Vítězslav_Máří píše: Tak jednou se vmísím do vaší debaty.

Jsem ženatý skoro 25 let s jednou ženskou. Tedy v červenci to bude 25 let a chodili jsme spolu přes vojnu a rok po ní,takže tři roky. Nebyla to někdy procházka růžovým sadem,zažili jsme i pár drsnějších výměn,ale vždy to byla jen horší hádka a za chvíli klid. Máme dvě děti,klukovi je 24 a holce bude 21 . Od kluka máme vnoučka a 2.2 mu byli 2 roky. Před pár lety mi ženu napadl kofolouš a ta díky němu stratila 84 % sluchu a bojí se mezi lidi. Psychika na dně,sluch v pytli a kofola dostal podmínku. I to jsme ustáli.Loni v létě mne našla našponovaného a bez dechu v kuchyni,kam jsem se nějak dostal z obýváku a tam jsem padl na zem,kde jsem se břinkl při pádu do hlavy a ztratil vědomí i dech.Zachránila mi život,moc si ji za to vážím. Jezdí se mnou na motorce od začátku co jsme spolu. Na větší akce se ji moc nechce ,někde jede - jinde ne. Ale máme partu kamarádů,se kterou jezdíme téměř pravidelně.

Vztah je o toleranci a respektu. Svatba byla super a v té době kdy jsme se brali to ani tak drahé nebylo. 30 lidí a zhruba 25 tis i s prstýnky. Paradox byl,že jsem si v pátek před svatbou dovezl domů Škodu 110 R coupé a do rána jsem na ni dával dohromady nabouraný předek,abych ji měl na svatbě a ráno na ní nebyl řidič,tak jsem se na svatbu dovezl sám a dva dny po svatbě erko ukradli. Třeba nám to přineslo štěstí a proto jsme spolu tak dlouho.

A přání pro ostatní? Tolerujte se a uvidíte,že se dá přežít i to špatné.

Kurňa ja jsem filozof.