edit 14.04.2016: Mnohem více zde!

Jedu si tak dnes autem po silnici 36 směr Nové Město a kousek před obcí Chýšť vidím v zrcátku emerickej bourák zuřivě blikající mordýma majákama. Podotýkám, že se jedná o opravdu širokou silnici a v protisměru nejelo vůbec nic. Jelikož nesvítí výzva k zastavení, mírně uberu, aby mě vůz mohl předjet a spěchat dál na benzínku na kafe. Bourák se mi lepí na prdel a zuřivě bliká, uberu ještě víc, uhnu na krajnici a bliknu pravým blinkrem, ať teda jede když tak spěchá. Po chvíli mě předjíždí, z okna spolujezdce se vysunuje zastavovací terčík. To už považuji za výzvu k zastavení a obě vozidla zastavují na krajnici.

Z bouráku vybíhají dva ozbrojení šimpanzi z MP Lázně Bohdaneč. Oba hustokrutě drží pravou tlapu na Glocku v pouzdře a přibíhají k mému vozu. Následuje výzva nekompromisním hlasem "Vystupte z vozu a doklady!" Na dotaz "Dobrý den, co prosím?" je výzva zopakována.

Vystupuji tedy z vozu a začíná veselá debata (Bohužel jsem si to nenahrál, tak se jedná o volný přepis dle toho co si pamatuji. Není to slovo od slova přesné, ale smysl je zachován. Byl tam starší šimpanz, kterému už fousy rostly a mladší odhadem max dvacetiletý šimpanz, kterému ještě ne. Nejsem si jistý, kdo pronesl co, ale to není důležité.):

Městapo (křičí): Proč ujždíte?
Já: Prosím? Já neujíždím.
Městapo: Proč jste nereagoval na výzvu k zastavení?
Já: Reagoval.
Městapo: Ujížděl jste!
Já: Nikoliv, když jsem za sebou viděl majáky, tak jsem dle zákona umožnil jízdu.
Městapo: Vyzýval jsem Vás megafonem k zastavení vozidla.
Já: Asi vám to moc nefunguje, nic takového jsem neslyšel.

Rozhovor dále probíhá v podobném duchu. Jelikož vidím, že šimpanzi příliš právního vzdělání neutrpěli, volím taktiku zapomenutého řidičáku. Ostatní doklady (OP, ORV, zelená karta) předávám. Během rozhovoru se dozvídám zajímavé věci jako např to, že když tedy nemám u sebe řidičské oprávnění, nemohu prý pokračovat v jízdě. Zkouším vysvětlit rozdíl mezi řidičským oprávněním a řidičským průkazem, dokonce to vypadá, že primáti jsou částečně učenliví.

Když zjistili, že něco málo vím, začali si myslet, že jsem policajt. Vyzvídali, k jakému oddílu patřím, ale nic jsem neprozradil.

Dozvídám se, že za mnou prý jedou už od Lázní Bohdaneč a že jedu tak rychle, že mě skoro nemohli dohonit. Prý jsem jel strááášně rychle, předjížděl přes plnou, přes přechod a všechno to mají na kameře. Prý naprosto jistě přijdu o papíry.

Údajně za mnou vyjeli, protože jsem prý byl změřen v Lázních Bohdaneč a nezastavil na výzvu. O tom pochopitelně nic nevím

Samozřejmě trvám na tom, že s přestupkem nesouhlasím a pokud chtějí, ať to dají do správního. V tomto bodě ale narážím. Trvají na požadavku podat vysvětlení, a to na jejich základně. Informace, že jim stejně nic neřeknu a nepodepíšu nestačí.

Ptám se, jak si představují postup.

Městapo: Jménem zákona Vás vyzývám, abyste si zabezpečil vozidlo a nechal se eskortovat na služebnu nebo budeme nuceni použít donucovací prostředky.
Já: Pánové, to bude problém. Mám u sebe legálně drženou zbraň a nepředpokládám, že byste mne chtěli eskortovat ozbrojeného.
Městapo: To není problém, zbraň odevzdáte.
Já: Vám zbraň neodevzdám. To tak možná státním, ale vám ne. Vám nevěřím.
Městapo (smutně): Státním jsem volal, ale jsou u nějaké nehody.

Rozhovor probírá dále, přichází řeč na vhodnost přeparkovat auto z krajnice hlavního tahu na nějaké lepší místo. Ptám se jich na doporučení, kam auto odstavit. Doporučují mi na nějakou z vedlejších cest vedoucích z křižovatky. Při dotazu, zda jsou schopni zaručit, že po odstavení vozu na kraji vedlejší cesty zůstane volný pruh 6 metrů a zda to mohou nějak změřit, vypadá to, že jim dochází síla.

Následně probíhá další argumentace, vyjednávání, šimpanzi se poměrně dlouho radí v autě.

Výsledek: Šimpanz mi předloží k podepsání lejstro, že jsem překročil rychlost v obci Lázně Bohdaneč o 18 km/h. Odmítám se vyjádřit, odmítám podepsat.

Vzájemně si popřejeme pěkný den, poděkuji jim a odjíždíme každý svým směrem. Skoro hodinové zdržení, ale zase zábavná historka.