Catchthem
6/98
Český Těšín
chci se Vás při dlouhé chvíli zeptat na názor. Narodil se nám syn. Já jezdím na motorce, manžel také. A co mě zarazilo, tak to jsou poznámky snad všech mých příbuzných typu:" tak už teď nebudeš jezdit ne?" a nebo:" ty chceš ještě jezdit?". podotýkám, že to říkají jenom mě, manželovi ani slovo.
Má otázka zní...:" to jako fakt s narozením dítěte by měla ženská seknout s motorkou, protože se stala matkou? A to že se stal muž otcem je vedlejší? Jestli se zabiju já nebo otec je dítěti snad jedno, obě dvě varianty by ho snad zasáhly ne? Teď se spíše obracím na ženy. Taky jste podobné poznámky slyšely?
WildOne
23/4088
Praha
2 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Mám dítě = konec ježdění??
HondaGiRRl píše: Ty první dvě věty jsou ale děsná blbost, nezlob se na mě. Jak už jsem psala o té mojí příbuzné, co má za chlapa alkoholika. Víš kam až to došlo? Došlo to tak daleko, že když se jedna z jeho dcer vdávala, tak ji k oltáři musel odvést její brácha. On se totiž tatíček hned z rána tak zmazal, že toho ani nebyl schpnej. Myslíš, že jsou takový děcka na svýho tátu hrdí? Myslíš, že s ním měli nějaký suprový dětství? Pěkný houby! Je blbost, aby spolu lidi zůstávali za každou cenu, jen proto, že spolu mají děti. Naopak jsou to ty děcka, který to ve finále odnesou nejvíc!
Říkám - on ještě není úplně ztracen. Ještě se to dá zachránit ... a je co zachraňovat! Jenomže nikdo z nás neví jak. Do hlavy jim nikdo nevidí.
Je to hrozný pocit, dívat se na ně z pozice nezúčastněného pozorovatele, a vědět, že nemůžeš nic udělat ...
HondaGiRRl
17/10675
Prostějov
Bonnerider píše: Říkám - on ještě není úplně ztracen. Ještě se to dá zachránit ... a je co zachraňovat! Jenomže nikdo z nás neví jak. Do hlavy jim nikdo nevidí.
Je to hrozný pocit, dívat se na ně z pozice nezúčastněného pozorovatele, a vědět, že nemůžeš nic udělat ...
Ale to už je jen a jen na těch dvou lidech, jak moc ještě chtějí. Ale nemá s tím nic dělat ani dítě, ani jeho bydlení. To snad chápeš.
Artepx
15/27426
Olomouc
Bonnerider píše: Říkám - on ještě není úplně ztracen. Ještě se to dá zachránit ... a je co zachraňovat! Jenomže nikdo z nás neví jak. Do hlavy jim nikdo nevidí.
Je to hrozný pocit, dívat se na ně z pozice nezúčastněného pozorovatele, a vědět, že nemůžeš nic udělat ...
Můžeš pokud citis, že má problém mu to říct a pokud ho bude chtít řešit, bude mít v tobě oporu
