Nijak zvlášť se mi nechce vtírat se právě sem, ale učiním výjimku a svěřím se drahocennému motorkářskému fóru s lehce kacířským náhledem na předmětnou záležitost: Dle zkušenosti jisté části civilizace řekněme Aristotelem počínaje spočívá celá tragédie - a principiální omezenost - demokracie v tom, že naprostá většina lidí má zanedbatelnou schopnost rozeznat blbce od inteligentního člověka, a lumpa od poctivce. Zdá se to být neuvěřitelné - ale je tomu velmi často právě tak (jak je ostatně možno velice názorně shlédnout i z nejnovějších českých dějin např. masívní adorací jedné z nejtemnějších postav novodobých českých dějin jistého Václava Klause).

Samozřejmě, v demokracii do čela státu a jeho vedoucích orgánů nebývají obvykle voleni až tak úplní polonegramotní retardanti respektive zcela evidentní kriminálníci, jako tomu bylo často například v počátcích režimů komunistických; nicméně lid obecný vždy zcela spolehlivě bude preferovat p ř e d s t í r a n o u, povrchní duchaplnost před inteligencí skutečnou, a předstíranou zásadovost před mravním postojem skutečně důsledným. Tato neomylná jistota většiny lidu ve vybírání politických e s k a m o t é r ů namísto skutečně zralých osobností má dva zásadní kořeny:

Za prvé většina lidí vůbec nemá vypracovanou schopnost rozlišovat mezi pravým a zdánlivým, mezi - řečeno s Biblí - mezi zrnem a plevami. A tak se vždycky znovu a znovu nechá opít rohlíkem, nechá se omámit ostříleným matadorem řečnických tribun, zkušeným demagogem. A za druhé: naprostá většina lidí by ve skutečnosti ale vůbec n e c h t ě l a mít ve svém čele opravdu moudrého, a opravdu mravně zásadového vládce!

Ten by totiž jako první věc musel právě tomuto svému lidu obecnému nastavovat zrcadlo jeho vlastní nevyspělosti, a jeho vlastní mravní deformovanosti. A něco takového tento náš "demokratický" lid obecný samozřejmě nechce - aby ho někdo pořád rušil v jeho pohodlném vegetování, v jeho přízemním a povrchním konzumním způsobu existence. Takže, tento "demokratický" lid si vždy spolehlivě zvolí někoho, kdo bude skutečně jeho pravým reprezentantem - tedy někým, kdo inteligenci a mravnost úspěšně předstírá, ale ve skutečnosti ani s jedním ani s druhým nikoho nebude zatěžovat a obtěžovat ... Není tomu snad tak, že aby tento stát opravdu za něco stál, aby měl opravdovou kvalitu a charakter, že je to možné jenom tehdy, když k a ž d ý občan tomuto státu něco dá - když mu obětuje něco ze své vlastní pohodlnosti, když bude o tento stát pečovat, když mu bude dávat to nejlepší ze svých schopností?

Strngr> Pokud se pohybujeme v rovine definice a principu, pak je tohle nejlepsi prispevek, co jsem tu dlouhou dobu cetl. V praxi to samozrejme probehne asi jinak. Ja se domnivam, ze i volba mensiho zla je lepsi nez volba zla absolutniho. Vzhledem k tomu, ze nemame moznost se zastavit, zbalancovat, napravit, co je treba, a rozhodnout se z plneho vedomi, budeme muset, ostatne jako vzdycky, udelat to nejlepsi, ceho jsme v soucasnou chvili schopni.

Naposledy editováno 07.04.2017 15:05:28

Strngr> Anebo je to vse daleko jednodussi a elity proste dosli. Vybirame jen z nabizeneho a kazda volba je spatne.