetelnosti. JIS je slovenská JIPka. Jednotka intenzivnej starostlivosti. A rozhodně tady nejsem po opici. No nic, pro nás, kdož čteme knihy od Kulhánka, Kotlety či Žambocha je probuzení na JIPce v podstatě banální záležitost.
Vedle mne za plentou to někdo bestiálně řeže. Asi dřevorubec. Voči už mi fungují OK, tak zkoumám terén. Nejsem napojenej na přístroje, jen mi kapačkou pouštěj do žíly nějakej rum. Tak je to jasný, z toho bude ten probouzecí kolotoč. Na ruce mám tlakoměr, tak skouknu obrazovku a je to gut. Vstávat se raději nepokouším, tak jen v leže zjištuju, že na sobě nemám žádnou sádru, ani ortézu. Jen pravej loket je bouchlej a začíná se kvalitně zabarvovat. Stejně tak pravá ruka za prstama. Celkově dobrý jen se cítím, jako bych prošel procesem ždímání na pátý stupeň. A to na pračce máme jen čtyři.
No nic, znova se pouštím do procesu navazování spojení s vlastní kebulí. Projíždím hardisk a rovnám jednotlivé soubory dle času. Jedno je jistý, lehnul jsem na závodech v Kopčanech. To je ten odrazový můstek pro další pátrání. Spadl jsem v první kvaldě, nebo ve druhý? A v tom se to začíná vyjasňovat. První kvaldu jsem ukončil dřív, protože se mi začala propadat brzdová páčka až na řidítko. Jasan bylo to tak. Pak jsme dali k obědu polífku a hned potom měnili brzdovku. Přesně tak. Do druhý kvaldy jsem vyrazil s tím, že je potřeba to opatrně odzkoušet. Po dvouch kolech jsem sjel a upravil páčku. Supr. Tak ještě zajet nějaká kola, abych se kvalifikoval do závodu. Na motorce jsem se cejtil parádně, tělo fungovalo skvěle. Objel jsem další kolo a po nejvíce fotografovaném esíčku zůstal mimo stopu, aby mne mohl v poho předjet Tomáš Borovka ještě s jedním jezdcem. Tenhle úsek je v Kopčanech nejrychlejší a lehce se láme doprava. ErOne jsem měl v tu chvíli pod plným plynem a chystal se řadit za zlomem ze čtyřky na pětku.
Před tou mírnou pravou se mi ve vteřině sevřela řiť tím nejtěsnějším možným způsobem, bo se mi zablokovalo přední kolo. Vzhledem k tomu, že jsem držel plnej kotel, nešel jsem do salta jako Pirro v Mugelu, nicméně bylo jasné,že tohle dobře nedopadne. Na fotce je vidět, jak dlouhou jsem nakreslil předním kolem čáru a kam ta stopa vede. Letět do stromů se mi fakt nechtělo, tak jsem s tím praštil tak, abych se klouzal po silnici. Pak už si pamatuju jen jak se to ke mně hrne ze všech stran. Podle počtu nohou zřejmě stonožka…..
A to je vše. Střípky se mi poskládaly v hlavě a teď z toho mám husí kůži, že bych se na ní mohl strouhat okurky. Dopr… nevzal jsem někoho s sebou? Netrefila motorka někoho dalšího? Potím se jak kráva a volám na sestru, že bych potřeboval mluvit s doktorem. Je vám zle? Ptá se. Ne není, ale přivezli mne sem samotnýho, nebo ještě někoho? Je to dobrý, nikdo jinej z Kopčan přijatej do fakultky ve Skalici nebyl. Trochu divně se na mne koukají,když jim oznámím, že je mi dobře a že podepíšu revers. No doktor si mne proklepává mrakem otázek a nechápe, že nemám jím předpověděnou amnézii tak rok dozadu. Ale to jsme my tvrdý palice z dobrýho chovu. Vypočítal jsem mu pár matematických příkladů a prý OK.
Teď už jsem zpátky v Kopčanech a čumím na místo, kde se to stalo. No jak se to říká? Z prdele klika. Tohle mohlo dopadnout hodně blbě. Zdravím se s bandou kluků, kteří hned podle modřin poznávají s kým mají tu čest. To seš TY? Ty vole, my mysleli, že to nerozchodíš. My tak dlouho přemlouváme naše holky aby s náma jely na závody a ty nám je během vteřiny přepneš na hysterickej kanál. Strašná držka!
Jasně strašná držka to já jsem. Ale mám kliku. Nahoru mne nevezmou a dole asi zrovna neměli volnej flek. Jsem nebetyčně rád jak to dopadlo a děkuju za best vybavení Martinovi z MOTOJOMAX,s.r.o.. Nemít tu nej přilbu Shark, bylo by to jasný KO. A o kombě a rukavicích od 4SR taky není pochyb. Na těle mám jen modřinu na loktu, lehce bouchlý rameno a trochu pohmožděnou ruku, jak jsem do poslední chvíle držel full gass a nestihl s ní uhnout. Nohy naprosto v pohodě bo Sidi Vorticej sou Sidi Vortice. Takže Marťas ještě jednou díkec za to nejvíc možný bezpečí!!!!
Zbývá dořešit, co se vlastně stalo. Po brzdě jsem nešáhl, ba ani jsem na brzdění vůbec nepomyslel. Držel jsem plnej plyn. No zatím to vypadá na poruchu brzdové pumpy. Více se dozvíme, až to rozdělám. Pak dám vědět!

Naposledy editováno 20.06.2018 00:13:09

walii> Ty teda řádíš, bejku. Hlavně že jsem dal na Tvoji radu a zakoupil tu samou brzdovou pumpu, protože přece "nejvíc best" . Tak rychle srůstej, za chvíli je Mejto

walii> Boooože Růžo! Ty to rád napínvé že jo? Tak hlavně, že tentokrát ses jen tak zvesela poklouzal a dal jen zátěžový test moto vybavení

walii> Medzitým vo fakultnom špitáli vo Skalici: "Pánko, celkom nič sa Vám nestalo, iba trochu dojebaná pravá ruka, ale tuná pán doktor na hen tom rentgéne zbadal, že sa Vám pri tej nehode taký kus železa asi zo silnice alebo z motocykla, čo vyzeral ako kl'b, zapichol až do vnútra pravej nohy medzi panvicu a stehennú kosť. Ale máte šťastie, pán doktor vám to hneď vyoperoval a tuná to máte ako suvenír."