Netron> Když jsem viděla tu fotku bez cesty, tak jsem si vzpomněla, jak jsem jednou jela z práce, když jsem bydlela v Jeseníkách. Podařilo se mi projet zatáčky až na horizont a dělil mě asi kilák cesty od baráku. Jenže místo cesty bílé letiště. Měla jsem seata ibizu, takovou nízkou střelu. Odmítla jsem to vzdát, když už jsem se dostala až na horizont, takže jsem jela způsobem: dva metra couvnout, plný plyn, spoilerem přetlačit metr sněhu před sebou. Dala jsem to, ale stálo mě to třičtvrtě nádrže benzínu
. Ale pocit jsem z toho vítězství měla moc fajn.