LEGIONÁŘ HERR SCHMIDT
V posádce Geryville v provincii Oran byl mezi cizineckými legionáři Němec, mladík bledého vzezření. Při nástupu do legie řekl, že se jmenuje Schmidt. Jak si řekne, tak se to napíše. Francii je to jedno. Po pravém jménu se ptá teprve při naturalisaci, než dostane legionář po svých i letech občanské právo.
Potom musí říci, jak se jmenuje opravdu.
Tenhle řekl při nástupu, že se jmenuje Schmidt. Začal brzy postonávat.
Doktoři řekli, že je simulant. To se může stát.
Umřel. To se může stát.
Pohřbili jsme ho. To musí být.
Nějaký čas po jeho smrti byla na žádost německého vyslance v Paříži jeho mrtvola exhumována a převezena do přístavu Oran, kde právě kotvily dvě německé válečné lodi, „Gneisenau“ a „Scharnhorsť‘.
Když rakev s mrtvým Herr Schmidtem byla přivezena na oranské nádraží, očekával ji tam oddíl německých válečných námořníků pod velením vysokého důstojníka. – Vzdali poctu rakvi s mrtvým legionářem a odnesli ji s hudbou do přístavu.
Když sestupovali po příkré ulici do přístavu, vzdaly obě lodi poctu množstvím dělových ran a vlajky klesly na půl stožáru. Lodi pak ihned zvedly kotvy a odpluly.
Legionář Schmidt byl totiž Albert, princ Hohenzollernský.
To je cizinecká. Začneš jako syn maršálův a Hohenzollern. A skončíš jako Schmidt – ve špitále. Dobra. Ale jde to taky opačně.